Třetí schůzka projektu AGFOSY proběhla 7. a 8. listopadu ve slovenském Zvolenu, kde měli možnost setkat se a probrat stav a vývoj projektu zástupci organizací z Francie, Slovenska, Maďarska, Belgie, Španělska a České republiky. Dvouletý projekt je nyní v půli cesty a partneři pracují na svých případových studiích, což je popis agrolesnických opatření, která jsou v současnosti v praxi používána zemědělci v jednotlivých zemích. Souběžně se rovněž pracuje na vytváření studijních materiálů pro studenty/farmáře a na přípravě studijních osnov pro odborné lektory, které poskytnou literaturu, souhrny a další vzdělávací materiály, jež pomohou zlepšit dovednosti a rozšířit poznatky o významných agrolesnických opatřeních v praxi. Ať se jedná například o liniovou výsadbu stromů spojenou s rostlinnou zemědělskou produkcí, či dříve tak běžné pasení v sadech, odborně nazývané silvopastorální agrolesnické systémy. Opět je třeba připomenout, že agrolesnictví není nic nového, je to navracení dávno zapomenutých a tolik potřebných opatření do zemědělského hospodaření i do venkovské krajiny.
Pracovní setkání ve Zvolenu
První den probíhalo jednání k aktuálnímu vývoji projektu na půdě Národního lesnického centra ve Zvolenu, které je partnerem projektu a organizátorem tohoto setkání. Projednávalo se plnění cílů projektu s ohledem na časový harmonogram, případové studie a všechny další náležitosti. Druhý den setkání byl věnován návštěvě slovenských agrolesnických systémů přímo v terénu. Na Slovensku je pro vědecké pracovníky agrolesnictví celkem novým tématem, a to platí i pro slovenské farmáře. Přitom právě Slovensko je zemí, kde přirozené agrolesnické systémy mají po staletí své místo a tradici, např. ve formě pasení ovcí v sadech. Jen se na ně poněkud pozapomnělo vlivem intenzivního velkoprůmyslového zemědělského hospodaření, které tak dobře známe i u nás a v některých dalších postkomunistických státech.
Ekofarma Turová
Prvním místem terénní návštěvy byla Ekofarma Turová kousek od Zvolena, kde v ekologickém režimu hospodaří farmář Peter Badiar na 235 ha travních porostů. Farma je od roku 2006 zaměřena výhradně na chov masného skotu, okrajově také produkuje seno na prodej, které vyváží především do Rakouska. Majitel zároveň provozuje malá bio jatka s prodejnou přímo na farmě. K jejich stavbě byl přinucen okolnostmi, kdy na Slovensku neexistovala jatka, kde by skot chovaný v eko režimu mohl být porážen, navíc s co nejmenším stresem. Dobytek pak končil na konvenčních jatkách, čemuž předcházel ještě dlouhý transport. Nejen chov, ale i přeprava na jatka a způsob porážky má totiž obrovský vliv na kvalitu masa. A na vysoké kvalitě masa si tato farma vybudovala svou prestiž. Po porážce se maso po dobu tří dnů postupně zchlazuje až na teplotu 1,5 °C a pak se nechá vyzrát metodou tzv. suchého zrání po dobu jednoho týdne.
V rámci projektu AGFOSY nás pak majitel provedl po farmě a představil nám agrolesnické prvky na svých pozemcích. Jedná se převážně o dub červený a dub letní na svažitých travnatých loukách. Agrolesnictví objevil Peter Badiar v roce 2013, kdy podle jeho principů modifikoval okolní zarostlé pastviny. „Rekultivace“ byla zahájena za účelem získání pastvin, které byly pro dobytek cennější. Farmář se domnívá, že agrolesnické hospodaření by mělo být vždy kombinováno ještě s dalšími opatřeními zvyšující ekologickou hodnotu krajiny, jako jsou například opatření podporující zadržování vody v krajině.
Gavurky - „pasienky“ zachované již od středověku
Druhou zastávkou byly Gavurky poblíž obce Dobrá Niva v okrese Zvolen. Jde o čarokrásné až magické místo - dubový háj se staletými stromy nepopsatelných tvarů, kdy každý působí impozantně, tajemně a zcela neopakovatelně. Druhé takové místo na Slovensku nenajdete - skutečný pohádkový les. Věk dubů je u většiny odhadován na dvě stě let. Jsou zde ale také až čtyři sta let staré stromy, které dosahují v obvodu kmene šest metrů. Dubový háj je rozeset na travnatém podkladu o rozloze 67 hektarů. Gavurky byly místem, kam lidé vyháněli dobytek na pastvu. Od dávných časů až do počátku minulého století bylo zvykem vyhánět ovce, kozy, hovězí dobytek, ale i prasata na pastvu nejen na louky, ale i do řídkých lesů. Dnes jsou takovéto pastevní plochy velmi ojedinělé, většina jich zarostla buřinou a křovisky či novými stromy, nebo byly naopak zcela odlesněny a přeměněny na pole a louky. Proto dnes dubový háj Gavurky patří k nejlépe zachovaným stromovým pastvinám ve střední Evropě a je navštěvován odborníky na faunu a floru z celé Evropy. Těchto 600 stromů na ploše 67 hektarů je totiž evropským unikátem.
Háj přežil stovky let, překonal velké kácení, ale naštěstí i dlouhodobý pobyt sovětské armády, která ho využívala jako výcvikový prostor. V kůře dubů letních a cerových můžeme vidět stopy po ruských vojínech dodnes, příroda je však naštěstí spolehlivě zahlazuje. Peter Zach z Institutu lesnické ekologie Slovenské akademie věd nám byl zasvěceným průvodcem, který se této lokalitě dlouhodobě věnuje. Seznámil nás nejen s historií Gavurek, ale také s rozmanitostí stovek chráněných rostlinných a živočišných druhů, které zde žijí – od vzácných druhů brouků, motýlů až po rozmanité ptačí druhy a lesní zvěř. Oblast obývá například 30 druhů netopýrů, což je naprostá rarita nejen na Slovensku. Chráněná oblast Gavurky je otevřena pěším návštěvníkům, kteří sem mohou přijít a užívat si pobyt v přírodě mezi těmito výjimečnými giganty. Lokalita je vysoce chráněným územím evropského významu.
Radka Švecová
