Do ČR se tak dováží stále více potravin s přidanou hodnotou ze zahraničí - například takový podíl mlékárenské produkce z jiných zemí na našem trhu činí, jak zaznělo na letošním, už 28. ročníku Mlékárenských dnů v Přibyslavi, 42 procent. Právě na uvedených mlékárenských dnech přitom představilo 22 zúčastněných mlékáren a rodinných farem celou škálu výrobků, které lze bez nadsázky považovat za kvalitní, inovativní, zdravé a právě i s vysokou přidanou hodnotou – namátkou třeba různé sýrové dorty, zmrzliny Skyr, kozí sýr s pískovicí, zmrzlinu z ovčího mléka nebo kozí roládu či kozí kefírek. Problém je, že mnohé z nich spotřebitel nezná, nebo se s nimi ani nikde, kromě příslušných farem a jejich blízkého okolí, nesetká. Což je velká škoda, protože řada v Přibyslavi prezentovaných výrobků není ani tak drahá a stojí za to je alespoň ochutnat. Vše ovšem přebíjí pohodlnost tuzemských spotřebitelů při nákupech potravin pod jednou střechou v supermarketech.
Po prázdninové pauze se také rozjely vládní a parlamentní mašinérie. Kabinet například dostal k dispozici takzvanou „Modrou zprávu“ zabývající se kvalitou a legislativou v oblasti vod. Ta mimo jiné konstatovala zhoršení kvality podzemních vod, zejména prostřednictvím pesticidů. K tomu ale dvě poznámky – totiž, že kromě pesticidů přibývá ve vodách i jiných látek, které nemá na svědomí zemědělství, ale obyvatelé měst (antibiotika, hormonální přípravky či rezidua různých drog). Druhou poznámkou pak je, že různé kontaminanty pronikají do podzemních vod dlouhou dobu, i více než 10 let, takže aktuální stav podzemních vod není odrazem aktuálního stavu, ale skutečnosti před více lety. Jinými slovy, z „Modré zprávy“ nelze dělat jednoznačný závěr, že se to, co se odehrává nad podzemními vodami, se loni v porovnání s předchozími lety zhoršilo.
Do práce se pustil také parlament, například na novele veterinárního zákona, který přináší celou řadu změn, spíše pozitivních. Také ale negativních – komunistický pozměňovací návrh například zavádí dohled nad vzděláváním veterinárních lékařů, což je výsledek lobby rektora Veterinární a farmaceutického univerzity v Brně. Paradoxem pak je, že přestože by mělo být univerzitou certifikované vzdělání „nepovinné“, mělo by být zároveň zakotveno v zákonu. Proti návrhu je přitom jak Státní veterinární správa ČR, tak Komora veterinárních lékařů ČR (KVL). Podle KVL je totiž uvedený návrh „nekoncepčním zásahem do veterinární legislativy bez provázanosti s dalšími právními normami“. Podstatou návrhu je centralizace vzdělávání pro praktické veterinární lékaře prostřednictvím univerzity, což je v rozporu se současnou a fungující praxí. Praktičtí veterinární lékaři dnes absolvují vzdělávací akce poskytované množstvím vzdělávacích institucí v zahraničí a širokou paletu vzdělávacích akcí vycházejících vstříc reálným potřebám a poptávce, které jsou organizované KVL. „Pokud by se stala vysoká škola na základě změny zákona programovým poskytovatelem kontinuálního vzdělávání pro praktické veterinární lékaře, lze očekávat fatální dopady do kvality veterinárního postgraduálního vzdělávání i do kvality veterinární péče o společenská i hospodářská zvířata,“ konstatují ve veřejném stanovisku veterinární lékaři.
Piráti zase spustili projekt „Otevřená sněmovna“, který má umožnit připomínkování zákonů po celou dobu procesu jejich konstituování a schvalování. Cílem je otevřít prostor pro postoje jednotlivců i organizací, které nejsou oficiálním připomínkovým místem, což je obecně důvod docela dobrý. Zvláště, když při často verbálně deklarované snaze politiků konzultovat alespoň odborné zákony s odbornou veřejností k takovému postupu velmi často nedochází. Projekt však může přinést také značné problémy – při pohledu na celou škálu spasitelů lidstva šířící anonymně své představy o světě prostřednictvím sociálních sítí je dost pravděpodobné, že bude proces tvorby zákonů zahlcen značnou škálou nesmyslů, které pak bude třeba stejně následně selektovat, takže případné reakce na případné spasitelské podněty stejně nebude možné vypořádat. Jinými slovy – nic moc se zřejmě nezmění – ale hezky to vypadá.
Nakonec ještě dvě „vodní“ informace. Ministr zemědělství Miroslav Toman po konzultaci s právníky ve čtvrtek oznámil, že vodu bude nejvhodnější chránit prostřednictvím samostatného ústavního zákona. Ochrana vody by tedy neměla být zakotvena přímo v Ústavě, což lze označit za posun oproti tezím některých politických stran a politiků, kteří chtěli kvůli ochraně vody otevírat nejdůležitější zákon země. Přesto i v tomto případě platí, že omezení plýtvání s vodou, zvýšení její kvality a zásob v přírodě nebo dostupnost pitné vody nezajistí žádný zákon, ale jen a pouze změna v myšlení lidí, kteří by neměli považovat vodu za něco podřadného a samozřejmého, ale za tekutinu, o jejíž zdroje a stav je třeba neustále pečovat. Shodou okolností ve stejný den proběhla ve Výzkumném ústavu vodohospodářském T.G. Masaryka prezentace mobilních úpraven vody využitelných pro domácnosti, menší obce, rekreační objekty nebo při zásobování obyvatel pitnou vodou při náhlém zhoršení standardních zdrojů pitné vody. A je třeba konstatovat, že jde o řešení, které je podstatně ekonomicky výhodnější, než v současné době oblíbené vrty. Mobilní úpravny vody nemusí zákazník platit, on-line servis včetně zajištění „nepitných“ zdrojů vody provádí provozovatel úpravny a výsledkem je pitná voda splňující zákonné parametry pitné vody za cenu nižší, než je obvyklé vodné a stočné, kde v ceně placené za vodu z mobilních úpraven jsou již služby zahrnuty. Rozhodující přitom je, že zatímco voda z vrtů se může časem ztratit, vodu do mobilních úpraven je možné brát z různých zdrojů, jak podzemních, tak povrchových. Obecné doporučení tak je: Vrty nebrat.
Petr Havel