Kromě toho se bude muset víckrát jezdit po polích, což znamená v praxi další utužování půdy, nehledě na vyšší spotřebu pohonných hmot a výslednou „uhlíkovou stopu“. Druhou možností je samozřejmě žádné insekticidy nepoužívat - pak ale škůdci sežerou větší část úrody, než je běžné, čímž stoupnou ceny zemědělských surovin a následně potravin…

Úrodu již také (respektive stále ještě) likvidují hraboši, jejichž stavy i díky zatím teplé zimě nijak zvlášť neklesly, a dotčená ministerstva si přehazují nějaké závazné rozhodnutí mezi sebou jako horký brambor. Ministerstvo zemědělství by sice rádo v ojedinělých případech plošnou aplikaci prostředku proti hubení hrabošů povolilo, proti je ale Ministerstvo životního prostředí. Otázkou samozřejmě je, kdo zaplatí škody. Hraboši by se určitě tolik nemnožili, kdybychom měli v ČR pestřejší krajinu. To ale nemáme. Spíše se blížíme do stavu, kdy se zemědělcům zakáže vše, čím mohou hubit škůdce, a následně budeme hořekovat v obchodech, jak nám zase podražily potraviny. Nejen sucho a nepřízeň počasí táhne jejich ceny vzhůru.

Příspěvkem k žádoucí pestřejší krajině je zcela jistě projekt Adapterra Awards, jehož druhý ročník odstartovala tento týden brněnská Nadace Partnerství s dalšími partnery, nově i s hlavním městem Prahou. Cílem je hledání konkrétních příkladů adaptací na klimatické změny, především v posilování schopnosti krajiny zadržovat vodu, ale i snižování teplot ve městech výsadbou stromů či tvorbou zelených střech tak, aby se snížila negativní role městských tepelných ostrovů. Stejně jako projekt Pestrá krajina má i Adapterra Award inspirovat jednotlivce, podniky, architekty, obce i města a hlavně na konkrétních příkladech ukázat, že „to jde“. Evropským parlamentem neprošel zatím totální zákaz používání olovnatých střel, a i to je důkaz, že „to jde“. Tedy že jde alespoň občas používat selský rozum. „Jde to“ i v případě navýšení podpor na zlepšení stavu naší krajiny prostřednictvím revitalizací toků a obecně zasakování vody v krajině i v intravilánech měst. Zhruba miliarda korun na tyto účely, kterou uvolnilo Ministerstvo životního prostředí, jsou ale poslední peníze, které jsou k tomu v současném programovém období k dispozici. Nezbývá proto než doufat, že Pestrá krajina nebo Adapterra Awards budou inspirovat v budoucnosti více lidí, než tomu bylo dosud, a především povzbudí vůli komerčních investorů vynakládat peníze na opatření, které zlepšují jak krajinu, tak podnebí ve městech a obcích.

Naše země zase jednou dosáhla pozitivního světového prvenství. Dřevěná studna, kterou archeologové našli při výzkumu pod budoucí dálnicí D35 u Ostrova v Pardubickém kraji, je podle všeho nejstarší pravěká dřevěná stavba na světě. Podle výzkumníků z Archeologického centra Olomouc vznikla studna v období 5256 až 5255 před naším letopočtem. Studnu nyní odborníci konzervují a dělají další analýzy, po ukončení výzkumu bude objekt k vidění ve Východočeském muzeu v Pardubicích. Že to s naším vodohospodářstvím není tak špatné, jak se často uvádí, ukazuje ovšem nejen nález studny, ale i poslední data za rok 2019, kdy dosáhly ztráty vody v pražské vodovodní síti historického minima 12,49 procenta. I když to vypadá nelogicky, je třeba připomenout, že tak nízkých ztrát nedosahuje skoro žádná země na světě, s výjimkou několika málo zemí v EU, například Německa. Ještě v roce 1996 přitom ztráty vody v trubní síti v Praze přesahovaly 43 procent a v předlistopadovém období dosahovaly na řadě míst naší země 60 procent. To jen jako informace pro ty, kteří teskní po minulých dobách.

Petr Havel