Ukazuje se totiž, že náprava věcí nemusí být nijak příšerně drahá. Tématu se pěkně věnuje Luděk Niedermayer. Já dodám ještě pár informací:

1) Napravení zdevastovaného zemědělství není ani drahé, ani složité: dotace jen na šetrné zemědělství, rozsekání polí pruhy zeleně, organická hmota do půdy (zaorávané meziplodiny atd.), biologická ochrana rostlin místo chemie. I kdyby to znamenalo zvýšení ceny sklízené plodiny o pětinu, do koncového produktu (tj. "náš oběd") se to ve výsledku promítne o desetihaléře, víc ne. Náprava zemědělské půdy má efekt nejen v přirozeně zdravější krajině, ale také v obnově malého vodního cyklu - dodání vody a zpomalení oteplování.

2) Nejlepší energie je ta, která se nemusela vyrobit... Existuje stále mnoho prostoru pro úspory, v desítkách procent současně vyráběné energie (doprava, vytápění, výroba...). Zde jsou náklady investicí, která se vrací.

3) Konečně začínají vznikat studie týkající se nákladů na redukci emisí CO2 . Zatím jsou tyto výpočty v počátcích, potřebují pečlivé ověřování - musíme se dobrat věrohodných čísel. V současnosti (s jistou mírou nepřesnosti) víme, že metody k redukci jedné tuny CO2 docela divoce varírují mezi 10 dolary a 1000 dolary. Široký rozptyl není dán nepřesností, ale jednotlivými metodami - je tedy vidět, že některé formy (dotací, investic) mají drasticky lepší efektivitu než jiné. Je potřeba volit ty výhodné, ne redukovat za každou cenu.

4) Pojďme trochu počítat. ČR produkuje asi 10 tun emisí CO2 na hlavu. Znamená to tedy, že na redukci těchto 10 tun na nulu (přičemž nemusíme samozřejmě jít okamžitě na nulu, ale hledat přiblížení k tomuto cíli) potřebujeme náklady v přepočtu od 2500 Kč na člověka a rok až po 250 000 Kč na člověka a rok. Takový rozptyl nám mnoho neříká, ale znamená, že existují metody, které jsou u dolní úvrati: a částka 2500 Kč, pokud by dobře odpovídala realitě, rozhodně neznamená, že při navracení životního prostředí nějak dramaticky zchudneme.

5) Dnešní analytický konsensus uvádí, že je potřeba počítat asi s 60 dolary na redukci či odstranění jedné tuny skleníkových plynů. To je v přepočtu na celkovou světovou produkci skleníkových plynů (36 miliard tun CO2) velká suma, ale - je to současně jen jedno procento HDP celosvětové ekonomiky. Znamená to, že stačí dát "jednu korunu ze sta", abychom se zbavili jednoho z největších problémů trápících lidskou civilizaci, s riziky (tipping point atd.), která dnes nedovedeme ani dohlédnout.

Autor: Jiří Hlavenka

Zdroj: Ekolist.cz