Týden podle PH č. 1 - 2020 (pH týdne: 8)

Sdílejte článek
Týden podle PH č. 1 - 2020 (pH týdne: 8)

S novým rokem vstoupila v platnost některá opatření, která by měla mít ve svém důsledku alespoň částečně pozitivní dopady na naši krajinu. Tím zřejmě nejdůležitějším je zákaz pěstovat na erozně nejvíce ohrožených pozemcích stejnou plodinu (monokulturu) na ploše větší než 30 hektarů s tím, že v dalším roce bude mít uvedená regulace plošnou platnost. Zatímco první fáze regulace velikosti monokultur změn nejspíše nedozná, druhá fáze bude mít podle všeho určité výjimky tam, kde by redukce na 30hektarovou plochu působila hospodařícím zemědělcům komplikace. Což jistě může v ojedinělých případech být, přesto je třeba zdůraznit, že i 30 hektarů je z pohledu rizik eroze a rozmanitosti krajiny stále velmi velká plocha, a ve vzdálenější budoucnosti lze očekávat, že bude dále omezována.

Nově také platí prodloužení doby lovu spárkaté zvěře, což je opatření veskrze vhodné, neboť tato zvěř je na mnoha místech ČR přemnožena a navíc ničí okusem nově vysazované listnáče (nejen) po kůrovcových těžbách. Ke zlepšení stavu životního prostředí by také měla přispět nová povinnost obcí zajistit pro své obyvatele sběrná místa pro nepotřebné tuky a oleje, a to buď prostřednictvím speciálních kontejnerů, nebo sběrných dvorů. Lze jen připomenout, že tyto látky jinak často končí v odpadních nebo povrchových vodách.
Již od konce loňského roku čelí zemědělci ve Francii dalšímu problému – země totiž podle informací z médií zakázala prodávat bio zeleninu vypěstovanou ve vyhřívaných sklenících, neboť se tím podle francouzské Agentury pro životní prostředí a energetiku (ADEME) zvyšuje produkce skleníkových plynů. Na trhu se tak nesmí objevit francouzské skleníkové produkty v době od 21. prosince do 30. dubna, a není-li to dezinformační kachna, může to být zásadní komplikace i pro produkci zeleniny u nás. Francie totiž hodlá údajně takový zákaz prosadit v celé EU.

Ve všech projevech nejvyšších představitelů státu zaznělo téma klimatických změn a pozice těchto představitelů k nim. Což je na jednu stranu dobře, neboť si všichni uvědomují, že je třeba měnit přístupy člověka k životnímu prostředí. Na straně druhé je ale postoj čelních představitelů země k uvedenému tématu velmi přezíravý, přestože právě u nás máme nemalé problémy se stavem naší krajiny. Naše země jistě vývoj počasí na planetě neovlivní, lepší zachycení vody v krajině nebo zlepšení kvality půdy ale ovlivnit, a docela zásadně, může. Rozhodující pro to přitom bude postoj veřejnosti, který je ovšem signály od politiků posouván do rovin typu „nic se neděje“. Což samozřejmě není pravda.

K žádoucí podpoře veřejnosti bohužel nepřispívají ani zprávy, jako je výše zmíněná regulace produkce skleníkové zeleniny ve Francii, ani projekty, které mají ambici nahradit produkci masa z hospodářských zvířat výrobou masa umělého. Kromě toho, že bude mít výroba umělého masa, alespoň podle dosavadních pokusů, horší uhlíkovou stopu než klasický chov zvířat, bude s pravděpodobností hraničící s jistotou takové „maso/nemaso“ obsahovat látky, které se dnes všeobecně považují za rizikové. Například dodaná antibiotika, hormony či růstové stimulátory. Rizika zasvěceně rozebírá populárně-vědecký server osel (www.osel.cz), a kdo si najde chvíli, měl by si obsáhlou analýzu na téma umělé maso přečíst.

Jsou ale i dobré zprávy. Ředitel Ústavu pro hydrodynamiku AV ČR Martin Pivokonský, který počátkem loňského roku upozornil na rizika mikroplastů v přírodě a ve vodě připustil, že minimálně v pitné vodě jsou rizika konzumace pro člověka zanedbatelná. Což samozřejmě, stejně jako v případě klimatické změny neznamená, že je vše v pořádku. Je ale nutné vědět, že čím více budeme zamořovat životní prostředí, tím dražší budou nejen techniky k produkci zemědělských surovina potravin, ale i technologie k výrobě pitné vody. Její ceny se od nového roku také zvýšily, a meziročním porovnání zůstanou vyšší i poté, co začne platit na vodné a stočné o pět procent nižší daň z přidané hodnoty, což se dalo celkem jistě předpokládat. Je tak zřejmé, že mnohé, často nepopulární kroky ke zlepšení stavu životního prostředí nás čekají. Mezi ně ovšem téměř jistě nepatří sloučení ministerstev zemědělství a životního prostředí, jak to navrhuje STAN. Sice by to zřejmě ve výsledku znamenalo (ale až po dlouhé době, v praxi by se musely novelizovat desítky zákonů a stovky navazujících vyhlášek) snížení současné byrokracie, v našich poměrech by ale taková fúze zakládala riziko, že se přístup k přírodě, krajině a zemědělství může zásadně vychýlit buď ve prospěch průmyslového zemědělství, nebo ortodoxní ochrany krajiny. Ani jedno by nebylo vhodné, k soužití člověka s přírodou vždy byl, je a bude nutný nějaký životaschopný (udržitelný) kompromis. A k tomu je třeba dialog.

Nakonec ještě jedna dobrá zpráva ze světa - totiž, ž obchodní válka USA a Číny nebude tak horkou kaší, jak se ještě před několika týdny či měsíci zdálo. Minimálně v některých položkách se tak cla zvyšovat nebudou, což je vhodné i pro EU (a tedy i pro nás), neboť omezení obchodu s USA by v praxi znamenalo, že Čína by část své produkce umístila ve větší míře na evropské trhy, což by, třeba našim zemědělcům, zřejmě moc po chuti nebylo.

Petr Havel

Přečteno: 312x