Je to přitom docela škoda – našinec nemůže být při nejlepší vůli na několika místech najednou, navíc od sebe nemálo vzdálených, což se týká nejen odborné veřejnosti, ale i obce novinářské. Přestože s vodou (a suchem) souvisejících akcí je opravdu hodně, laická veřejnost obvykle příjemcem sdělení, výstupů a dat z těchto akcí i kvůli jejich souběhu není – a právě ta by příslušné informace potřebovala nejvíce. Při kumulaci akcí se toho ale moc nedozví, a pokud ano, nemusí to být (alespoň podle dosavadních zkušeností není) to to podstatné. Souběh „vodních událostí“ ale ukazuje také na hlubší problém – totiž, že si většina aktérů pohybujících se v tématu hraje na vlastním písečku a obhajuje a prosazuje vlastní projekty a zájmy, což samozřejmě systémovému uchopení tématu „zajištění zdrojů vody v budoucnosti a zajištění kvality a využití vody“ nepomáhá a spíše škodí. Princip hlavně být velitelem, i když s malým vojskem, je ostatně vlastní „malému českému člověku“ vlastní už dlouho, a ve všech oblastech. Tvrdí-li se dnes oprávněně, že je česká společnost rozdělená, je tomu tak i díky uvedenému principu.
Přitom jen na konferenci VODA 2019 v Poděbradech zazněla hned v prvních přednáškách celá řada údajů, které by měly zajímat laickou i novinářskou veřejnost. Například, že v Evropě je zcela běžné využívat v zemědělství recyklovanou odpadní vodu na zalévání hospodářských plodin, často těch, které se k nám dováží a které běžně konzumujeme. Naše legislativa ale opětovné využití vody vyčištěné v čistírnách odpadních vod zakazuje, kvůli možné kontaminaci. Aby ale existovalo alespoň teoretické riziko vlivu takového zalévání na lidský organismus, musel by člověk příslušné plody konzumovat intenzivně 200 let. Veřejnost se také děsí mikroplastů ve vodě – patrně nikdo ale neví, že v jedné dávce zubních past na bělení zubů (1,6 gramu) je 4 000 uměle tam dodaných mikroplastů, což je řádově více než výskyt mikroplastů v pitné vodě. Na Plavebních dnech ve Zlíně se zase řešila budoucnost vodní dopravy v ČR, zdaleka nejen projektu Dunaj-Odra-Labe (DOL), ale i Baťova kanálu a možnosti jeho prodloužení do Olomouce, oderské vodní cesty na Ostravsku nebo plavební stupeň Děčín. Mediálním výstupem z akce je ovšem jen deklarovaná podpora DOL, což je – jako obvykle, značné zjednodušení.
Mediálně se o slovo opět přihlásili hraboši – zejména Zemědělský svaz usiluje o přehodnocení zákazu plošné aplikace přípravku Stutox II a argumentuje pokračujícími škodami na cukrovce nebo ozimech. Škody zatím svaz vyčísluje na půl miliardy korun, je ale třeba říci, že snahy o finanční kompenzace nemusí být úspěšné – příslušné finanční prostředky by musely být schválené v Bruselu, a to by bylo zřejmě možné jen v tom případě, že by o takovou podporu žádalo více členských zemí, než jen ČR.
Za pozitivní informaci lze považovat úmysl Ministerstva zemědělství rozšířit zákaz pěstování monokultur zemědělských plodin na více než 30 hektarech na veškerou obdělávanou půdu, tedy nejen na erozí silně a středně ohrožené pozemky. Svým způsobem se to dalo čekat, původní regulace monokultur byl sice krok správným směrem, ale byl to právě jen krok, respektive spíše krůček. Zemědělská krajina tak bude zase o něco pestřejší, a tím i odolnější nejen vůči extrémním projevům počasí, ale i vůči škůdcům – tedy i vůči případné další expanzi hrabošů.
Jsme-li u rozdělení naší společnosti, pak jedním z opatření rozdělující veřejnost je elektronická evidence tržeb (EET). Poslanci koncem minulého týdne definitivně schválili její další etapu, a stejně jako u všech předchozích se prakticky okamžitě vyrojily problémy, které se zaváděním EET souvisí. Tentokrát se problém týká prodejů selských potravin „ze dvora“, konkrétně těch případů, kdy si zákazník nakupuje potraviny od farmáře z ledničky. To je často založeno na důvěře, a tedy nepřítomnosti hospodáře, který se věnuje své práci. Podle schváleného znění EET by ovšem nově měla taková lednička vydávat příslušná potvrzení, což je samozřejmě hloupost. Nejsme zatím ve věku robotů, kteří umí všechno, včetně výdeje potvrzení třeba za nákup kusu hovězího. I v tomto zdánlivém detailu lze přitom shledat hlubší problém a souvislosti. Uvedené opatření jde totiž zcela proti filosofii podpory lokálních potravin a obecně deklarované zvýšení potravinové soběstačnosti Česka, a také (jako mnoho dalších opatření), proti malému soukromému podnikání. Právě na takových detailech se po kousíčkách ztrácí svoboda, nejen v podnikání, a navrací se plíživě všudypřítomná role státu zasahující do každodenního života lidí. Je to ostatně jasně vidět z razantního nárůstu počtu státních úředníků a nárůstu jejich platů – jakoby někdo chtěl (a zcela jistě mnozí opravdu chtějí), aby bylo výhodnější pracovat ve státních službách a ekonomicky postupně decimovat soukromé podnikání. Je to vlastně taková moderní forma zestátňování.
Petr Havel