„S manželem Milanem, který jí byl po celou dobu velkou oporou, opustili místa profesorů na gymnáziu v Sokolově a usadili se s rodinou v Čelině,“ líčí Šárka Gorgoňová, mluvčí Asociace soukromých zemědělců ČR (ASZ ČR). A připomíná, že Adámkovi nyní nabízejí také ubytování ve třech stylových apartmánech. To vše ve společnosti hospodářských zvířat.
Mnohé statky, farmy a usedlosti v kraji jsou v současnosti sdružené právě do AZS ČR. Podobně je tomu v případě statku rodiny Sedláčkových v osadě Zadní Háje, která je součástí Hříměždic na Příbramsku. Syn někdejšího sedláka ale musel na vypořádání restitucí čekat. „Aktivně hospodařit jsem já, vyučený kuchař a nezemědělec, začal společně se svým otcem až v roce 1995. Tehdy jsme si k původním sedmi hektarům, které nám byly navráceny pozdě, takže jsme nestihli využít ani Kubátovy dotace, přibrali dalších třiadvacet,“ vzpomíná otec nynějšího hospodáře Josef Sedláček.
Postupem času získali další pozemky, až jejich výměra přesáhla sedmdesát hektarů. Specializují se na chov dojnic a také koní. „Naše pozemky se nachází v katastrech Žebrák, Nečín a Županovice, kde je poměrně písčitá a kamenitá půda. Tu jsme zčásti zatravnili, poslední roky nás však trápí i velké sucho,“ připomíná Jan Sedláček.
Dojili na vlastním pro JZD
Se strastmi, které zažili jejich předkové, se ale srovnávat nechtějí. Doba, kdy se rozorávaly meze, scelovaly polnosti a na někdejších prosperujících usedlostech často vládli diletanti, odstavila od půdy minimálně dvě generace zemědělců. Jejich statky spolykala Jednotná zemědělská družstva (JZD).
„Nesmírně si vážím toho, v jaké době žijeme, že můžeme svobodně hospodařit. Jsme spjati s přírodou, se zvířaty, usazeni na rodné hroudě, o niž můžeme s Boží pomocí konečně pečovat,“ říká Miroslav Pospíchal, který provozuje rodinný statek v osadě Klimětice na Sedlčansku. „Prarodiče byli nuceni darovat statek společně s pozemky Říši. Bydleli v sousední obci a pole museli obhospodařovat pro SS. Poválečné svobodné hospodaření pak samozřejmě netrvalo dlouho. Táta se po absolvování vojny u pomocných technických praporů (PTP) k dědovi a babičce přidal již jen na dva roky, kdy u nás bylo založeno JZD, posléze Státní statek Sedlčany. Ten nastěhoval do stáje, kterou na začátku války vystavěl děda, 27 krav. Až do roku 1985 je dojili rodiče,“ vzpomíná Miroslav Pospíchal.
Nynější ekologická farma Hedecko v Břežanech byla až do roku 1992 ve správě JZD Javorná v Čisté na Rakovnicku. Po vypořádání restitučních nároků je farma soukromým hospodářstvím. Také v malebném okolí říčky Javornice nabízí možnost pobytu v ryze venkovském prostředí. A rovněž zážitky.
„Lidé mohou jezdit na koni, rybařit v soukromém rybníku přímo v areálu farmy či u okolních rybníků,“ láká na webových stránkách zájemce současný majitel Pavel Škrle. Kromě koní se stará také o krávy, ovce, kozy a prasata. Na farmě rovněž pořádají trhy, kde lze koupit produkty zemědělců z rakovnického regionu a dalších.
Mlýn žije agroturistikou
Přestože historie mlýnu v údolí říčky Brziny u stejnojmenné obce na Příbramsku už přesáhla tři staletí, je v ní rok 1989 nejzásadnějším datem. Po desetiletích pod taktovkou JZD převzali zchátralou stavbu manželé Kunclovi. Postupně mlýn obnovovali a po listopadu 1989 se rozhodli začít soukromě hospodařit.
„Nejsme žádní snílci, a tak jsme dobře chápali, že 22 navrácených hektarů nás uživit nemůže. Tehdy jsme ale neřešili, jak velkým zdrojem příjmů pro rodinu hospodaření bude a zda vůbec. Chtěli jsme, aby krajina ve zdejší marginální oblasti nebyla nešetrně obhospodařovaná, nebo dokonce devastovaná. Mě navíc sedlačina velmi lákala. Představoval jsem si, jak tu dříve hospodařili naši předci a měl jsem velkou chuť to také zkusit,“ vysvětluje Vladimír Kuncl.
Pořídil proto menší stádo krav, ale začal také pořádat dětské tábory a nabídl ubytování. V roce 2009 převzal farmu Vladimírův syn Petr, který nyní plánuje vybudovat v části usedlosti penzion s restaurací.
Tehdy a nyní
Historická fotografie dává nahlédnout do atmosféry na usedlosti Kunclův mlýn u Brziny. Stejně jako současní „mlynáři“ nabízejí hospodáři pobyt mezi zvířaty. Třeba na farmě Adámek.
Autor: Marek Kočovský
Zdroj: MF Dnes