Laboratorní rozbory, které nechala u uhynulých zajíců v katastrálním území obce Žatčany v Jihomoravském kraji udělat Státní veterinární správa ČR, navíc skutečně zjistily přítomnost fosfanu v jejich tělech, což, jak SVS konstatovala, může potvrzovat použití Stutox II. Celkem mělo jít o 60 (možná 80) zajíců, SVS provedla odběr vzorků u dvou z nich. Z toho vyplývá, že přípravek může být pro polní zvěř skutečně nebezpečný, trochu zarážející je ale počet otrávených zajíců vyskytujících se v jedné lokalitě jednoho zemědělského podniku. K otravě zajíců by totiž podle odborníků mělo dojít až po pozření 40 až 60 kusů granulí, jenže již po konzumaci zhruba pěti granulí začne jed působit a zajíc už další granule nekonzumuje. Nabízí se tak vysvětlení, že buď kdosi v rozporu s předpisy vysypal přípravek na hromadu a neaplikoval jej v souladu s předpisy, nebo může za smrt zajíců kombinace konzumace uvedeného přípravku ještě s ničím jiným. V historii totiž k tak masivnímu úhynu nikdy nedošlo, a to ani v případě plošné aplikace přípravků ještě jedovatějších.
Důležité nicméně také je, co by konzumace otráveného zajíce znamenala pro člověka. Té by se měl pro jistotu při podezření na otravu člověk vyvarovat, podle převažujících názorů a poznatků by ale nemělo z takové konzumace člověku hrozit nebezpečí, pakliže nebude konzumovat obsah trávicího traktu zajíce. Tomu nasvědčuje i zkušenost z minulosti. Vzhledem k tomu, že hraboši se čas od času přemnoží zcela standardně, používaly se proti nim v ČR dříve také různé typy jedů, v porovnání se Stutox II ale mnohem brutálnější k živočichům i krajině. Patřil mezi ně například i strychnin nebo dnes zakázaný karbofuran, až do poloviny 90 let minulého století (tedy ještě zhruba před 20 lety) pak přípravek Endrin, jehož pozůstatky zůstávaly jak v půdě, tak v rostoucích hospodářských plodinách. Přesto bylo v minulých desetiletích polní zvěře mnohem více a (nejen) zajíci byli pravidelnější součástí jídelníčků, než je tomu dnes. Není přitom známo, že by se tímto způsobem nějaký člověk v naší zemi otrávil.
Mimochodem, jedním z nástrojů cíleného snižování rizik přemnožených hrabošů je vyšší než stávající pestrost naší krajiny. Tedy snížení rozměru našich velkých širých rodných lánů poskytujících hrabošům stůl prostřený k hostině. Kdyby se na našich polích častěji a na menších plochách střídaly různé plodiny a také jiné krajinné prvky (rybníky, louky, stromořadí atd.), nepochybně by bylo riziko expanze hraboše nižší. I když jistě ne žádné. Jsme-li u stromů, pak nelze nezmínit novou globální celosvětovou disciplínu – lámání rekordů v počtu vysazovaných stromů. O světový rekord se tento týden pokusila Etiopie, záměr masivně vysazovat stromy prezentovalo Skotsko, v ČR zase běží projekt „10 milionů stromů“ nebo soutěž Adapterra Awards oceňující projekty zadržující vodu v krajině i ve městech právě prostřednictvím zeleně. Faktem je, že jednotlivé stromy a jejich porosty představují nejen takzvané „plíce planety“, ale i výkonné klimatické jednotky, které ochlazují vzduch kdekoli na planetě mnohem efektivněji, než se to zatím podařilo technologicky vymyslet lidem. Každopádně je cílená výsadba stromů normálnějším a přirozenějším řešením (i když i neodborná výsadba stromů má svá rizika), než se snažit likvidovat stavy hospodářských zvířat, zejména pak přežvýkavců, kteří produkcí metanu údajně planetu oteplují. K tomu snad jen jedna poznámka přímo z našeho prostředí, mimochodem oblíbený argument zemědělců, ne však v této souvislosti. V celkem nedávné minulosti, tedy ve 20. století, byly počty skotu chovaného v ČR mnohem vyšší než nyní, a přesto padal „normální“ déšť a léta ani další období roku nebyla tak horká, jako je tomu v poslední dekádě.
A jsme-li u hospodářských zvířat a jmenovitě u skotu, je vhodné ještě zmínit tiskovou konferenci Agrární komory a Českomoravského svazu mlékárenského věnovanou mléku. Na konferenci se zemědělci snažili (správně) poukázat na rostoucí kvalitu českého mléka, což je nepochybně pravda, porovnáme-li jí s obdobím do roku 1989. Nejdůležitější je přitom razantní snížení množství mikroorganismů v syrovém mléce, které je dnes ne procentuálně, ale řádově menší než tehdy. Zemědělci se také pochlubili vysokou užitkovostí tuzemského skotu, (množství mléka, které za rok nadojí jedna dojnice), která je druhá nejvyšší v Evropě, neopomněli ale právě opět zopakovat, jak moc se stavy skotu oproti minulosti v ČR snížily. To je sice pravda, jedním z důvodů ale byla právě vysoká užitkovost, neboť až do roku 2015 platily v rámci EU takzvané mléčné kvóty, které stanovovaly, kolik maximálně mohou jednotlivé členské země EU mléka vyprodukovat. Kdy vyprodukoval více, platil za nadměrné množství nemalé sankce. To ovšem v praxi znamená, že při vysoké užitkovosti byl k určitému množství mléka zapotřebí nižší počet kusů skotu. Kdyby se počty dojených krav nesnižovaly a užitkovost rostla, odváděla by tak ČR do pokladny EU penále za nadprodukci mléka. Což se neříká a nezaznělo to ani na zmiňované tiskové konferenci.
Petr Havel