Hriňovské lazy - ukázkově pestrá krajina
Konference se konala v podhůří Polany v obci Hriňová, která má sice pouhých několik tisíc obyvatel, ale jedná se o páté největší městské území na Slovensku. Na jižních svazích pohoří Polana v minulosti rostly pouze lesy, ale protože chyběla zemědělská půda, postupně docházelo k odlesnění, na prudkých svazích se začalo orat a pást a časem zde vznikla typická terasovitá políčka, kde se střídají různé plodiny, pastviny, krajinné prvky, kamenné meze a lesíky. Tyto tzv. „hriňovské lazy“ tvoří také přechodné pásmo biosférické rezervace UNESCO, která byla v roce 1990 vyhlášena v pohoří Polana. Tato jedinečná krajina nejenže přitahuje turisty, ale zároveň byla také jedním z důvodů, proč v Hriňové ani za totality nevzniklo žádné družstvo a vždy zde hospodařili výhradně drobní rolníci.
Po revoluci to paradoxně bylo právě zde, kde vzniklo naopak první svépomocné družstvo rolníků, které představil na konferenci jeho nynější předseda Ľubomír Malček. Aktuálně má skoro tři stovky členů, kteří hospodaří na 1 200 hektarech rozdělených na 22 tisíc parcel. Už z těchto čísel je zřejmá struktura zdejší krajiny - drobné parcely, které většinou nedosahují ani plochy jednoho hektaru. Každý z členů hospodaří výhradně na své vlastní půdě, družstvo pak ještě disponuje cca 400 hektary společných pozemků, které slouží zejména pro zajištění krmiva a pastvy pro masný skot. Družstvo poskytuje členům služby, společné nákupy, vyřizuje agendu kolem evidencí, zajišťuje odbyt zvířat, ale i finální produkce a také podává společnou žádost o dotace, protože samostatně by řada členů na přímé platby vůbec nedosáhla.
Slovenští gazdové nemají podporu státu
Na konferenci následně vystoupilo několik dalších zemědělců a z jejich příspěvků se postupně jasně poskládal obrázek zemědělství na Slovensku, kde rodinné farmy, drobní hospodáři a zpracovatelé mají bohužel ještě horší pozici než u nás. Většinu problémů známe i u nás, jen jsou u našich východních sousedů často ještě hlubší a bez jakékoliv snahy politiků je do budoucna řešit. Nejčastěji zaznívaly stížnosti na vysoké odvody, nedořešené restituce a vlastnické vztahy k půdě (víc než 90 % půdy je na Slovensku stále v nájmu), nastavení dotací, které v současné podobě vyhovuje jen velkým podnikům, komplikované podmínky pro faremní zpracování a odbyt a samozřejmě nesmrtelný evergreen byrokracie. Nejednou zazněla informace o tom, že slovenští „gazdové“ se často uchylují do šedé zóny a svoje produkty zpracovávají a prodávají načerno, protože jinou cestu nevidí.
Předseda ASZ ČR Jaroslav Šebek na konferenci prezentoval nejen priority Asociace, které jsou pro obě organizace z velké části společné a staví na podpoře rodinných farem, ale zároveň se snažil dodat slovenským kolegům naději. Ačkoliv ani u nás není vše zdaleka ideální, několik věcí, na něž na Slovensku zatím marně čekají, se u nás prosadit již podařilo, nebo jsou na dobré cestě např. zjednodušení zpracování faremní produkce, vyjasnění vlastnických vztahů k půdě či zahájení pozemkových úprav.
Zlatý Vršok - ovčí sýry už od 14. století
Po skončení konference byla blízko nedaleké Detvy možnost navštívit alespoň v rychlosti jednu z velmi dobře fungujících farem s typickým zaměřením pro podhorské oblasti Slovenska – chov ovcí a výrobu sýrů. V lokalitě Zlatý Vršok funguje tato činnost už minimálně od 14. století a v roce 1991 zde Josef Zvara založil stejnojmennou farmu, která funguje jako rodinný podnik. Je už třetí generací, která zde „bačuje“ – i když za komunismu samozřejmě v rámci zdejšího státního statku. Po revoluci se ale stal prvním zapsaným soukromníkem v okrese Detva a postupně vybudoval fungující farmu, a to bez investičních dotací.
Ačkoliv je farma opravdu veliká a zaměstnává přes dvacet lidí, navazuje na tradice, z nichž vzešla. Téměř dvoutisícihlavé stádo ovcí tvoří z velké většiny plemeno cigája, které bylo vyšlechtěno právě na zdejší extrémní svahy. Ovce se samozřejmě pasou a výroba sýrů zůstala z velké části ruční se zachováním tradičních senzorických vlastností a formy produktů. K farmě patří 300 hektarů pozemků, takže krmení pro mléčné ovce, vykrmované beránky i menší stádo masného skotu zvládá rodina vypěstovat prakticky kompletně sama.
Nejmodernější součástí farmy je mlékárna, kde se denně zpracuje cca 1 200 litrů mléka včetně menšího množství mléka nakoupeného od kolegů, jež mléko dosud nezpracovávají (cena mléka se pohybuje podle sezóny mezi 1 a 1,25 eur). Veškeré finální produkty, mezi nimiž vynikají typické pařené ovčí sýry a samozřejmě tradiční bryndza, zvládne farma prodat buď ze dvora, nebo rozvozem do okolních prodejen.
Spolupráce do budoucna
Program konference nevyzněl pro slovenské zemědělství úplně pozitivně, spoustu problémů máme s našimi sousedy společnou, nejen díky společné historii. Co ale pozitivní může být, je snaha o spolupráci v řešení těchto problémů, ať už na úrovni komunikace s evropskými politiky či přípravy legislativy, tak i při vzájemném poznávání farem a poskytování příkladů dobré praxe. Jednou z prvních možností spolupráce byla mezinárodní konference v Telči, které se ve velkém počtu zúčastnili právě i kolegové ze Slovenska.
Veronika Jenikovská, tajemnice ASZ ČR
