Podíl bodových zdrojů znečištění se v minulosti odhadoval na zhruba 40 procent, a i když nová souhrnná data nejsou k dispozici, lze předpokládat, že tento podíl spíše roste. Kromě toho klesá počet látek, které mohou zemědělci při svém hospodaření používat, jen v poslední době to bylo 14 chemických přípravků.
Na pondělní Radě ministrů zemědělství EU se mimo jiné řešil také odklad novelizace Společné zemědělské politiky EU (SZP), která měla být uplatňována od příštího roku, a ačkoli se dosud většina úředníků shodovala na tom, že se nová podoba SZP odloží o rok, vše nasvědčuje tomu, že odklad bude dvouletý. To přitom není úplně dobrá zpráva pro naši přírodu a krajinu, neboť nová SZP má zavést přísnější pravidla pro obhospodařování půdy a péče o zdroje vody, tedy má být oproti současné podobě „zelenější“. Není to ale ani dobrá zpráva pro naše a obecně všechny evropské zemědělce, neboť by se natahováním spuštění inovované SZP mohla stát zemědělská politika zelenou až příliš.
V úterý a ve středu proběhl další díl téměř nekonečného seriálu na téma „Babiš, jeho střet zájmů a vracení dotací“, a i když je finální verdikt stále v nedohlednu, zatím ze střetu českého a unijního výkladu zákonů a argumentací vychází vítězně Andrej Babiš. Evropská Komise totiž souhlasila s proplacením dalších dvou projektů firem sdružených pod křídly Agrofertu, a nebyl to první případ souhlasu s proplacením.
Středa pak byla především ve znamení vody. Společnost Veolia (respektive její Nadační fond) předal organizaci „Člověk v tísni“ šek na téměř milion korun na zajištění vyšší dostupnosti pitné vody pro obyvatele Etiopie, celkem šlo přitom v pořadí o 10. ročník projektu „Voda pro Afriku“. Hned nato sumarizovalo Sdružení oboru vodovodů a kanalizací ČR (SOVAK) letošní navýšení poplatků za vodné a stočné, a to meziročním průměrným nárůstem o 3,6 procenta. V řadě regionů nicméně poplatky od května letošního roku zase klesnou, díky snížení DPH ze současných 15 na 10 procent. Některé společnosti ale vodné a stočné nesníží a získané peníze použijí na větší investice do obnovy vodohospodářské infrastruktury, což je skutečně na mnoha místech aktuální a důležité pro zachování nebo dokonce zvýšení kvality pitné vody.
Parlamentem prošla ve čtvrtek novela vodního zákona, takzvaná „suchá hlava“, mimo jiné zavádějící institut komisí pro sucho a určující jejich složení a především kompetence. Veřejnost bude přitom hlavně zajímat, za jakých okolností budou moci komise zakázat odběry povrchových vod, ale i regulovat použití pitné vody, a ačkoli se zdá být nastavení pravidel komunikace a kompetencí příslušných orgánů v případě sucha žádoucí a logické, není od věci mít se nad finálními formulacemi v novele na pozoru. V našich krajích je totiž celkem zavedeným zvykem, že moc úředníků, komisí a různých nevolených orgánů roste, a lze se tak oprávněně domnívat, že komise pro sucho získají větší kompetence, než by bylo při výskytu sucha nutné. Moc bývá občas větší droga, než peníze…
Český statistický úřad zase zveřejnil sumář osevních ploch ozimů pro sklizeň v letošním roce. I když to laické veřejnost zas tak moc nepozná, ubude i letos zase o něco ploch řepky, meziročně o zhruba 10 000 hektarů, v porovnání s rokem 2018 ale již činí pokles 42 000 hektarů. Ubylo ale také osevních ploch ozimé pšenice a navýšily se plochy některých jiných obilovin. Struktura ozimů, a doufejme i všech pěstovaných hospodářských plodin by tak mohla být o něco pestřejší a naše krajina možná také. To ale bude záležet stejně na mnoha okolnostech a aktivitách konkrétních lidí v konkrétních lokalitách, a je třeba zdůraznit, že zlepšení vodní bilance naší krajiny a zvýšení její schopnosti zadržovat vodu nepomůže ani nadřazení priority voda v Ústavě nebo ústavním zákonu. Je to především na nás.
Petr Havel