Problém „aktivního zemědělce“ přitom spočívá zejména v tom, že jej EU nejprve v roce 2015 zavedla, následně měnila a následně pod tlakem členských zemí (nejen ČR) zrušila. Jinými slovy, Unie si nebyla a není příliš „jistá v kramflecích“. Jiná věc by byla, kdyby podmínku „aktivního zemědělce“ k čerpání dotací Unie v minulosti nezrušila. Podstatné pro čerpání dotací byl přitom prokázaný významný příjem nezemědělské prvovýroby (to je ten „aktivní zemědělec“), sporné ovšem je, co vše je možné do zemědělské prvovýroby započítávat a jak to vykládat. Celá řada podnikatelských aktivit zemědělců totiž se zemědělstvím přímo souvisí, byť to není „echt zemědělství“. Pod pojmem „skutečný zemědělec“ chce ovšem EU zavést podmínku minimálního příjmu ze zemědělské prvovýroby i v následujícím období po roce 2021, ČR to přitom po zkušenostech z minulosti odmítá a není sama. Smyslem aktivního i skutečného zemědělce je zamezit odplývání dotací mimo zemědělství, což má jistou logiku, k tomu však lze poznamenat, že zhruba polovina dotací i dnes, i v minulosti, nekončí ve finále v kapsách zemědělců, ale u producentů osiv, hnojiv, výrobců zemědělské techniky a obecně v takzvaných „vstupech do zemědělské prvovýroby“, což jsou výdaje zemědělců za prostředky, které potřebují ke svému podnikání.
Na úterý Ministerstvo zemědělství nejprve ohlásilo a následně zrušilo tiskovou konferenci na téma zásoby vody ve sněhu a naplněnost vodárenských nádrží před očekávaným suchým jarem - suchým především proto, že na našich horách téměř není, a ani po celou letošní zimu nebyl sníh. Ten je důležitý hlavně pro spodní vody, kam se při pomalém tání vsakuje. Hladiny spodních vod se tak letos opět téměř jistě nedoplní, takže kterýkoli den bude možné kamkoli napsat a kdykoli říci, že je v ČR sucho. Což ale nemusí platit v zemědělství, kde je pro vývoj hospodářských plodin rozhodující množství vody v horních několika desítkách centimetrů půdy, takže je opět třeba rozlišovat: teze o zemědělském suchu jsou zatím předčasné, teze o hydrologickém suchu se meziročně nijak nezmění.
Jinak byl ale uplynulý týden zejména ve znamení lesnických témat - možná i proto, že se ve čtvrtek konala valná hromada Sdružení vlastníků obecních a soukromých lesů (SVOL) a také proto, že se Českem prohnala vichřice Sabine, která zejména v jižních Čechách a na Vysočině zničila část ještě po kůrovcové kalamitě stojících lesních porostů. I když to z dramatických záběrů na polámané a vyvrácené stromy tak nevypadalo, nebyly nakonec škody zas tak fatální, vlastníkům a správcům lesů ale samozřejmě přidělaly další starosti. V hlavní roli lesnických témat v televizních i odborných debatách byla ale samozřejmě kůrovcová kalamita, a právě účastníci zmiňované valné hromady na ní chválili dosavadní postup Ministerstva zemědělství. Také ale proto, že vlastníci lesů chtějí od resortu další peníze na likvidaci škod, zalesňování a na zajištění své další existence.
Diskutovalo se ale také o připravované novele mysliveckého zákona a stejně jako v obdobných diskusích týkajících se zákona o myslivosti se argumentační souboje soustředily jen na konkrétní výsek zákona, aktuálně řešení škod působených přemnoženou zvěří. V minulosti se zase řešila v souvislosti s tímto zákonem velikost honiteb, což je ostatně tématem i dnes. Bohužel je třeba říci, že se poněkud vytrácí podstata věci – totiž potřeba posílit postavení vlastníků honebních pozemků, ale také posílení postavení vlastníků a nájemců polních honiteb. Jde přitom o skupiny lidí, které by měly mít přirozený zájem o snížení stavů přemnožené zvěře i bez opatření v zákonech – třeba zemědělci, často vlastníci polních honiteb, také čelí rostoucím škodám působených zvěří. Jinými slovy – jak vždy se soustředíme na nějaký aktuální, mediální a politický problém, který je ovšem jen konečným důsledkem stavu, jehož kořeny jsou jinde, v takzvaném lidovém myslivectví, které přežívá z dob minulých, a požadované nebo prezentované návrhy jsou jen kosmetickou úpravou systémově nevyhovujícího stavu.
Nakonec ještě jedna „chuťovka“. V hlavách zachránců planety se totiž zrodil další ďábelský plán – totiž zdanit všechny základní druhy masa. Není to myšlenka nová, a také proto se tímto plánem zcela vážně zabývaly ve středu 12. února dvě frakce Evropského parlamentu (sociálnědemokratická a zelená), které posuzovaly návrh zdaňující hovězí a telecí maso o 47 centů na 100 gramů, vepřové o 36 centů a kuřecí o 17 centů na 100 gramů. Na kilogram by to tedy byl desetinásobek, u hovězího by se tak cena zvýšila zhruba o 130 korun. Cílem je samozřejmě „omezit produkci skleníkových plynů hospodářskými zvířaty“, a udělat tak ze značné části lidstva vegetariány. Kdo si chce zachovat ve svém jídelníčku maso, dostal tak mimo jiné signál, koho ve volbách nevolit. Lze sice doufat, že myšlenka tak, jak je zatím prezentována, neprojde, přesto je stále důležitější výzvou pro všechny hospodařící zemědělce hledat a hlavně prezentovat argumenty o důležitosti hospodářských zvířat v krajině i ve výživě lidstva.
Petr Havel