Po absolvování vysoké školy se Kavka do rodné obce nevrátil. Jak ve své knize Sedm století Slavětína popisuje Pavel Janeček, nejprve krátce učil v Opavě, poté však téměř dvacet let působil na Vyšší hospodářské škole v Čáslavi. Z té musel odejít až v roce 1940, kdy byl v důsledku válečných událostí snižován počet českých škol a Kavka tak byl předčasně penzionován.
Teprve ve druhém roce druhé světové války se tak natrvalo vrátil do Slavětína. Jednak tam svým příbuzným začal vypomáhat s péčí o statek, nezanevřel však ani na pedagogickou činnost. Věnoval velké úsilí tomu, aby byla ve Slavětíně založena nová – jak se tehdy říkalo – hospodářská škola. Ta ve vesničce také v roce 1942 skutečně vznikla. Šlo o školu, kam docházeli žáci se základním vzděláním, kteří chtěli pracovat v zemědělství a potřebovali tak prohloubit znalosti v oboru.
Vrchol a hned poté pád
Sám Kavka na škole vyučoval některé odborné předměty. Během druhé světové války se taky projevil jako vlastenec. Všemožně podporoval odboj – poskytoval například úkryt partyzánům.
Po osvobození v roce 1945 na něj čekalo zadostiučinění. Ve své rodné obci byl velice populární, stal se proto jejím starostou (přesněji předsedou místního národního výboru, jak se tehdy říkalo). Zbylý čas i dál dělil mezi péči o rodinný statek a hospodářskou školu.
Jenže spokojený život Josef Kavka žil jen velice krátce. Přešla dvě klidnější léta a nastal únor 1948. Moci v Československu se ujali komunisté a těm majitel usedlosti Kavka rozhodně nevoněl. Krátce po puči byl zbaven postu starosty, brzy na to byl vyloučen i z národního výboru (což byla obdoba dnešního zastupitelstva). Novým vládcům republiky nevyhovovala ani existence slavětínské hospodářské školy – taky tu proto hned v roce 1948 zrušili.
Výhružky, pokuty, vězení,…
Josefu Kavkovi tak nezbylo nic jiného než veškerou energii věnovat péči o rodinný statek. První léto komunistické diktatury ještě přestál bez obtíží. Hned následujícího roku ale za ním straničtí funkcionáři přišli s tím, že musí podepsat smlouvu o tom, že bude část svojí úrody odevzdávat úřadům.
Kavka ale dohodu o povinných odvodech podepsat odmítl. Pokud si myslel, že tím na komunistické úředníky vyzraje, mýlil se. O rok později za svou troufalost stanul před soudem. Protože se jinak nové moci příliš neprotivil, vyvázl s relativně mírným trestem – musel na tři měsíce do vězení a dostal také pokutu 200 tisíc korun.
Sankci z naspořených prostředků uhradil, horší však byl tříměsíční pobyt za mřížemi. Ten totiž výrazně zhoršil zdravotní stav 56letého muže. Kavka se však nevzdával a po propuštění byl i nadále připraven rodinný majetek před komunisty uchránit. A tak v roce 1951 stanul před soudem znovu. Opět dostal pokutu – tentokrát 10 tisíc korun. Soud ho navíc poslal na další měsíc do vězení – trest ale kvůli špatnému zdravotnímu stavu nastoupit nemusel.
Konec nadějí
Definitivní konec nadějí na soukromé hospodaření přišel v roce 1952. Třetí rok za sebou Josef Kavka stanul před soudem. Tentokrát se proces s ním pro výstrahu ostatním konal přímo na slavětínském obecním úřadě. Trest nebyl opět nijak exemplární, avšak pro Kavku byl i tak zničující. Zněl: veškerý majetek jeho rodiny propadá státu.
Na jaře 1953 tak Josef Kavka opět sel na důvěrně známých polích. Změna byla jen v tom, že již šlo o pozemky ve vlastnictví státu. Následujícího roku byl navíc bývalý starosta – snad kvůli obavám, aby jeho osud nevyvolával u ostatních slavětínských občanů soucit nebo nevraživost vůči komunistům – vystěhován do asi 15 kilometrů vzdálené osady Hutě u vesnice Jilem.
Právě v Hutích také zapomenutý, rezignovaný a stále více nemocný Kavka strávil poslední léta svého života. Zemřel v roce 1958. Že všechny tři procesy s ním byly zmanipulované a účelové, soudy uznaly až po sametové revoluci. V roce 1990 (opět svobodný) havlíčkobrodský okresní soud rozhodl, že Josef Kavka nikdy v životě nic trestného nespáchal…
Autor: Jiří Svatoš
Zdroj: Vysocina-news.cz