I letos komplikují úrodu v ČR vysoké teploty, a i když například sklizeň pšenice bude letos více než dostačující, projevuje se tento stav aktuálně především na cenách ovoce a ještě více zeleniny v ČR. Tuzemská produkce zeleniny bude sice letos zřejmě o něco vyšší než loni, ne ale o tolik, jak se ještě v květnu nebo počátkem června čekalo. Vyšší než předpokládaný propad sklizně se ale týká i řady zemí, z nichž se k nám zelenina dováží, což generuje v zásadě historicky nejvyšší ceny zeleniny na pultech našich obchodů. Na někdejší ceny cibule v úrovni kolem 10 korun za kilogram nebo brambor kolem 15 korun za kilogram tak musíme, a zřejmě nejen letos (a nejen u těchto komodit), zapomenout.
Zapomenout by bylo také žádoucí na bohulibé úmysly o ústavní ochraně vody a Vládu ČR je třeba ocenit za to, že všechny dosavadní návrhy politických konkurentů na toto téma odmítá. Rizika takového kroku jsou obrovská, byť by samozřejmě záleželo na konkrétní formulaci v Ústavě. Pokud by se ale stala voda „majetkem České republiky“, (a nejen voda, ale třeba i půda), šlo by fakticky o znárodňování, což již řada právních rozborů konstatovala. Dodat tak lze jen tolik, že pokud by se voda nestala majetkem ČR, ale byl by jen nějakým způsobem deklarován její význam, pak by se oproti současnému stavu v zásadě nic nezměnilo a úprava by byla pouze formální. Ke změně Ústavy tak není ani v jednom případě důvod a prosazování nějakého řešení je daleko více populismem než žádoucí změnou. Odpovědnější nakládání se zdroji vody včetně jejího zadržování v krajině a snížení kontaminace zdrojů vod je především problémem přístupu společnosti k problematice vody, ne znění Ústavy.
Řešením přitom ani není snižovat spotřebu vody v domácnostech, k čemuž obvykle nabádají výrobci úsporných myček, praček, rozprašovačů či regulátorů tekoucí vody z kohoutku. Něco jiného je zalévání zahrádek pitnou vodou nebo napouštění bazénů – to lze skutečně označit za plýtvání a v tomto smyslu je žádoucí vodou z vodovodu šetřit. Jinak ale úspora vody v domácnosti bilanci vodních zdrojů v ČR nevyřeší, neboť základních problémem ČR zůstává zachycení vody z dešťů v krajině. Byť to bylo miliónkrát řečeno a dokázáno, situace se aktuálně moc nemění. Do třetice je tak vhodné připomenout, že i při nejnižších srážkových úhrnech spadne každý rok na území ČR třicetinásobné množství (i více) vody, než se ročně spotřebuje k pitným účelům, v průmyslu i zemědělství dohromady. A také, že jen zemědělská půda v ČR má roční rezervu v zadržování vody na úrovni více než dvouleté veškeré spotřeby vody v naší zemi. Šetření vodou v domácnostech je tak spíše cestou, aby si lidé cenu a význam vody uvědomili.
Ještě ale na skok do zahraničí. Aktuální report WASDE aktualizoval prognózy letošní globální produkce základní zemědělských plodin, a není to vždy optimistické čtení. WASDE report předpokládá letos mimo jiné nižší úrodu pšenice v EU, Rusku nebo na Ukrajině, a také nižší úrodu sóji v USA. To již nyní vede k růstu cen na burzách, a aby toho nebylo málo, v některých zemích jak v EU (Bulharsko), tak jinde (Čína) opět eskalují problémy s morem prasat, takže dražší bude letos nejen zelenina, ale zřejmě také chleba nebo řízek.
Připravovaný vodní zákon začíná odhalovat problémy, které budou s jeho přijetím s a následnou aplikací do praxe spojené, což se ostatně čekalo. Negativní a také byrokratický dopad lze čekat zejména na venkově na majitele nebo pronajímatele nemovitostí, v nichž se odpadní voda a voda z toalet shromažďuje v takzvaných bezodtokových jímkách (septiky). Septiky bude totiž ze zákona povinné vyvážet na lokální čistírny odpadních vod, které k tomu ale nemají dostatečnou kapacitu, a majitelé či pronajímatelé nemovitostí budou muset vést dva roky zpětně evidenci o vyvážení svých septiků. Vyvážet je přitom budou moci jen „pověřené osoby“, tedy jen takové subjekty, které budou mít příslušná povolení či licenci. I v tomto případě tak bude voda nástrojem, jak bude stát a jeho orgány vstupovat oproti současné době navíc do každodenních životů lidí…
Petr Havel