V jedné z hlavních rolí akce byla opětovně i voda a rizika sucha, soudě podle počtu účastníků konference na diskusním fóru, které bylo tomuto tématu věnováno. Prezentovány na něm byly mimo jiné konkrétní příklady, jak se daří v krajině vodu zadržovat a hospodařit s ní, například v rámci programu Asociace soukromého zemědělství ČR s názvem „Pestrá krajina“. Kromě toho bylo ale také v úvodu konference podepsáno Memorandum o spolupráci mezi Spolkem pro obnovu venkova, který byl hlavním organizátorem akce, a Sdružením místních samospráv ČR, zastupující především malé obce. Obě organizace v Memorandu deklarují společný postup při vytváření stanovisek k zákonům a opatřením, které se týkají venkovského prostoru, což je poměrně důležité za situace, kdy se menší obce ocitají stále více na okraji zájmu společnosti. Jak přitom na konferenci opakovaně zaznělo, stát, zejména v malých obcích, vyklízí pozice a omezuje dostupnost poštovních, finančních nebo zdravotnických služeb, což život v malých obcích výrazně komplikuje. Zazněly ale také požadavky na potřebu udržet identitu jednotlivých obcí a lokalit, a tedy nesouhlas s myšlenkou Ministerstva pro místní rozvoj vytvořit Ústřední stavební úřad.

V den zahájení konference proběhl v zemědělském výboru parlamentu další díl emotivně vedené diskuse a možnostech hubit přemnožené hraboše přípravkem Stutox II, s výsledným požadavkem, aby byla v jednotlivých případech, po ohlášení a na časově omezenou dobu umožněna plošná aplikace tohoto přípravku, a aby škody vzniklé zemědělcům ze zákazu použití uvedeného přípravku hradilo Ministerstvo životního prostředí. Zatímco s prvním závěrem lze souhlasit, s možnou kompenzací škod je to složitější – v řadě lokalit (národní parky, chráněné krajinné oblasti, území s produkcí biopotravin) není aplikace zemědělské chemie ze zákona možná, takže nelze vymáhat a kompenzovat porušení zákonů. S kompenzací případné újmy by navíc musela souhlasit EU, což není příliš pravděpodobné. „Kauzu hraboš“ je nicméně možné vnímat jako další z řady argumentů ve prospěch pestřejší krajiny, která lépe odolává nejen vlivům počasí, ale i expanzi různých škůdců, jako třeba hrabošů, nebo kůrovce.

Právě ke kůrovci se váže další z mnoha paradoxů naší zemědělské a lesnické politiky. Jak jistě každý viděl v poslední době nesčetněkrát na vlastní oči, je podél našich silnic všech kategorií uskladněno vytěžené kůrovcové dřevo. Uskladněné je i přímo v lese (na takzvaném odvozním místě s přístupem odvozní mechanizace), kmeny poražených stromů ale není vidět na polích nebo na zemědělských pozemcích. Protože se to nesmí. I naprostý laik přitom musí vědět, že v lese se může kůrovec dále množit, pokud není vytěžené dřevo nějak chemicky ošetřeno a ve vytěžené hmotě jsou zárodky či larvy brouka, zatímco na poli kůrovec, na rozdíl od hrabošů, neškodí. Pokud by ale zemědělec kůrovcové dřevo, byť jen dočasně, uskladnil na plochách LPIS (systém evidence půdních bloků vytvořený mimo jiné jako podklad pro žádosti o dotace a kategorizaci půd), lidově řečeno na zemědělské půdě, hrozí mu ztráta dotací. Ploch k uskladnění vytěženého dřeva je ale nedostatek, takže samo Ministerstvo zemědělství poptává po zemědělcích možnost jeho skladování na zemědělsky nevyužívaných plochách, což jsou ale také krajinné prvky tvořící v přírodě území napomáhající rozčlenění krajiny, zadržování vody v krajině a podobně. Opatření k likvidaci kůrovcové kalamity přitom skloňují politici téměř každodenně ve všech pádech, připustit skladování kůrovcového dřeva na polích se ale jaksi – nedaří. 

Nakonec ještě jedna perlička dokumentující snahy zlepšit životní prostředí na planetě dotažené do nejmenších detailů. Sousední Německo totiž uvažuje o možnosti „zálohovat vajgly“, tedy vyplácet odměnu za vrácené nedopalky. Cílem je snížit množství nedopalků na ulicích, silnicích a vlastně kdekoli, kam kuřáci zbytky dokouřených cigaret odhazují. Zajímavé by jistě byly doprovodné detaily, jako je definice stáří nedopalků (v přírodě se rozkládají řadu let), spektrum zálohovaných „druhů“, či riziko potenciálních návalů sběračů vajglů v dosud nespecifikovaných „výkupnách“. O poznání lepším řešením by bylo ovšem instalovat, alespoň v lidských sídlech, obecní „popelníky“. Ne že by vůbec neexistovaly, odpadkových košů, kde lze cigaretu „típnout“ a uklidit (ostatně nejen cigaretu, ale jakýkoli obal, třeba od potravin) je ale naprostý nedostatek a v řadě míst zcela chybí. Ať už se to komu líbí, nebo ne, kouřit se i přes různé regulace nepochybně ještě nějaký čas bude a obaly od potravin konzumovaných třeba při procházce také budou existovat. Krkonošský národní park to řeší výzvou, aby si lidé z lesa odnášeli to, co si přinesou, což se dá v lese pochopit. Ale noste s sebou, i s vidinou peněz vrácených při „zpětném výkupu“, nedopalky…

Petr Havel