Proč je zábor zemědělské půdy v zájmu výstavby problém?
Protože jde o nevratný proces, v němž definitivně přicházíme o svrchní vrstvu půdy. Ta dlouhodobým zúrodňováním získala určitou přirozenou úrodnost a umožňuje tak pěstování převážně zemědělských plodin. Podmínkou každé takové výstavby je skrývka kulturní vrstvy půdy. Přicházíme tak nejen o schopnost produkce potravin, ale i o celou řadu dalších funkcí, které výstavba nemůže nahradit. Měníme tím hydrologické a ekologické charakteristiky daného místa, ale taky ráz krajiny v širším okolí.
Dobře, ale výstavba je přece také důležitá.
Je zřejmé, že stavět se musí a taky se stavět bude. Jde jen o to, abychom nastavili pravidla hry tak, aby výstavba tzv. na zelené louce, kdy dochází k nevratnému záboru zemědělské půdy, nebyla automaticky první volbou. Pravidla by měla zvýhodnit stavitele, který upřednostní tzv. brownfieldy, tedy sanaci a výstavbu na plochách s nefunkční a opuštěnou zástavbou. Pak, věřím, se tempo nevratného záboru zpomalí.
Je smutné na jedné straně vidět tisíce opuštěných nefunkčních objektů po celé zemi a vedle toho skladovací a logistické komplexy nově vybudované na úrodných půdách s nápisem „k pronájmu“. Z toho je zřejmé, že systém ochrany zemědělského půdního fondu u nás nefunguje optimálně.
Stále častěji se mluví o mimoprodukční funkci půdy, co všechno to může zahrnovat?
Pod mimoprodukční funkce zahrnujeme především schopnost půdy zadržet vodu a relativně přirozeně a vyváženě s ní dál hospodařit, dále schopnost zdravé zemědělské půdy regulovat teplotu povrchu. Mimo to je půda prostorem pro život rostlinných a živočišných organismů nebo prostředím pro koloběh živin. V neposlední řadě má půda i funkci historickou. Odborník v ní dokáže číst jako v knize a rozkrývat dějiny přírody i lidstva. Vizuálně pak zemědělská půda ve své struktuře a způsobech užívání vytváří určující znak rázu krajiny na většině našeho území.
Podle dat Českého úřadu zeměměřického a katastrálního dlouhodobě ubývá především orná půda, jak cenný zdroj to vlastně je?
U těchto dat je třeba rozlišovat, kam nám orná půda mizí. Pokud je to díky převodu na travní porosty, tak problém nevidím, naopak to posiluje mimoprodukční funkce půdy a navíc v budoucnu, v případě nedostatku orné půdy, je možné travní porost opětovně zornit. V případě zalesnění jsou mimoprodukční funkce podpořeny ještě silněji, ale zpětný převod na ornou půdu již tak jednoduchý není. Nejhorší variantou je již zmíněná zástavba zemědělského půdního fondu. Při té dochází k definitivní likvidaci zúrodněné vrstvy půdy.
Čím je společnost vyspělejší, tím šetrněji se chová ke svým přírodním zdrojům. Není možné si neobnovitelnost půdy uvědomit až v momentě, kdy jí bude nedostatek. Musíme včas nastavit taková pravidla ochrany půdy, která udrží dobré vyhlídky na zdravý a harmonický rozvoj společnosti.
To souvisí i s cenou zemědělské půdy, od čeho se odvozuje?
Hodnota půdy odráží její produkční i mimoprodukční funkce. Cena půdy je pak závislá na mnoha faktorech, ale v průměru nejvíce na její výměře na jednoho obyvatele. S úbytkem půdy na osobu se zvedá její cena. Své by o tom mohli vyprávět Nizozemci, kteří mají suverénně nejdražší zemědělské půdy v Evropě, zhruba pětkrát až šestkrát dražší než v Česku.
Neznamená to, že je orné půdy prostě jenom hodně, a že jí není potřeba tolik?
Pokud bychom hodnotili výměru orné půdy z pohledu potřeby potravin v Česku, pak bychom mohli konstatovat, že je jí v tuto chvíli relativní dostatek. Někdo by mohl říct, že i nadbytek, pokud na poměrně značné výměře pěstujeme technické plodiny. To ovšem neznamená, že je možné ornou půdu nahrazovat výstavbou v neudržitelném tempu, jakého jsme poslední tři desetiletí svědky.
Proč to může vadit?
Pokud se úspěšně neadaptujeme na klimatickou změnu, lze s úbytkem vody v půdě a v krajině v budoucnu předpokládat i možnost poměrně citelného snížení výnosů a tedy i nutnost zajištění větších osevních ploch pro zajištění dostatku potravin. Současný trend nevratného úbytku orné půdy je tedy hlavně o budoucí potravinové bezpečnosti, o budoucí nezávislosti naší země na dovozu potravin.
Naopak přibývá luk a zahrad, předpokládám, že vzhledem k výraznému úbytku orné půdy vznikají hlavně na ní. Není to z hlediska podpory biodiverzity dobrá zpráva?
Ano, to je dobrá zpráva. Louky a pastviny, ale i ovocné sady nebo zahrady a v neposlední řadě lesy, vodní plochy, mokřady, remízy, meze. To vše jsou pozitivní změny. Posilují mimoprodukční funkce půdy včetně ochrany biodiverzity. Ideálně vznikají-li hlavně na té nejméně úrodné půdě, ale i v úrodných oblastech se musíme postarat o jejich dostatek. Musíme posilovat ekologickou stabilitu krajiny, musíme adaptovat krajinu na stále častěji hrozící sucho a povodně.
Na druhou stranu musíme stále sledovat a vyhodnocovat schopnost této země uživit nás. Pokud by někdy v budoucnu přišlo období nedostatku, nebudeme se moci spolehnout na dovoz. Bude to globální problém, který v tu chvíli vyvolá lokální pud sebezáchovy. Musíme budoucím generacím této země zanechat prostor pro řešení tak vážného problému.
Autor: Ondřej Krutilek
Zdroj: iDnes.cz