Helena a Michal Přikrylovi, kteří dnes (nejen) šnečí farmu vedou, se hlásí k rodové selské tradici a odkazu Helenina dědečka, který v Rybníčku hospodařil do doby, než jej komunisté označili za kulaka, poslali ho do dolů a na místě statku postavili bytovku. Po roce 1989 ale byly rodině vráceny ukradené polnosti, což byl podle Heleny Přikrylové základ k obnově hospodaření. Zbývalo „jen“ jediné - obnovit, respektive zcela nově vybudovat statek.

Vztah ke zvířatům určil původní zaměření statku, kromě polařiny se Přikrylovi pustili do chovu prasat. Ta ovšem byla stále více prodělečná. „Nechtěli jsme se ale živočišné výroby vzdát, a tak jsme ve svých plánech zvířata zmenšovali a zmenšovali, až jsme skončili u šneků,“ vzpomíná Helena Přikrylová. Dnes je tato farma z ASZ Vyškov jedinou členskou farmou Asociace soukromého zemědělství ČR (ASZ ČR), která se věnuje chovu šneků. I tato zdánlivě netradiční produkce (a také k tomu navázaná vlastní výroba šnečích produktů a specialit) je ovšem také pokračováním tradic. Šneci byli a jsou považováni za postní jídlo, a tradice jejich chovu i konzumace spadá v našich zemích až do středověku.

Helana Přikrylová, vystudovaná ekonomka a Michal Přikryl - specialista na IT technologie, se ovšem nevěnují jen a pouze chodu farmy. Helena je například dlouholetou místostarostou obce a má velké zásluhy na obnově místních církevních památek i běžném chodu kostela v Topolanech, včetně jeho otevírání, zavírání i příprav na mše. Michal zase využil své profesní IT znalosti k vybudování posklizňové linky na skladování obilí s automatickým provozem bez účasti lidské ruky nebo k vybudování zavlažovacího systému na „šnečí pastvě“. 

Přirozená občanská angažovanost a snaha udržet v současném zbyrokratizovaném a zmaterializovaném světě základní lidské hodnoty čiší na farmě z každého pohledu po hospodářství, i vyslovených i nevyslovených vět. I na své šneky jsou Přikrylovi hodní, mají pro ně školku, i výběh, i speciální krmení. Je přitom celkem ilustrativní, že ani jeden z nich nemá zemědělské vzdělání - není to totiž zdaleka jediný případ, kdy vykořenění původních sedláků vyústilo do stavu, kdy se jejich potomci sedlačení nevěnovali, protože vlastně ani nemohli. To ale také zároveň znamenalo, že nebyli infikováni socialistickými průmyslově-produkčními zemědělskými přístupy a postupy, a nepochybně i to byl a je jeden z důvodů, proč si vybrali cestu u nás aktuálně netradiční (i když původně tradiční) produkce, a že jsou obecně úspěšní. Přestože se konvenční zemědělci v ČR často holedbají svým odborným vzděláním, mnohokrát se ukazuje, že to není výhoda, ale dokonce v určitých situacích spíše handicap. Přikrylovi navíc v praxi ukazují, co je víc. Je to vztah k lokalitě, k půdě a předkům, což je podhoubí, které zaměstnancům někdejších JZD chybělo a chybí. A podle toho to také často vypadá.

Petr Havel