I když přitom vývoj dalších GMO ve světě (a dokonce i v Evropě, jen se o tom mlčí) probíhá nadále, v posledních letech se ještě rychleji uplatňuje technologie CRISPR (Clustered Regularly Interspaced Short Palindromic Repeats) – což jsou krátké úseky DNA, které je možné vyměnit, vypnout, opravit a tedy takzvaně „editovat“. Obvykle se v této souvislosti mluví o metodě CRISPR-cas9 a bohužel je tento způsob šlechtění stále jak politiky, tak médii zaměňován, respektive ztotožňován s GMO, ačkoli rozdíl mezi CRISPR a GMO je docela zásadní. Zatímco v případě GMO se dosahuje změn vlastností příslušného organismu vnosem cizího genu do jeho genetické informace, v případě CRISPR se změn dosahuje úpravou genů přímo v genetické informaci upravované plodiny, ale třeba i zvířat, například myší. To fakticky znamená, že jde o mnohem přirozenější proces, než technologie GMO, a také proto by měla být editace genu pro veřejnost i odpůrce biotechnologií přijatelnější. A také praktická – na rozdíl od klasických šlechtitelských metod, kdy se v zásadě sází na náhodu a proces podpory žádoucích změn vlastností trvá dlouho, je editace genů rychlá a zcela pod kontrolou.
Pokud přitom mluvíme o přirozenosti, pak je vhodné zdůraznit, že žádná ze současných kulturních (potravinářských) plodin nemá svou původní, nezkreslenou genetickou informaci. Ke změnám přitom docházelo a dochází spontánní mutací v průběhu šlechtění a pěstování, samovolným křížením nebo mezidruhovým křížením, což se vše odehrává i bez zásahu člověka. Kromě toho ale člověk šlechtí plodiny, ale i hospodářská zvířata cíleně, přičemž jednou z cest je i ozařování (radiační mutageneze), při kterém ale vznikají nepředvídatelné změny v DNA s rizikem, že se tyto změny negativně projeví za několik generací takto vyšlechtěných organismů. Jinými slovy: představa, že GMO nebo CRISPR je něco zcela neobvyklého, nepřirozeného a rizikového, je velmi mylná – rozdíl od přirozených procesů spočívá pouze v jejich urychlení a poklesu rizik slepých šlechtitelských uliček prakticky na nulu. Editace genů tak netřeba se bát, ale naopak jí z důvodů uvedených v úvodu podporovat.
Metoda editace genů má už dnes v praxi velmi široké uplatnění, například i v ovocnářství v prevenci rizik bakteriální spály růžovitých. Uvedenou metodou se totiž podařilo získat rostliny odolné vůči této nemoci, přičemž výsledky byly publikovány v Plant Biotechnology Journal. Vdci z Kansaské státní univerzity zase dokončují vývoj pšenice, která by měla mít širší, kratší a těžší zrna, což by mimo jiné zvyšovalo hektarové výnosy. Stejně jako v případě rýže lze také v budoucnosti očekávat obohacení složení pšenice vyšším podílem pro člověka nutričně příznivých látek (u rýže šlo v minulosti například o zvýšení obsahu vitamínu A). Ve Velké Británii dostali letos výzkumníci povolení k testování pšenice vyšlechtěné CRISPR, která má oproti běžné pšenici desetinásobně vyšší obsah železa, a také pro skupinu rostlin rodu Brassica, kam patří například zelí, brokolice nebo květák, se sníženým obsahem síry. U také již testovaných rajčat zase CRISPR snižuje míru úbytku pektinu, což je druh vlákniny napomáhající trávení a snižující hladinu cholesterolu. Letos poprvé byl na trh s potravinami uveden sójový olej Calyno vyrobený z genově editované sóji. V porovnání s běžným sójovým olejem má méně nasycených mastných tuků (20 %), více kyseliny olejové (80 %) a nulový obsah transtuků. Ideální je tedy při použití v potravinářském průmyslu a v restauracích na smažení. Pěstitele citrusů v jižních částech Evropy by zase mělo zajímat, že čínští vědci vyvinuli pomeranče odolnější vůči rakovině plodů. Tato nemoc je noční můrou pěstitelů citrusů po celém světě, ničí plody rostlin a dochází tak k obrovským ztrátám na úrodě. Při použití techniky CRISPR-Cas9 se ale vědci získali rostliny vykazující na rakovinu nižší citlivost. Vše navíc spěje k tomu, že bude pomocí technologie CRISPR možné léčit geneticky podmíněné nemoci, včetně rakoviny nebo artritidy, což se zatím testuje, a úspěšně, na myších, například na University of California v San Diegu.
Prezentovat nové objevy v oblasti biotechnologií v jednoduché formě a současně nesnížit jejich hodnotu je ovšem opravdu nelehký úkol. V jihoafrickém městě Pretoria se na konci srpna pořádalo sympozium Africa Biennial Biosciences Communication (ABBC2019), kde afričtí redaktoři radili vědcům, jak "tlumočit" odborné i laické veřejnosti své výsledky, znalosti a zkušenosti z tohoto oboru. Vědci i redaktoři se přitom shodli, že potenciál editace genomu lze plně využít jen tehdy, pokud dokážeme celou technologii srozumitelně a bez emocí přiblížit i netechnicky zaměřeným, přesto důležitým stranám (spotřebitelé, úředníci atd.). Sympozia, které proběhlo pod tématem „Správně komunikovat o editaci genomu“, se zúčastnilo přes 100 delegátů ze šestnácti zemí celého světa. Genovou editací a genomikou rostlin se bude na jaře příštího roku zabývat kongres „8th Plant Genomics and Gene Editing Congress: Europe", který proběhne v holandském Rotterdamu ve dnech 4. - 5. března 2020. Právě tato akce by mohla posunout poznání o editaci genů do širší veřejnosti, a doufejme, že se to podaří. Samotný kongres je totiž také reakcí na a klíčovou výzvu 21. století, kterou zůstává zabezpečení dostatku potravin ve světě.
Petr Havel