Kdyby ovšem právě levice neblokovala přijetí zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi řadu let a náhrady se začaly vydávat hned na počátku 90. let minulého století, nebyly by jistě částky tak vysoké a ohodnocení majetku by bylo srovnatelné se zemědělskými restitucemi. Kromě toho mohlo být již finanční vyrovnání s církvemi v současné době ukončeno, nevzbuzovalo by emoce a nezatěžovalo stát závazky v době, kdy se reálně blíží zpomalení ekonomického růstu. Tak či tak, ÚS rozhodl správně, a bude-li chtít někdo jeho rozhodnutí napadnout u evropských institucí, což avizují zejména komunisté, uříznou si sami a celé naší zemi dost velkou ostudu.
Český statistický úřad zveřejnil letošní poslední odhad sklizně podle stavů porostů hospodářských plodin v září, a své předchozí odhady, opět očekávatelně, mírně navýšil. Sklizeň základních plodin, až na řepku, tak byla letos v zásadě průměrná, a tedy ne nízká až katastrofální, jak se snažili veřejnost někteří představitelé zemědělců, ale i médií či výzkumu v průběhu roku přesvědčit. Upřímně řečeno, stačilo sledovat vývoj porostů v terénu, a z toho bylo ještě před sklizní zřejmé, že se letos žádná tragédie konat nebude. Na části území sice budili emoce hraboši, jejich přemnožení se ale zdaleka netýkalo všech zemědělských ploch v zemi.
Chovatelé ovcí, koz a dalších hospodářských zvířat prohráli u soudu, který rozhodl, že se v ČR nesmí střílet vlci, kteří v některých regionech, zejména v pohraničí, decimují stáda menších hospodářských zvířat. Je přitom otázkou, zdali měli příslušní soudci možnost skutečně v praxi vidět vlky potrhaná zvířata, včetně těhotných ovcí, a tedy jejich utrpení. Byť je „to příroda“, je takové utrpení minimálně srovnatelné s utrpením domácích mazlíčků (psů a koček) chovaných v takzvaných množírnách. Množírny by přitom měla více než dosud postihnout přijatá novela veterinárního zákona, ovce a kozy na pastvách před vlky ale žádný zákon nechrání. Kromě toho je prakticky jisté, že množírny budou existovat dál a do systému kontrol, jak jim to ukládá zákon, se nejspíš nepřihlásí – ostatně proč by to dělaly, když samotný způsob chovu v množinách zákon porušuje…
Snaha snížit používání plastů vede maloobchodní sítě k úvahám o prodejích ovoce a zeleniny bezobalovou formou, což samozřejmě není nic nového a nic proti ničemu. Je však třeba vědět, což ovšem v našich médiích nezaznělo, že obal (například na okurkách) nejenže chrání prodávaný produkt před vlivy okolního prostředí a prodlužuje tak mírně jejich trvanlivost, ale především před zákazníky samotnými. Při nákupu zeleniny a ovoce je běžným zvykem vybírat si z nabízeného zboží takové, které se nakupujícímu nejvíce zamlouvá, což v praxi vede k „přehrabování se“ ve volně prodávaných produktech. Bezobalový prodej, především pak v nadnárodních maloobchodních sítích, jimiž projdou denně tisíce nakupujících, tak zvyšuje především riziko mikrobiální kontaminace a následných potenciálních zdravotních potíží nakupovaným zbožím kontaminovaných zákazníků. Prodávaná zelenina o ovoce se tím dostává do stejné pozice, jako třeba madla nákupních vozíků, u nichž řada dřívějších výzkumů prokázala, že jsou mikrobiálně nejvíce zatíženými částmi supermarketů. Bez obalu se zelenina a ovoce dříve prodávala běžně a prodává se i nyní – například na farmářských trzích. Tam se v nich ale „přehrabuje“ přece jen menší počet nakupujících, než ve velkých řetězcích. Samozřejmě lze nebalené zboží prodávat častěji, než dosud, a snížit tak použití plastů – pak je ale třeba dát tento úmysl do kontrastu a souvislostí s tím, jak se dnes mikrobiální rizika v jiných souvislostech prezentují a jak se jimi děsí veřejnost – u nákupů nám to nevadí, u vody ze studní to nevadí, ale například u pitné vody ano…
Jsme-li u nakupování nebalených potravin, pak je možná vhodné vzpomenout letošní oslavy Světového dne chleba (připadá na 16. října) a trendy v nakupování chleba, které na uvedených oslavách zazněly. Hlavní jsou dva – spotřebitelé požadují nižší gramáž (chléb o hmotnosti 1 200 gramů je na ně velký), a produkty regionálních menších pekařů. To první je odrazem skutečnosti, že dnešní rodiny jsou méně početné (někdy jen dvoučlenné), což není zrovna optimistické v demografickém vývoji ČR, to druhé je jedna z možných cest k preferenci lokální, identické, obvykle kvalitnější a tradiční produkci, což je veskrze pozitivní. Kdyby se to tak týkalo širšího spektra tuzemských potravin!
Petr Havel