Oceňuje to i před rokem založená Asociace vlastníků páteřní vodárenské infrastruktury (AVPVI), což jsou města, obce a jejich spolky působící v ČR. Na rekonstrukci nebo zvýšení kapacity přivaděčů (tzv. „tlustých trubek“) nemají totiž obce, města ani regiony potřebné finanční prostředky, nehledě na to, že každý subjekt obvykle vlastní je část přivaděče, takže dohody o společném financování jsou téměř nemožné. Páteřní vodárenská infrastruktura je přitom rozhodující pro bezproblémové zásobování obyvatel pitnou vodou a umožňuje například i přečerpávat vodu z oblastí s dostatkem zdrojů vody do míst s jejich aktuálním nedostatkem.
O poznání spornější je ale novela zákona o ochraně přírody a krajiny, která má již také souhlasné stanovisko kabinetu a která nově specifikuje, jakým způsobem bude stát bojovat s invazními a nepůvodními druhy rostlin a živočichů. S „bojem“ bude totiž spojena řada hlášení, evidencí a „protiinvazivních projektů“, ale i nové povinnosti vlastníků půdy. Pokud má třeba někdo na pozemku bolševník, měl by ho při sečení zlikvidovat, uvedlo jako příklad Ministerstvo životního prostředí. Pokud to ale vlastník neudělá, převezme odstranění nežádoucí rostliny orgán ochrany přírody a krajiny. Což ovšem není možné bez vstupu na dotčený soukromý pozemek. Jinými slovy, novela opět odkrojila salámovou metodou další kolečko vlastnických práv, samozřejmě, jako vždy, ve veřejném zájmu. Problém je ale ještě v jedné rovině. Pokud budeme brát jako fakt probíhající změny počasí, především pak rostoucí průměrné teploty, musíme také respektovat s tím související změny v druhové skladbě bylin a v přírodě žijících organismů, které se logicky začnou z původních, již nevyhovujících stanovišť, přesouvat na stanoviště nová, tedy „nepůvodní“. „Nepůvodní“ organismy se tak mohou stát (a už se to děje) na nových lokalitách přirozenými a tedy vlastně nově původními, což ovšem ani evropská, ani tuzemská legislativa nebere v úvahu. To je ovšem jasné a zcela „protipřírodní“ protiřečení. Mění-li se podmínky v přírodě, mění se i příroda sama. Uměle, na základě rozhodnutí člověka udržovat setrvalý stav není ani ekologické, ani přirozené … a ani proveditelné. Dříve či později tak musí nastat nějaká redefinice „nepůvodních organismů“.
„Redefinice“ už ale nastala ve veterinárním zákonu, jehož novelizovaná podoba vstupuje v platnost příští týden. Novelu má veřejnost spojenou hlavně se zpřísněním parametrů chovu psů v množírnách či útulcích a čipováním psů, dokument ale také legitimizuje možnost vyrábět potraviny z hmyzu v rámci zavádění takzvaných „nových potravin“. Mění se však také podmínky pro porážky zvířat, kdy se pro domácí porážky skotu snižuje věkový limit na 12 měsíců, což je docela praktická změna. Zpřísňují se také pravidla pro porážku nemocných, vyčerpaných nebo zraněných zvířat na jatkách, které bude možné nově vykonat pouze za přítomnosti úředního veterinárního lékaře. Porážky na malých jatkách, na nichž nefunguje stálý veterinární dozor, budou pak muset jejich provozovatelé ohlásit SVS minimálně tři dny dopředu, až dosud to bylo 24 hodin.
Ústřední nákazová komise také tento týden řešila možná rizika opětovného výskytu afrického moru prasat a ptačí chřipky na území ČR s tím, že riziko je poměrně vysoké - obě nemoci se vyskytují v okolních zemích, v blízkosti hranic ČR. Zatímco ale riziko moru prasat jen tak nevymizí, riziko ptačí chřipky, alespoň podle dosavadních zkušeností, by mělo s příchodem jarního období skončit. Vir ptačí chřipky totiž zabíjí ultrafialové záření, lidově řečeno teplé počasí s dostatkem slunečního svitu, což se ovšem veřejnosti příliš často nesděluje.
ČR řeší další riziko vracení peněz zpět do evropské kasy. Tentokrát v souvislosti s možným neoprávněným přidělováním dotací v letech 2015 až 2017 „skutečným zemědělcům“, za které ČR hrozila původně sankce zhruba 7,5 miliardy korun, tedy řádově větší, než o jakých částkách se každodenně mediálně diskutuje v kauzách kolem Agrofertu. ČR přitom dosud dosáhla snížení původní sankce na částku mírně přesahující jednu miliardu, to však stále nemusí být konečná výše pokuty. Je totiž třeba vědět, že podmínky pro čerpání dotací pro „skutečné zemědělce“ napadaly v minulosti i jiné členské země EU, podmínky se také v čase měnily a nakonec je Brusel v roce 2018 zcela zrušil. O uplatňování obdobného principu, tentokrát pod pojmem „aktivní zemědělec“ se diskutuje i v současné době v rámci změn Společné zemědělské politiky EU. Unie zatím uplatňování tohoto principu v budoucnosti hájí, členské země by ale měly mít právo si podmínky pro získání dotací na principu „aktivního zemědělce“ upravit podle vlastní úvahy. To ovšem zakládá riziko dalších nepřesností a nekompatibility podmínek čerpání finančních prostředků z Bruselu, ale také naději, že v plánovaném smírčím řízení s Evropskou Komisí dosáhne naše země dalšího snížení původních sankcí. Druhá možnost – soudit se o úplné prominutí sankcí s Bruselem se nicméně zdá velmi nestrategická za situace, kdy vrcholí jednání o výši a struktuře zemědělských dotací na období po roce 2021.
Petr Havel