Od chvíle, kdy byly dojednány podmínky vstupu zemědělců v České republice do Evropské unie, provázené především protesty podnikatelské veřejnosti kvůli znevýhodnění formou nižších přímých plateb, udržují politici i někteří představitelé samotných zemědělců prvovýrobce v naději, že se tyto podmínky podaří změnit nebo před termínem vyrovnání těchto podpor mezi EU-15 a EU-10 zrušit.
Rozpor první - přímé platby
Apel ministra Mládka na revizi dojednaných podmínek ale kategoricky odmítl v rámci diskuse nejen bývalý komisař EU pro zemědělství a rybolov Franz Fischer. Je tedy téměř jisté, že takzvaná dvourychlostní dotační politika v případě přímých plateb bude pokračovat podle dojednaných scénářů.
Na druhou stranu nebude podle všeho pravdivá představa, že se přímé platby po roce 2013 úplně zruší. Podle představitele Evropské Komise Dirka Ahnera to nebude v praxi možné, nicméně výrazná redukce těchto podpor se předpokládá. Podle jeho názoru je možné tyto podpory snížit maximálně o 30 až 40 procent, vyšší redukce by měla fatální dopad.
Rozpor druhý - spolupráce v rámci V4
Podnikatelům v ČR je také často prezentováno, že k prosazení požadavků našich zemědělců je žádoucí systémová spolupráce minimálně na úrovni středoevropského regionu, především v rámci Visegradské čtyřky (ČR, Slovensko, Maďarsko, Polsko). Jenže k tomu evidentně není politická vůle, zejména proto, a to zaznělo v diskusi mnohokrát, že každá země má svá vlastní specifika. Domluvu na obhajobě stejných principů odmítá zejména Polsko (Wladyslaw Piskorz z polské mise při EU), účelnosti takového postupu nevěří ale ani Fischer.
Ostatně dosavadní praxe (například situace bezprostředně před podpisem přístupových dohod) jasně prokázala, že se v důležitých situacích stará každý sám o sebe. Signálem pro agrární diplomacii ČR v rámci EU tedy je: Nepřikládat spolupráci v rámci V4 nějaký klíčový význam, s výjimkou zcela konkrétních příkladů.
Rozpor třetí - diferenciace
Ačkoli jsou v České republice skoro veškeré podmínky podpor a dotací nastaveny na principu „všem stejně“, tedy unifikačně, zahraniční hosté komentující situaci v našem zemědělství doporučovali bez výjimky uplatnění principu diferenciace. Právě proto, že speciálně v tuzemském zemědělství jsou výrazně odlišeny dva typy zemědělských podniků - velké, sázející spíše na produkci, a malé podniky na bázi rodinných farem, vyhovující spíše principům rozvoje venkova.
Například podle ředitele sekce potravin, zemědělství a rybářství při OECD Stefana Tangermanna „neexistuje jeden správný typ farmy pro EU, ani pro jednu zemi, ba ani pro určité časové období“. O formě by se měli vždy rozhodovat sami podnikatelé a stát by do tohoto procesu neměl zasahovat. „Nejlepší, co mohou pro to vlády udělat, je umožnit maximální diverzifikaci, bez sociálních otřesů,“ zdůraznil Tangermann. Na rozdílné programy pro rozdílné typy podniků sází i Fischer. „Je nutné odlišit od sebe velké a malé farmy. Když se udělá pro všechny všechno stejně, nebude to vyhovovat ani jednomu,“ tvrdí Fischler. Rovnostářské principy uplatňované v systému podpor v ČR jsou tedy v praxi brzdou rozvoje zemědělských podniků - a to všeho typu.
Rozpor čtvrtý - nepotravinářské zemědělství
Jako téměř všespasitelný lék na odbyt zejména rostlinné produkce v ČR se nabízí zemědělcům produkce obnovitelných zdrojů energií. Jenže - jak opět varoval představitel OECD Tangermann, přílišná sázka na tuto oblast může vyústit do velkých problémů. Podle něj nelze udělat stejnou chybu jako v případě nadměrné podpory zemědělské produkce, která vedla k nadprodukci potravin, přičemž ke snižování podpor produkce bylo pak třeba velké politické odvahy a problémy stále nejsou a jen tak nebudou vyřešeny.
Podpůrné programy v rámci takzvané energetické krize by tak měly být podle Tangermanna jen součástí co nejširších programů obecně směřujících k rozvoji venkova. „Čím větší možnosti uplatnění budou mít zemědělci mimo zemědělství, tím lépe pro ně,“ konstatuje Tangermann. Společně s Ahnerem vidí vytváření co nejširších příležitostí jako daleko lepší cestu než „házet zemědělcům spoustu peněz“. „Nemusíme za každou cenu lidi tlačit do maximální konkurenceschopnosti,“ tvrdí Tangermann.
Skutečností je, že realisticky vnímá budoucnost obnovitelných zdrojů energie i ministr Mládek. „Vidím v této oblasti šanci, ale nesdílím optimismus v tom, že by se produkcí obnovitelných zdrojů energie snížila stávající moc energetických gigantů,“ myslí si. Mládek také v diskusi připomněl často opomíjený fakt - že budoucnost zemědělství v celé Evropské unii záleží především na výsledcích jednání Světové obchodní organizace (WTO), takže „se sice může diskutovat reforma společné zemědělské politiky EU, ale nakonec bez přílišné znalosti a starosti o výsledky takových diskusí rozhodne někdo jiný a někde jinde o tom, jak bude evropské zemědělství skutečně vypadat“.
Petr Havel
