Důvody pro
Pomineme-li argumentaci ministerstva zemědělství v předkládací zprávě pro rozhodování vlády (systém nezatěžuje státní rozpočet a prakticky vylučuje korupci, protože vstup na trh biopaliv umožňuje každému zpracovateli a každé komoditě), je nejdůležitějším pozitivem návrhu jeho předpokládaná hladká notifikace v Bruselu. Díky tomu, že po celé předchozí volební období se nebyli politici schopni dohodnout na žádném funkčním systému podpor, ztratila naše země několik let, které bude obtížně dohánět a pokud existují rizika vyplývající z bezdotačního systému, je nutné hledat jejich kořeny v minulosti, ne v současnosti. Proto je především nutné přijmout rychlé řešení, právě s ohledem na schvalovací proces s Bruselem. Podstatným důvodem jsou také současné trendy v EU, která chce sjednotit systémy podpory výroby biopaliv ve všech členských zemích, přičemž cílovým řešením má být právě navrhovaný bezdotační systém. Kdyby ČR přijala systém jiný, musela by se jeho pravidla zhruba za rok či dva, včetně absolvování nezbytného schvalovacího procesu v EU, opětně měnit. To by ke stabilitě podnikatelského prostředí rozhodně nepřispělo.
Jak je to se znevýhodněním našich zemědělců
Je zvláštní, že bezdotační systém je napadán některými představiteli zemědělců, když právě zemědělství na uplatnění biopaliv na trhu nejvíce vydělá podstatným zvýšením garantovaného odbytu svých rostlinných komodit. Faktickým znevýhodněním našich prvovýrobců oproti jejich konkurentům v EU je v současné době prakticky jen dotace 45 eur na hektar, známá také jako uhlíkový kredit, což je v podstatě platba za energetické využití zemědělské produkce (nebo odměna za menší starosti s odbytem nadprodukce). Na druhou stranu jsou v ČR právě producenti z oblasti rostlinné výroby zvýhodněni v současnosti uplatňovaným systémem SAPS a TOP-UP, protože v platbách vztažených na hektar jsou obsaženy peníze, které by při komoditním způsobu plateb náležely například chovatelům skotu (kompenzační platby za pokles cen mléka atd.). Kromě toho mají pěstitelé rostlinných komodit k energetickým účelům (ne ale jako komponent do pohonných hmot) vyšší podpory než v EU, o čemž se cudně mlčí. Každopádně stávající systém plateb u nás zvýhodňuje rostlinnou produkci vůči živočišné, což je mimo jiné základní důvod poklesu stavů skotu a vůbec HDP původem z živočišné oblasti. Ne díky Bruselu, ale díky naší dosavadní národní agrární politice.
Skutečná rizika
Liberální bezdotační systém ale skutečně jednu skupinu podnikatelů ohrožuje - a to menší lihovary či menší výrobce MEŘO, kteří musí hledat cesty především k co nejvyšší efektivitě své produkce palivových bioložek. V zahraničí skutečně dostávají na investice do staveb zpracovatelských jednotek podnikatelé příspěvky od státu. V této souvislosti je ale třeba připomenout, že vznik výroben MEŘO ještě za dob ministra Josefa Luxe i u nás zadotoval stát. Jiná věc je v případě lihovarů, kde je v současné době jedinou šancí na dotace využití peněz za kompenzaci útlumu produkce cukru pro takové cukrovary, které se k útlumu rozhodnou. Jinak jsme ale úplně na začátku. Je tedy zřejmé, že zatímco v případě bionafty (MEŘO) jsou šance na produkci bioložek z domácích zdrojů a jejich zpracování u domácích zpracovatelů slušné, u biolihu je riziko dovozů této bioložky ze zahraničí větší. Pikantní je, že kromě zmíněných státních investic do takzvaného Oleoprogramu zachránila situaci na tuzemském trhu bionafty státem i konkurencí nenáviděná Setuza, která bez koruny státních dotací vybudovala a buduje zpracovatelské kapacity na řepku. Pokud se týká biolihu, je otázka, jaké jednotné podmínky Unie pro jeho produkci přijme. Vzhledem k tomu ale, že by bylo žádoucí, aby byla uchována možnost existence menších regionálních lihovarů nasávajících rostlinnou produkci z lokální spádové oblasti (a tedy zaměstnanost na venkově), mohlo by být určitým řešením mírné, vyrovnávací daňové zvýhodnění jejich produkce vůči velkým lihovarům obdobně, jako je tomu v případě malých a velkých pivovarů. Taková strategie by mohla být v rámci deklarované podpory rozvoje venkova v zájmu samotné EU. Teď jde „jen“ o to, kdo bude v Bruselu takový jednotící princip lobbyisticky „tlačit“.
