Zejména zástupci zemí Visegrádské čtyřky (V4) také veřejně deklarovali, že nejsou spokojeni s oficiální pozicí V4, kterou prezentuje v diskusích o podobě Společné zemědělské politiky EU (SZP) po roce 2020, neboť problémy, priority a především přístup rodinných farem je často velmi odlišný od zemědělství v pojetí průmyslových zemědělských podniků, které samozřejmě nejsou jen u nás. I když u nás, ale ještě více na Slovensku, mají dominantní lobistické postavení. Jinými slovy - je velmi důležité, aby bylo veřejně a na úrovni EU známo, že jsou i jiní zemědělci než ti, které V4 obhajuje.
Potřeba spolupráce, ne tak úplně (ale také) na mezinárodní úrovni zazněla i na v pořadí již šestém Děčínském dialogu o vodě, který se poměrně logicky věnoval zejména (ale také nejen) možné regulaci Labe, ale především argumentaci ve prospěch plavebního stupně (jezu) Děčín. Ačkoli jsou zastánci i odpůrci této stavby aktuálně zakopáni v téměř nezasypatelných zákopech, prokázala na setkání prezentovaná studie zcela praktické řešení, jak zároveň jez postavit, a zároveň ne zhoršit, ale naopak zlepšit biodiverzitu v území v okolí jezu. Nekonfliktní způsob zlepšování stavu krajiny je zcela jistě výzvou doby, což na místě ukázal všem přítomným také Dan Pitek na dalším z projektů ASZ ČR s názvem Pestrá krajina.
I když lze tušit spíše zájem pragmatický a ekonomický, přesto nelze opomenout tento týden vydané stanovisko Zemědělského svazu ČR (ZS ČR) sdružujícího zejména velké zemědělce, kteří požadují schválení daňových úlev u krajinných prvků, které v krajině představují terénní překážky a napomáhají tak jak k zadržování vody v krajině, tak k vyšší pestrosti krajiny. Požadované opatření je součástí takzvaného daňového balíčku, kde se vede především diskuse o zdanění alkoholu nebo cigaret. Krajinné prvky jsou sice zcela mimo zájem médií, jde ale o důležitý signál dokazující, že za málo peněz (propad příjmů státního rozpočtu by byl v řádech milionů korun) lze zemědělce motivovat k žádoucím krokům, v tomto případě vytváření nových krajinných prvků, nebo alespoň nerušení těch stávajících.
Stejná organizace (ZS ČR) ale také uspořádala tiskovou konferenci, na níž demonstrovala obavy z přijetí dohody MERCOSUR, která je podle svazu nevyvážená v neprospěch evropských zemědělců. Že je liberalizace obchodu se zemědělskými produkty ve světě vždy předmětem velkých sporů a obav zemědělců všech zúčastněných stran, je celkem obvyklé. Uvedená dohoda se přitom skutečně zdá jako mírně nevýhodná pro evropské zemědělce, její součástí je ale na druhou stranu tlak Evropy na zlepšení stavu životního prostředí na straně druhé, mimo jiné na zlepšení přístupu ke kácení deštných pralesů. Velmi schematicky tak lze konstatovat, že evropští zemědělci částečně (a nechtěně) přispějí prostřednictvím vyššího importu jihoamerického zboží na evropské trhy k vyšší biodiverzitě na straně druhé, což se ale zdá být docela strategické z globálního pohledu. Tak či tak se v této širší souvislosti nezdá být dohoda MERCOSUR zas tak špatná, byť jí odmítají i mnozí politici napříč politickým i národnostním spektrem ve snaze získat u zemědělců body. Planeta bohužel nemá hlasovací právo.
To ovšem, zdá se, nemají v podání Českého svazu včelařů (ČSV) ani organizace, které do tohoto uskupení, které si hraje na monopolní včelařskou organizaci, nepatří. Ačkoli se totiž ČSV zavázal k administraci zemědělských dotací pro všechny včelaře v ČR, srpnové jednání Republikového výboru a Ústřední kontrolní komise svazu rozhodlo, že svaz bude dotace administrovat jen pro své členy, čímž porušil svůj závazek pro příslušné Nařízení vlády. Výzvu k dodržování závazku ČSV prostřednictvím otevřeného dopisu, který je adresován ministru zemědělství, podepsalo pět nečlenských organizací svazu, zabývajících se chovem včel, včetně výzkumníků z Mendelovy univerzity. Tak uvidíme, jaká bude reakce, neboť postoj ČSV ohrožuje výplatu dotací pro všechny včelaře u nás, včetně členů ČSV, a to porušováním pravidel pro administraci podpor. To si ovšem ve své pýše zřejmě ČSV neuvědomuje.
Petr Havel