Zakladatelem rodinné tradice hospodaření v Krumvíři byl pradědeček obou bratrů, staršího Jožky a mladšího Františka, který se jmenoval Josef, byl velký srdcař a miloval koně. A tak zatímco Jožka se hned po změně režimu vrhl na vinařství, jež má v rodině také tradici, František se rozhodl právě pro sedlačinu, které se věnoval řadu let v menším, na navrácených hektarech a při práci. 

„Největším impulsem pro rozšíření hospodářství na současných sto hektarů, ke kterému došlo před nějakými sedmi, osmi lety, byl hlavně fakt, že se pro to nadchla mladší generace, moji dva synové Martin a František,“ říká mladší z bratrů.

Za tuto poměrně krátkou dobu se jim však stihla okolní krajina doslova proměnit pod rukama, stejně tak část areálu bývalého JZD v Krumvíři, kde rodina před sedmi lety zakoupila dvě chátrající budovy, po kterých ale také už není ani památky.

Část pozemků, na nichž rodina hospodaří, si vyžádala velmi pracnou kultivaci, neboť se jednalo o desítky let neudržované, náletem a rákosem zarostlé mokřady, které bylo z důvodu výskytu ohromného množství špačků ničících úrodu nezbytné vysušit. Valihrachovi si ale více než dobře uvědomují, že se pohybují ve složité a suchem namáhané krajině, proto se snaží veškeré kroky dělat s citem k přírodě, budují například biopásy, doslova osvěžující je pohled na jejich pastviny se stády masného skotu.

„Pravda je, že v naší oblasti, kde okolní zemědělské podniky zrušily živočišnou výrobu a na velkých lánech pěstují pouze tržní plodiny, to působí poněkud jako rarita,“ usmívá se František Valihrach mladší.

Ale moc příjemná rarita. Louky a pastviny se rozkládají na pěti hektarech pozemků, seno pro masný skot je tedy nutné ještě dokupovat, ke krmným účelům ale slouží i vojtěšková senáž z deseti hektarů orné půdy. Dalšími pěstovanými plodinami pak jsou pšenice, kukuřice, slunečnice, řepka a nově i cukrová řepa.

„Letos vypadají porosty zatím solidně, ale sucho pociťujeme výrazně. V loňském roce jsme museli začít přikrmovat už v červenci, což ani tady u nás normálně neznáme. Jsme ale samozřejmě připraveni situaci se přizpůsobit, jinak to ani nejde, jedna z možností je například rozšíření výměry vojtěšky,“ uvažuje Martin Valihrach.

Valihrachovi si nemohou vynachválit aplikaci přírodního hnojiva v podobě biologicky rozložitelného odpadu z vlastní kompostárny, který je do ní dodáván ze tří okolních obcí. „Půdě organika velmi prospívá, je to opravdu hodně znát, a to i na výnosech. Třeba u řepky jsme zaznamenali nárůst až na pět tun z hektaru, což je v našich podmínkách opravdu nadprůměr,“ pochvaluje si Martin Valihrach. 

S chovem masného skotu se na krumvířském hospodářství začalo před pěti lety, a to nákupem březích jalovic plemen masný simentál a aberdeen angus s cílem věnovat se plemenářské práci. Chov o počtu třiceti matek je zapojen do kontroly užitkovosti, kde dosahuje velmi dobrých výsledků. Hospodáři nyní ještě zkoušejí k rychlejšímu dosažení vytčených chovatelských cílů embryotransfery. „Poměrně nedávno jsme investovali do pořízení senzorů monitorujících telení a také speciálních monitorovacích obojků pro dva plemenné býky. Rádi bychom rovněž pokračovali v rozšiřování chovu a více se účastnili výstav,“ informuje František Valihrach starší. 

Ve zmiňovaném areálu bývalého JZD v Krumvíři vybudovala rodina za pomoci dotace z Programu rozvoje venkova prostorné zimoviště a seník, které nahradily jednu ze zchátralých staveb. V letošním roce se zde Valihrachovým podařilo zakoupit ještě budovy, jež dříve sloužily družstvu k chovu prasat, a z nichž chtějí postavit novou halu pro ustájení skotu. Z dalšího původně chátrajícího objektu hned vedle zimoviště je pěkná hala na umístění zemědělské techniky. A v blízké budoucnosti je v plánu i výstavba bourárny, která by umožnila prodej hovězího masa formou bedýnek s možným závozem přímo k zákazníkům domů, což je šance na lepší ekonomické zhodnocení této komodity. 

Jméno Valihrach je na českém i mezinárodním poli dlouhé roky spjato s kvalitní produkcí vín ověnčených řadou ocenění z těch nejprestižnějších soutěží. Hrozny pro jejich výrobu zrají na dvaceti hektarech zdejší Velkopavlovické vinařské podoblasti v široké škále celkem 34 odrůd. Jejich pestrost je zároveň s nabídkou starších vín, která doplňují i vína barikovaná, cuvée a ledová, pro zdejší vinařství charakteristická. Roční produkce 50 až 70 tisíc lahví vína si nachází své zákazníky ve vybraných sítích vinoték, restaurací, stále však narůstá podíl privátních odběratelů, kteří si pro ně jezdí přímo do provozovny v obci Kašnice, kde funguje i vinotéka. 

Vinařství je od počátku, kdy se s pěstováním vinné révy začínalo na 1,5 hektarové výměře, doménou Jožky Valihracha, který je zároveň již několik let i předsedou členské organizace ASZ ČR - Vinařské asociace ČR. Ta se snaží dosáhnout lepších podmínek pro rodinná vinařství, která podobně jako rodinné farmy trpí duální strukturou našeho zemědělství a preferováním velkých podniků ze strany státu. „Za dobu fungování naší organizace jsme ale dosáhli toho, že velcí hráči s námi musí počítat, a to není vůbec málo. Ačkoliv některé legislativní věci, zejména co se týče novely vinařského zákona, se k naší spokojenosti prosadit nepodařilo, nevzdáváme to. Značným pomocníkem s letitými zkušenostmi z podobných bojů nám je ASZ, takže nemám strach, že bychom společnými silami ještě leccos nezvládli,“ říká Jožka Valihrah. 

Valihrachovi jsou pojmem i ve světovém měřítku, neboť Jožka se se svou manželkou Boženou a synem Josefem vypracovali na odborníky žádané v hodnotících komisích na mezinárodních vinařských soutěžích. Těch nejprestižnějších, které se konají v mnoha státech na několika kontinentech, se účastní právě zejména Josef Valihrach mladší.

A když už byla zmíněna Jožkova manželka Božena, nesmíme zapomenout ani na jejich dceru Boženku s manželem a dvěma dětmi, na Františkovu ženu Janu a také manželky obou jejich synů, neboť ti všichni společně tvoří rodinnou farmu a vinařství Valihrachových a každému náleží z titulu Farma roku 2018 určitá část. Prospěch z účasti rodiny v této soutěži však budou mít brzy i Krumvířští a také náhodní turisté. Finanční odměnu, která k prvnímu místu patří, hodlají Valihrachovi použít na stavbu hezké sakrální památky právě v Krumvíři.

Šárka Gorgoňová, ředitelka kanceláře ASZ ČR