Obec Popice spadala do oblasti Sudet s původním německým obyvatelstvem, kořeny rodu Zabloudilových zde tedy nehledejme. „Maminka pocházela z obce Deblín, táta zase z Dambořic a jejich rodiny sem byly v pětačtyřicátém roce, tedy v době, kdy byly ještě oba děti, vyslány k dosídlení,“ informuje pan Zabloudil.

Ten se vyučil zedníkem, v oboru ale pracoval pouhé dva roky a pak nastoupil do družstva. „A tam jsem pocítil, že mi je zemědělství blízké, chci ho dělat, i když samozřejmě jinak, ale v budoucnu se mi pak základ tady získaný v mnohém hodil. Maličké hospodářství jsem měl ještě před revolucí - tři prasnice, dva býčky a hřebečka Arana, který mi moc pomáhal při práci na poli a v lese,“ usmívá se hospodář a dodává: „A tak když přišla revoluce a záhy vyhazov z družstva, nebylo absolutně co řešit. Po babičce z maminčiny strany nám bylo vydáno 6,5 hektaru půdy, táta mi koupil traktor Zetor 5645, který mám dodnes, a mohlo se začít.“

Výhodou bylo, že se pro sedlačinu naprosto nadchl i otec pana Zabloudila, který mu řadu let s hospodářstvím velmi pomáhal. Stejně tak se fyzické práce nebála ani manželka Jiřina, která měla zpočátku na starosti tři dojnice, díky nimž měla rodina v období, než se prodala produkce z pole, peníze za mléko. „Tehdy jsme neměli skoro žádnou techniku, zato pracovité ruce celé rodiny, za což jí patří nemalé poděkování,“ říká Miroslav Zabloudil a dodává: „Velká pomoc tehdy přišla i od bývalého starosty obce pana Urbánka, díky němuž jsme mohli začít obhospodařovat 25 hektarů obecní půdy. A místní i okolní vlastníci viděli, že nám to jde a sami přicházeli s nabídkami na koupi či pronájem jejich pozemků.“

Velké peripetie ale následovaly při koupi a následném užívání státní půdy. „Dvě stovky hektarů jsem si doslova vybojoval jen díky své tvrdohlavosti a neústupnosti, ačkoliv jsem byl regulérním vítězem výběrového řízení. A když mi měly být pozemky vydány, družstvo, které na nich do té doby hospodařilo, raději zaoralo přístupové cesty, aby vydání znemožnilo. No, užil jsem s nimi, o tom žádná,“ kroutí hlavou pan Zabloudil.

Ten dnes hospodaří na 180 hektarech orné půdy, přičemž 50 z nich je vlastních, a pěstuje pšenici, kukuřici na zrno, řepku, ječmen, oves a hrách. Třicet hektarů je druhým rokem převedeno do režimu ekologického zemědělství, což si farmář nemůže vynachválit, a zvažuje ekologicky hospodařit v budoucnu i na dalších, zejména horších pozemcích. „Bio režim se mi na méně kvalitních půdách, zejména štěrcích, velmi osvědčuje. S loňským výnosem 3,5 tuny z hektaru u ozimé pšenice jsem velmi spokojený, obzvláště s přihlédnutím k faktu, že v konvenci se pohybujeme v rozmezí od 3 do 5 tun,“ pochvaluje si.

Stejně tak nedá dopustit na meziplodiny, které pěstuje již na kompletní výměře. „Sázka na ně se mi vyplácí, v loňském roce to byla hořčice a svazenka, na letošek plánuji ke svazence ještě ředkev a pohanku,“ informuje.

Převážnou většinu rostlinných komodit odbytuje pan Zabloudil, podobně jako řada jeho kolegů z této oblasti, již dlouhé roky prostřednictvím společnosti Raiffeisen Agro Moravava ve Vranovicích. „Jsem zde spokojený po všech stránkách, hlavně i proto, že mým heslem je: Babišovi ani zrno, neboť takového člověka nechci v žádném případě podporovat,“ říká a dodává: „Ve výkupu se navíc neřídí českými normami, nejdůležitějšími parametry jsou obsah dusíkatých látek a objemová hmotnost. A třeba pšenice s takovými kvalitativními parametry pak směřuje do Itálie na výrobu tamních vyhlášených těstovin.“

A ačkoliv kompletní produkce se prodává přímo z pole, má pan Zabloudil v plánu stavbu haly na uskladnění komodit i strojů.

Na popickém hospodářství nechybí ani živočišná výroba, které se věnuje Miroslav Zapletal společně s mladším synem Mirkem, i když vzhledem k situování usedlosti v zástavbě je možné provozovat ji pouze v malém - jde o výkrm prasat o maximálním počtu 50 kusů. „Selata nakupujeme od Elišky Kravcové z přerovské ASZ, od nikoho jiného bychom už ani nebrali, jsou totiž doslova vymazlená,“ usmívá se pan Zabloudil. Většina vykrmených prasat je určena vlastníkům půdy jako pachtovné za pronajaté pozemky.

Samostatná hospodářství pak mají i oba synové Miroslava a Jiřiny Zabloudilových Jiří a Mirek. A tak tento rod, který původně nebyl zemědělským, založil v Popicích novou tradici, která bude evidentně pokračovat.

Šárka Gorgoňová, ředitelka kanceláře ASZ ČR