Důležité je, že se nemění minimální procento vlastníků, kteří musí se zahájením komplexních pozemkových úprav souhlasit – v minulosti totiž takové návrhy zaznívaly. I tak je ale vhodné poznamenat, že současných 60 procent pozemků může reprezentovat jen jediný velký vlastník, a prostřednictvím pozemkových úprav si tak v území v zásadě „udělá, co chce“. Na místě by proto bylo doplnit jako podmínku k zahájení úprav i nějaký, minimálně nadpoloviční počet vlastníků, což ale stávající podoba novely neřeší.
V souvislosti s pozemky a půdou se také opětovně diskutuje o protierozní vyhlášce, jejíž ambicí je snížit rizika vodní a větrné eroze. Proti navrhované podobě vyhlášky jsou ovšem zemědělci, a to ze všech zemědělských organizací, i samotní vlastníci půdy, i když snížení rizik eroze je v jejich zájmu. Zatímco podle vlastníků stát nevyužívá stávající možnosti protierozní prevence a nezodpovědné hospodáře, kteří rizika eroze opakovaně zvyšují, nijak finančně nepostihuje, zemědělcům vadí především skutečnost, že vyhláška považuje v obecné rovině každého zemědělce za viníka eroze. Úplně všichni hospodařící zemědělci by tak měli na všech svých pozemcích podle návrhu protierozní vyhlášky vypočítávat, zdali jsou nebo nejsou tyto pozemky erozí ohroženy, což v praxi znamená značnou byrokracii. Úředníci Ministerstva životního prostředí (MŽP), které je předkladatelem vyhlášky, navíc podle všeho vůbec netuší, jak funguje elektronický systém evidence půdních bloků LPIS. Zatímco MŽP tvrdí, že do systému lze zadávat všechny údaje potřebné k vypočítávání rizik erozní ohroženosti, tvůrci LPIS a specialisté IT, kteří systém vytvářeli od samého začátku a stále jej obhospodařují, tvrdí naopak, že ve stávající podobě požadavky MŽP do systému aplikovat nelze. No, věřit bychom měli spíše těm, kdo se v systému vyznají, tedy jeho tvůrcům.
V Hradci Králové proběhly tradiční Ovocnářské dny, jejichž součástí byla bilance objemu a kvality sklizně ovoce v ČR v loňském roce. Ta meziročně poklesla o 27 procent, v případě jablek dokonce o 29 procent, v porovnání s dlouhodobým průměrem pak byla celková loňská sklizeň ovoce v ČR nižší o 18 procent. Důvodem byly podle ovocnářů zejména jarní mrazy, což je docela paradox při stávajícím rostoucím oteplování, i u nás. Každopádně byl výsledkem nižší úrody nárůst cen, a i proto ovocnáři požadují, aby se u ovoce a zeleniny snížila stávající DPH ve výši 15 procent na 10 procent. Argumentují přitom snížením DPH na 10 procent na točené pivo v souvislosti s EET. Problémy jsou ale dva – snížení DPH na točené pivo patří do oblasti restauračních služeb, a ne tedy do prodeje potravin, i když pivo jako takové do skupiny potraviny a nápoje samozřejmě patří. Druhým problémem je, že pokud by se snižovala DPH při jakékoli neúrodě čehokoli, měli bychom za pár let sníženou DPH na všechny potraviny. To by jistě přivítali spotřebitelé, co na to ale státní rozpočet (a kontinuální růst mandatorních výdajů), je ovšem ve hvězdách. Růst cen potravin ostatně není tak úplně negativní jev – jednak jsou ceny mnoha potravin z hlediska nákladů vynaložených na jejich výrobu a v porovnání s jiným zbožím v ČR docela nízko, jednak mohou být vyšší ceny potravin také jednou z možnosti, jak snížit plýtvání s nimi – a to je žádoucí.
Proběhl také další kulatý stůl k ústavní ochraně vody. K tomu snad jen tolik, že zřejmě zvítězí zdravý rozum, Ústava se kvůli vodě měnit nebude, vznikne ale speciální ústavní zákon. K vodě ale ještě dvě poznámky. Veřejnost, zejména ta z okolí přehrady Orlík, si jistě všimla nebývale nízké hladiny vody v této přehradě, snížené hladiny jsou ale i v jiných nádržích (například Boskovice). Není to ale primárně dáno suchem – Orlík se opravuje, a proto je cíleně vypuštěn, a to na nejnižší úroveň od dob stavby přehrady, takže jsou vidět objekty a pozůstatky staveb, které 60 let nikdo neviděl, třeba přímo u koruny hráze. Vody ale méně je – nejen do Orlíku zatím nedotekla voda ze Šumavy, prostě proto, že na našich horách stále není sníh. Zásoby vody ve sněhu byly počátkem tohoto týdne dokonce více než 20x nižší, než loni touhle dobou. Voda vázaná ve sněhu není samozřejmě jedinou vláhou na území ČR, občas i prší a v příštích by mělo nakonec i sněžit. Je jen třeba vědět, že právě z pomalu tajícího sněhu se doplňují zejména zásoby podzemních vod, takže vše nasvědčuje tomu, že se ani letos nedoplní a nezvýší.
Druhá poznámka docela dobře ilustruje „rovné podmínky“ pro podnikání v ČR a postupy některých úředníků. Organizace Kverulant.org. zjistila, že velký bytový projekt Prague Marina II byl v pražských Holešovicích povolen a postaven na základě zfalšovaných povodňových map. Tamní bytový komplex se stovkami bytů tak vznikl v aktivní zátopové zóně, kde nesmí stát žádná stavba. Zákon i zdravý rozum zde zapovídá jakékoliv výjimky. V aktivním zátopovém území nesmí nic stát nejen proto, že jím při povodni proudí voda, která svou silou ohrožuje jakoukoli stavbu, ale zejména proto, aby voda mohla volně odtékat a nezaplavovala další a další území. Kverulant je přesvědčen, že úředníci, kteří stavbu povolovali, dobře věděli, že mapy jsou zfalšované, a za úplatek nad tím mávli rukou. Řekl bych, že má Kverulant.org. pravdu.
Petr Havel