Ve výsledku se nicméně může skutečně množství slevových akcí snížit, což by ovšem nebylo tak úplně od věci. ČR je ve slevových akcích jedničkou na světě, a jejich počet neklesá, ale dokonce mírně roste. Ve slevách a akcích se tak reálně prodává více než polovina rychloobrátkového zboží, a to často opakovaně, takže spotřebitelé ztrácejí povědomí o tom, jakou skutečnou cenu a hodnotu některé potraviny mají. To následně vede k degradaci i kvalitních potravin a následnému plýtvání. Jinak je ale třeba poznamenat, že zákaz slevových akcí by naší zemi (ani jakékoli jiné) neprošel v EU. Ta totiž považuje slevové akce za legitimní nástroj marketingu – pokud se ovšem nezvrhnou v nástroj konkurenčního boje. To je přitom zakázáno i v EU, je ovšem velmi těžké prokázat následnou újmu slevovými akcemi ohrožené konkurence.
O poznání méně kontroverzní než slevové akce je další, tento týden veřejně prezentovaná myšlenka Ministerstva zemědělství - totiž rozšířit zákaz pěstování monokultur na polích na plochách větších než 30 hektarů na veškerou půdu – nyní se zákaz týká jen pozemků nejvíce ohrožených erozí. I když lze přitom opakovaně konstatovat, že ani plocha 30 hektarů není zas tak malá (a tedy by měly být v praxi plochy oseté či osázené stejnou plodinou ještě o poznání menší), jde o další postupný krok ke zvýšení pestrosti polí a krajiny – a to je dobře. Zákaz by měl platit až od roku 2021, což je také dobře, protože se na tuto regulaci mohou zemědělci připravit a přizpůsobit tomu jak plodinovou skladbu, tak udělat potřebné terénní úpravy.
Zmenšení rozsáhlých nepřerušených ploch polí s jednou plodinou je nepochybně také reakcí na zelenání Společné zemědělské politiky EU (SZP), což avizoval také pravděpodobný nový komisař EU pro zemědělství, Polák Janusz Woiciechowski. Podle něj má být cílem SZP „zemědělství přátelské k životnímu prostředí, méně intenzivní a šetrnější, produkující bezpečné a kvalitní potraviny, zemědělství s vizí pro mladé farmáře a odolné vůči konkurenci z třetích zemí“. Jiný než takto obecně stanovený rámec přitom nebylo možné očekávat – už kvůli šéfce Evropské Komise Ursule von der Leyenové, která je zelené evropské politice ve všech oblastech značně nakloněna. Woiciechowski se ovšem také vyjádřil pro dobrovolné krácení dotací průmyslovým zemědělským podnikům a pro dobrovolnost eko-schémat, což se jistě dobře poslouchalo odpůrcům zastropování z řad domácí zemědělské reprezentace. Je ale třeba vědět, že zelenější vize SZP převažuje také ve výboru pro životní prostředí Evropského parlamentu, a ten hodlá otázku budoucnosti SZP v tomto směru aktivně otevírat. Jinými slovy, krácení je stále ve hře, a dokonce možná více, než v předchozím složení Evropského parlamentu.
Nakonec ještě jednou SOCR - Svaz totiž prezentoval výsledky průzkumu společnosti Ipsos, podle kterého má 80 procent české populace povědomí o potravinách vyráběných v souladu se zásadami trvalé udržitelnosti. Pro 62 procent populace je pak podle výzkumu při výběru potravin důležité, aby byly tímto způsobem vyrobeny a 79 procent obyvatel je pak ochotno si za potraviny vyráběné udržitelným způsobem připlatit. Kdo ví, zdali nemá uvedený průzkum nějakou souvislost se slevovými akcemi, důležité je však to, co v oficiální tiskové zprávě SOCR nebylo - totiž, že spotřebitelé v ČR jsou ochotni si za udržitelné potraviny připlatit jen 10 procent. Jak je ovšem všeobecně známo, udržitelné potraviny (bio, Fair Trade, slow, raw a další) jsou obvykle dražší o více než 10 procent, někdy dokonce násobně. Což mimo jiné v praxi znamená, že spotřebitelé si za udržitelné potraviny ochotni připlatit v zásadě nejsou, a je také otázka, jak je to skutečně s vyzkoumanými 79 procenty. Po řadu let obdobné průzkumy na papíře dokazují, že prakticky veškerá populace preferuje české potraviny a zboží si vybírá podle kvality. Ve skutečnosti si ale drtivá většina lidí stále vybírá potraviny podle jejich cen (nebo slevových akcí), a i když počet patriotů mírně roste, jde pořád o minoritní část nakupujících. Velmi minoritní.
Petr Havel