Pokud by se virus dostal do zdrojů surové vody, což není pravděpodobné, bude totiž podle SZÚ spolehlivě odstraněn v úpravnách vody. Podle zkušeností s viry ptačí chřipky a SARS jsou respirační viry velmi citlivé k dezinfekci chlorem i UV zářením. Vodárenské společnosti tedy podle SZÚ nemusí své postupy měnit ani zavádět dezinfekci, kde se u podzemních zdrojů nepoužívá. Není ani nutné častěji provádět rozbory vody.
Koronavirus ovšem bohužel zásadně zasáhne do letošních doprovodných akcí spojených s oslavami Světového dne vody. Ten připadá každoročně na 22. března, což letos připadá na neděli, a o víkendu 21. a 22. března měly být veřejnosti zpřístupněny jinak nepřístupné přehrady, vodohospodářské laboratoře a další místa, kde se mohli lidé dozvědět mnoho zajímavých a praktických údajů o vodě z úst skutečných odborníků. V předchozích letech přitom navštívily doprovodné akce úhrnem desítky tisíc lidí, což bylo nezanedbatelným příspěvkem ke stále žádoucí osvětě o vodě v nejširším slova smyslu. Škoda.
Používání chemie v zemědělství zvoní umíráček. Zřejmě již v průběhu tohoto měsíce má Evropská komise zveřejnit strategické dokumenty týkající se potravin, odpadového hospodářství a biodiverzity, přičemž jednou z cílových ambic v rámci Green Deal (Zelená dohoda) má být totální odchemizování zemědělství, v praxi postupný zákaz všech chemických látek používaných k hubení plevelů, škůdců hospodářských plodin nebo k ošetřování zemědělských plodin. Zdali bude tato ambice skutečně naplněna, je samozřejmě otázkou, zákazy používání celé řady látek kontaminujících životní prostředí lze ale očekávat a přicházejí již i aktuálně. Což mimochodem zásadně ovlivní i byznys chemické sekce Agrofertu. V nějaké míře to však také ovlivní nákladovost zemědělské produkce, takže lze v budoucnosti také očekávat další nárůst cen potravin – ochrana přírody není zadarmo.
To se týká i nekonečné kauzy pojetí hospodaření v Národním parku (NP) Šumava. Počátkem března vstoupila platnost nová zonace parku, rozdělující NP Šumava do čtyř kategorií území s odlišnou mírou povolených lidských aktivit, včetně těžby dřeva. Podle kritiků nové zonace, mezi které patří mimo jiné bývalý ředitel parku Jiří Mánek, bude ovšem výsledkem více potravy pro kůrovce a Šumava tak přijde v kombinaci nově stanovené zonace s poslední novelou zákona o ochraně přírody a krajiny nejméně o 10 000 hektarů smrkového lesa.
Kauza polských jatek, na nichž se údajně nelegálně porážela nemocná zvířata, která odstartovala dočasný zákaz dovozu hovězího z Polska na naše území, je již v zásadě zapomenuta a zapomenutá jsou tak i tvrzení některých našich politiků, že u nás by se něco takového stát rozhodně nemohlo. Jak ale vychází najevo, skutečně nelegální jatka a bourárny masa u nás jsou a inspektoři veterinární správy už jich také od té doby několik odhalili – naposledy před několika dny v Královéhradeckém kraji. Bylo by tak záhodno si alespoň s odstupem času uvědomit, že před emotivní a jednostrannou kritikou jiných by bylo vhodné zamést si nejprve před vlastním prahem.
Jak se bude zametat s výrobci a prodejci potravin dvojí kvality, se snaží avizovat metodika hodnocení dvojí kvality potravin, kterou zveřejnila Státní zemědělská a potravinářská inspekce. Příslušné novela zákona o potravinách sice ještě nevstoupila v platnost, již teď je ale zřejmé, že určité odlišné složení potravin nebude jako dvojí kvalita vnímáno. Na to, jaký humbuk kolem dvojí kvality vznikl a kolik politiků se na problému snažilo, a bohužel úspěšně, budovat svou kariéru, nebude tak kauza dvojí kvality žádnou zásadní potravinářskou revolucí. Všichni, kdo se do tajů poznačování a složení potravin hlouběji ponoří, totiž dříve či později zjistí to, co vědí zákonodárci a spotřebitelé ve starých členských zemích EU už dávno: Jednak, že je míru odlišnosti složité definovat, jednak, že má v mnoha případech své opodstatnění a jednak, že se tento problém týká jen velmi malého výseku potravin prodávaných na trhu.
Petr Havel