Zcela mimo dění Země živitelky přitom proběhly, dokonce v den jejího zahájení, z pohledu perspektiv do budoucnosti úplně jiné akce. První z nich bylo zasedání poroty, která vybírala nejlepší „Českou biopotravinu roku 2019“, a to ze spektra zatím nejvyššího počtu přihlášených výrobků. Celkem jich bylo 78, a byly mezi nimi skutečně zajímavé produkty, jako bio buvolí mléko a výrobky z něj z buvolů chovaných v ČR, bio makový olej, bio žitný chléb skutečně vysoké kvality, bio švestková povidla nebo různé typy bio steaků, což všechno byly produkty, s nimiž se spotřebitel obvykle v maloobchodních sítích nesetká, a v médiích pak čteme stále recyklované teze o tom, jak je naše země smetištěm Evropy. Samozřejmě to tak není, a množství opravdu kvalitních potravin, které vznikají na našem trhu, stále roste. Bohužel ale moc neroste množství spotřebitelů, kteří je kupují. Ale nadávají.
V den zahájená Země živitelky také proběhlo setkání představitelů Asociace soukromého zemědělství s představiteli farmářů ze správního obvodu Horní Falc, což je jeden ze sedmi správních obvodů Bavorska. Cílem bylo sladit si noty při prosazování zájmů rodinných farem v diskusích o nové podobě Společné zemědělské politiky EU po roce 2020. Obě strany přitom opakovaně konstatovaly, že základní zájmy a pohled na přístup k zemědělskému hospodaření je prakticky totožný, což je mimochodem úplně něco jiného, než je politický boj proti v myslím mnoha lidí stále „zlému Západu“, pro který je naše země „pokusným trhem západních společností“ (a proto máme u nás nekvalitní potraviny), což opětovně zaznělo tento týden v tuzemských médiích.
Média vůbec mají stále negativnější roli v otevírání a komunikaci kauz, jejichž cílem je najít recept na chování lidí, především ve vztahu k životnímu prostředí. Rostoucí tlak a role spasitelů lidstva naštěstí, v zásadě učebnicově podle zákonů fyziky, budí protitlak. Postupně tak vychází najevo, že školačka Gréta, dosud vnímaná především jako symbol boje mladé generace za lepší stav životního prostředí na planetě Zemi, je především symbolem metody, jak přesvědčit laickou veřejnost v zásadě o čemkoli, když to vyhovuje nějaké lobby. Tedy symbolem úspěšného marketingu. Marketing s odkazem na katastrofy, které lidstvo čekají, šířený na sociálních sítích a podporovaný skrytými finančními zdroji bohužel zabírá nejen na neinformované masy, ale stále častěji se jím řídí jednotlivci a organizace informované. Přestože by alespoň ty měly teze typu „Gréta vidí oxid uhličitý“ upozornit na zřejmou absenci kritického myšlení, v mnohých případech se tak neděje. A je otázkou, zdali se něco změní poté, co řada ne zrovna marginálních médií (například The Times, The Sun, Standpoint) postupně odhaluje vazby Gréty na PR agentury, finančníky, některé akademiky a obecně zelené lobbisty. Že je na této kampani něco podezřelého, bylo přitom jisté od začátku – bez podpory peněz, politiků, populistů a médií prostě není v dnešním světě možná, aby se v horizontu několika týdnů stala z neznámé školačky celosvětová celebrita.
Ani s tím oxidem uhličitým to podle všeho zdaleka není tak, jak se domnívají masy lidí na celém světě, opět díky úspěšnému marketingu, který odhalil klimatické zločiny tohoto novodobého nepřítele lidstva. I tady totiž vychází, na základě výzkumů a vědeckých studií, že role oxidu uhličitého je značně nadhodnocena, a i to bylo vlastně od začátku jasné, neboť tento plyn se v minulosti nacházel v atmosféře i ve vyšších koncentracích, než nyní, bez jasného vlivu na rostoucí teploty. Podstatnější vliv na klima tak podle všeho má, jak opakovaně dokazuje například docent Jan Pokorný ze společnosti ENKI Třeboň, pokračující odlesňování planety. Podle něj vede Evropa i svět proti oxidu uhličitému zbytečnou válku a řešením není ani přestat pálit uhlí. „Podívejte se, jak dopadly civilizace, které žádné uhlí nepálily. Co se jim stalo? Jednoduše vyschly, protože si odlesnily a odvodnily krajinu. Evropu v tomhle nadlouho zachránilo právě uhlí. Protože kdyby mělo průmyslovou revoluci táhnout pálení dřeva, lidé by vytěžili lesy,“ konstatuje Pokorný. Vodní pára nad lesy přitom podle něj přitahuje páru z oceánu, ale odlesněná krajina tuto schopnost ztrácí. A jaké je role stromů? Jeden středně velký strom ochlazuje krajinu výkonem 7 kilowattu a výsledkem je vodní pára, která odchází přes listy ze stromu vzhůru a je v ní vázána sluneční energie. Lidstvo se ale chladí klimatizacemi, které nejenže nevypustí vodní páru, ze které vznikají mraky, ale navíc je třeba klimatizaci dodat potřebné množství energie, kterou je třeba (třeba odlesňováním planety) vyrobit.
Nakonec snad jen jedna poznámka. Dosavadní vývoj počasí a především dešťových srážek alespoň za prvních osm měsíců roku ani náhodou nesignalizuje další suchý rok v naší zemi. Otázkou tak je, zdali bylo výjimkou předchozích pět suchých let, nebo je výjimkou ten letošní. Je ale zcela zřejmé, že modely předpovídající v ČR vývoj počasí na 20, 30 50 nebo 100 let dopředu je třeba brát s velkou rezervou, stejně jako návrhy spasitelských řešení, které se od nich odvíjejí. Že je třeba se chovat k prostředí, v němž žijeme, zodpovědněji než dosud, je samozřejmě nutné. K tomu nám ale nepomůže ani Gréta, ani katastrofické scénáře, ale změna vlastního myšlení na všech úrovních – v podnikání v zemědělství, při výstavbě v krajině, v tvorbě zákonů nebo třeba v (ne)napouštění bazénů vodou z kohoutku.
Petr Havel