Po letošní sklizni chce Cyril Kosík s klasickou polařinou už nadobro skončit. Naposledy, jak tvrdí, pěstuje slunečnici, pšenici a kukuřici. „Míval jsem i přes sto hektarů, postupně jsem výměru orné půdy snižoval na současných 35 hektarů a stále víc se zaměřoval na vinohrady,“ říká soukromý zemědělec, který po Listopadu 89 dlouho neváhal a hned v lednu odešel z družstva.
„Aby dnes sedláka pole slušně uživila a využil vlastní techniku, protože je lepší mít svou a nebýt na nikom závislý, potřebuje nejméně 150 hektarů, lépe 300. Z čistého zemědělce jsem se tedy dopracoval jinam,“ vysvětluje Cyril Kosík, který se už také stane čerstvým důchodcem. Přihlásil se sice, jen co to šlo, do programu na předčasné ukončení zemědělské činnosti, ale jak vycházely na povrch netušená úskalí, raději to vzdal. „Byly s tím neskutečné komedie a při daních, jaké bychom měli odvést, by se to ani nevyplatilo.“
Dodavatelem hroznů
V polovině devadesátých let začal sedlák vysazovat vinice, nejdříve osm hektarů, a pokračoval dokud to šlo, tedy do našeho vstupu do Evropské unie. Stačil dohromady vysadit téměř sedmnáct hektarů vinohradu a v současné době si v rodinném podniku ponechává roli zásobovat vinařství zaměřené na přívlastková vína kvalitní surovinou, pěstovanou v systému integrované produkce. Zhruba šedesát procent je podíl bílého a čtyřicet procent červeného vína.
Kvete vinařská turistika
Na okraji Tvrdonic vybudovali Kosíkovi moderní podnik, který zpracuje ročně asi patnáct vagonů vína. V jednom areálu, na který navazují vinice, mají přímo vedle zpracovatelské části a distribučního skladu penzion s vinárnou a sklepem pro hosty. Desetimilionovou investici
hradili převážně z bankovního úvěru. Pokus získat podporu z operačního programu kvůli velké administrativní složitosti předem vyloučili.
S tím, jak se u nás zvyšuje kultura v konzumaci vína, kvete i vinařská turistika, mohou Kosíkovi jen potvrdit. „Jezdí k nám také cizinci. Byli tu třeba vinaři z Německa a říkali, že jsem udělal dobře, když jsem místo klasické polařiny vsadil na víno. Italové si od nás vezli domů zásoby červeného, naše vína jim chutnala, jsou taková svěží díky jiným přírodním podmínkám než jsou ty jižnější,“ rozlišuje Cyril Kosík.
Dovozy je netrápí
Naštěstí nezná potíže, jaké pěstitelům způsobují např.pozdní platby za dodané hrozny. Předešel jim možností finalizace v rodinném podniku. Tvrdonický vinař si nestěžuje ani na zahraniční konkurenci. „Skutečně kvalitní dovážená vína jsou mnohem dražší než ta naše kvalitní. Veškerou produkci prodáme, máme stálé odběratele v Praze - hlavně vinotéky, hotely a restaurace. A část se vypije přímo v naší vinárně,“ dodává Cyril Kosík.. Pro zájemce o prohlídku vinařství Kosíkovi připraví řízené degustaci vín včetně pohoštění. „Pořád se tu něco děje. Konají se u nás svatební hostiny, různé firemní schůze, oslavy “ s potěšením konstatuje hostitel.
Penzion s 18 lůžky otevřeli loni v květnu. Chod rodinné firmy dnes zajišťují nastálo tři lidé, ale do budoucna budou ještě potřeba jedna nebo dvě pracovní síly navíc.
Vinařství Kosíkových, propojené s pohostinstvím u ubytováním, zaujalo také hodnotitelskou komisi v loňské soutěži o farmu roku, pořádanou Asociací soukromého zemědělství ČR. Kosíkovi se umístili jako třetí.