Kampaň byla zahájena ve velkém stylu, se slávou a také překonáním dvou světových rekordů. Dne 11. listopadu vzaly rýče a sazenice do rukou lidé v Turecku na více než 2000 lokalitách a v průběhu jedné hodiny vysadili dohromady 11 milionů stromů. Na lokalitě Corum, nedaleko Anatolie, pak bylo za hodinu vysazeno 303 150 stromů. Oba výkony jsou rekordní. Tady ale pozitivní zprávy končí.

Nestačí jen sázet, musí se i zalévat

Po udolání rekordů totiž zájem médií i tureckých organizátorů o vegetaci opadl a 90 % v listopadu vysazených stromů je už nyní mrtvých. Bez péče a zalévání totiž nepřežijí. Nevděčnou roli domácího kritika projektu na sebe vzal Şükrü Durmuş, předseda Unie zemědělců a lesníků, který upozornil na zásadní pochybení v celém plánování kampaně. Sadit stromy v listopadu totiž není šťastný nápad ani v Turecku, nevhodná byla volba a příprava sazenic, výběr lokalit a samozřejmě, projevila se absence následné péče. Později svou kritiku poupravil v tom smyslu, že vhodná místa k osazení nebyla vybrána vládními experty a že se na vysoké mortalitě sazenic stromů projevila absence srážek.

Turecká vláda, coby organizátor kampaně, podobná nařčení samozřejmě odmítla a dále tvrdí, že vysazeným stromům se ve všech 81 provinciích, na dvou tisícovkách lokalit, vede skvěle. Že 95 % z nich je naprosto v pořádku a zelená se. Což ale znovu nahrálo kritikům. V přírodních podmínkách Turecka totiž i v nejlepších případech lesníci nepočítají s úspěšností výsadby vyšší než 65-70 %. Buď tedy ozeleňovací kampaň nevědomky zlomila další rekord, anebo tu někdo neříká pravdu.

A co třeba nekácet?

Zahraniční média označují celý turecký záměr za zbytnělý greenwashing a zelenou propagandu. A také za snahu odvést momentální výsadbou stromů pozornost od míst, kde se lesy kácí. Třeba pro potřeby výstavby nového istanbulského letiště, nebo kolem Bosporu, kde se kácí chráněný les kvůli stavbě nového kanálu pro lodě. Tak jako tak, masivní výsadba stromů a lámání nejrůznějších rekordů na turecký způsob názorně poukazuje na jisté neduhy této praxe.

Autor: Radomír Dohnal

Zdroj: Ekolist.cz