V souvislosti s rostoucím šířením koronaviru se samozřejmě vyrojila také celá řada mýtů. Pro spotřebitele a zemědělce je nicméně důležité, že podle Evropského úřadu pro bezpečnost potravin (EFSA) neexistují v současné době důkazy o tom, že by byly zdrojem či možným přenašečem viru potraviny, stejně tak neexistují podle oficiálního vyjádření Světové organizace pro zdraví zvířat (OIE) žádné důkazy o tom, že by se zájmová či hospodářská zvířata uplatňovala v šíření viru. Zvířata sice jsou pravděpodobným původním zdrojem viru, ale v současné době se dle všech známých informací virus šíří pouze z člověka na člověka.
Český statistický úřad ČSÚ) zveřejnil data o výši zemědělské produkce za rok 2019. Ta dosáhla hodnoty 140,3 miliardy korun, což je podle ČSÚ nejvíce od počátku sestavování souhrnného zemědělského účtu. Hodnota rostlinné produkce se přitom meziročně zvýšila o 4,6 procenta na 79,2 miliardy korun a živočišná produkce meziročně vzrostla o 2,2 procenta na 52,8 miliardy korun. Zemědělci ale také loni získali více dotací, podle ČSÚ 34,7 miliardy korun, což je o 5,3 procenta více, než v roce 2018. Tedy – hodnota produkce se ani v rostlinné, ani živočišné výrobě procentuálně nezvýšila více, než dotace, což není zrovna dobrá zpráva. Tak či tak, hodnotou produkce nelze měřit ani růst konkurenceschopnosti našeho zemědělství, ani míru zisku – veškeré nárůsty má totiž na svědomí růst cen, a ten je kromě počasí zase důsledkem rostoucích nákladů (nejen) v zemědělství, například růstem ceny lidské práce. Podle vyjádření Zemědělského svazu je na tom naše zemědělství reálně dokonce stále hůř, míra zisku podle svazu meziročně poklesla o 1,5 miliardy korun a navíc se výrazně zhoršila bilance agrárního zahraničního obchodu.
Ještě před omezením všech možných politických, společenských, dopravních a shromažďovacích aktivit stačil parlament podle předpokladů schválit v prvním čtení novelu zákona o pozemkových úpravách umožňující provádět tyto úpravy ve více na sebe navazujících katastrálních území najednou. To by mělo přispět ke zmírnění v našich zemích často se vyskytujícího stavu, kdy „pravá ruka neví, co dělá levá“, tedy k určité koordinaci opatření, která mimo jiné mohou napomoci zlepšit stav krajiny a snížit například rizika sucha. Myšlenka je to tedy veskrze správná, neboť příroda nezná pojem „katastrální území“, který si pro svou potřebu vytvořil člověk.
Pojem katastrálního území, regionů a člověkem vytvořených hranic států neznají logicky ani čmeláci. Úřady ale přesto zakazují zemědělcům (hlavně tedy ovocnářům) používat na opylení stromů ze zahraničí dovezené čmeláky, neboť se od těch našich liší a mohli by na naše území zanést nové čmeláčí parazity. Především se ale liší tím, že zahraniční čmeláci jsou odolnější a jsou aktivní i v chladnějším počasí, což je ovšem výhoda. Filosofickou otázkou ovšem je, nakolik je „čmeláčí rasismus“ odůvodnitelný za situace, kdy se sice administrativně zabrání využití „cizích čmeláků“, ale nikdo nemůže efektivně zabránit tomu, aby se do naší země nešířili samovolně přeletem hranic (například z Polska nebo Rakouska, tedy ze zemí okolních) či přirozenou expanzí, třeba na základě měnících se klimatických podmínek. A to zase souvisí s původností a nepůvodností druhů za situace, kdy se mění stav životního prostředí, a nelze jej uměle udržovat v neměnném stavu. O tom se však (nejen) v ČR ani nediskutuje.
Diskutuje se totiž především o budoucí podobě Společné zemědělské politiky EU (SZP). Nejnověji se do diskuse zapojilo 3600 vědců z celé Evropy (včetně 230 z ČR), kteří vyzývají k udržitelné SZP s tím, že při rozdělování dotací chtějí více zohlednit, jakým způsobem zemědělci hospodaří. Způsob hospodaření v krajině je samozřejmě pro její výsledný stav klíčový a v obecné rovině je výzva vědců správná a pochopitelná. Je ovšem také otázkou, která se obvykle v této souvislosti vůbec neklade, nakolik bude možné, při příliš udržitelných požadavcích, produkovat cenově přijatelné zemědělské suroviny k výrobě cenově přijatelných potravin.
Petr Havel