Ke všemu ještě zkrachoval výzkum „antiAFM“ vakcíny, do kterého nejen Čína vkládala velké naděje a lze tak předpokládat, že postupně eskalující krize s nedostatkem vepřového jen tak neskončí a bude trvat – podle zasvěcených odhadů – nejméně pět let. Což je mimochodem šance pro navýšení tuzemské produkce vepřového, která nebude muset čelit zahraniční konkurenci, jíž Čína v Evropě vykoupí – a již se tak děje. V minulosti častokrát zmiňovaná nízká soběstačnost ČR ve vepřovém má tak šanci na zvýšení, která se už dlouho nebude zřejmě opakovat.

Kromě smrku se do pozice mediální hvězdy začíná dostávat i další dřevina – douglaska tisolistá. Ochránci přírody kritizují rizika její cílené výsadby na holiny po kůrovcových těžbách, neboť podle nich nejde o dřevinu původní. Výzkumníci ale zase publikovali výsledky pokusů, z nichž vyplynulo, že je douglaska odolnější vůči suchu, protože si dokáže svými kořeny sáhnout pro vodu hlouběji do půdy a při deštích zlepšuje vodní bilanci lokalit, na nichž roste. Podstatné nicméně je, že douglasce se u nás docela daří zcela přirozeně, a několik jedinců douglasky dokonce drží rekord ve výšce stromů v ČR a střední Evropě výškou přes 64 metry. Ještě podstatnější pak je, že se změnami počasí, oteplováním a jiné distribuci dešťových srážek se zcela přirozeně mění podmínky (nejen) naší krajiny, takže druhy dříve nepůdní se stávají přirozenou součástí naší krajiny, i bez zásahu člověka – a bude tomu tak i nadále a nejen v případě douglasky. Což je projev evoluce na naší planetě existující od počátku její existence. Na místě je tak otevřít otázku, co je u nás nepůvodní a původní, neboť prostředí se prostě mění a smutné je, že lpěním na původnosti stavu přírody ochránci dokazují, že takové procesy ingnorují, ačkoli v jiných souvislostech na změny poukazují. Lze jen dodat, že na našem území žili v minulosti i trilobiti nebo dinosauři – jsou to tedy ty naše správné „původní“ tvorové patřící do naší krajiny, pokud vytvoříme tuzemský „jurský park?“

Ústavní ochrana vody má být – alespoň podle interpretace některých médií, mimo jiné nástrojem k zamezení případné další privatizace vodovodů a kanalizací (tedy prodeji „trubek“ ve vlastnictví měst a obcí privátním vodohospodářským společnostem). O tom však podle dostupných údajů nikdo neuvažuje, trend je spíš opačný – obce a města chtějí vlastnit, ale i provozovat (poskytovat služby v podobě dodávek vody a její čištění) takzvanou vodohospodářskou strukturu samy. K tomu jim mají dopomoci plánované dotace od státu, které mají dosáhnout až k hranici miliardy korun. Pokud by se tak stalo, šlo by o státní ingerenci do oboru zcela jistě narušující konkurenční prostředí, což je sice vážné, ale opět ne rozhodující. Zásadní totiž je, že při rostoucích nárocích zejména na čištění vod nedisponují obce a města ani potřebnými technologiemi, ani odborníky, takže si na provozování svého majetku stejně budou muset najmout specializované vodohospodářské odborníky. No ale nekup podíl v soukromé firmě, když ti na to přidá stát…

Škody způsobené vlky se začínají šplhat do milionových částek a dříve či později se tak budou muset přijmout nějaká opatření k jejich regulaci. Ne že by vlci nebyli v minulosti přirozenou součástí některých horských oblastí, jak proti jejich regulaci argumentují zastánci vlků v naší krajině. Stejně jako v případě douglasky ale i tady platí, že krajina a životní prostředí se stále rychleji či pomaleji – ale prostě stále – mění. Nejen zásahy člověka. Argumentovat stavem před 10, 30 50 nebo 100 lety je tak zcela zcestné – dneska už je totiž všechno jinak, a zítra a pozítří to také nebude stejné. Dokud ale tuto filosofii nepřijmeme, těžko se ve společnosti na něčem skutečně dohodneme.

Některé dohody na změnách by přitom byly vhodné, což je i ambicí petice „Za zdravou krajinu“, kterou v pátek předali zástupci České společnosti ornitologické a Českomoravské myslivecké jednoty ministrovi zemědělství Miroslavovi Tomanovi. Petice s podpisy 55 000 signatářů upozorňuje na to, jak česká krajina trpí vinou intenzivního zemědělství a nešetrných zásahů do její struktury v posledních 60 letech a apeluje na vytvoření takových podmínek pro zemědělce, aby mohli hospodařit s ohledem na krajinu a život v ní. Toman pak má podle petice zahrnout vznešené požadavky do plánu právě projednávané reformy Společné zemědělské politiky Evropské unie na roky 2021 - 2027. Což by bylo alespoň částečně skutečně žádoucí.

Petr Havel