Opatřením přijatých naší vládou a vlád na celém světě většina lidí aplauduje a někteří požadují ještě zásadnější kroky. Ve hře je dokonce už i úplný zákaz vycházení, někteří lidé požadují zveřejnění jmen nakažených, jiní odmítají ve svých obcích chataře, další chtějí totální uzavírku hranic pro pendlery. Jak to ale bude s ukončováním stávajících omezení, v současné chvíli nikdo neřeší, maximálně se opatrně spekuluje o tom, jak dlouho budou trvat. A některé prognózy už mluví nejen o týdnech a měsících, ale i o letech. Není sice pravděpodobné, že bychom do konce svých životů chodili v rouškách nebo se už nikdy nemohli podívat do zahraničí. Je ale možné, že se tak bude dít v omezeném režimu vždy, kdy se nějaké riziko nějaké jiné pandemie opětovně objeví – a ono se objeví. Viry byli, jsou a budou, a dokáží se velmi rychle měnit, neboť jde o velmi jednoduché organismy. V lidské populaci ale také vždy byli, jsou a budou jedinci, kterým jsou regulace a možnosti rozhodovat o osudech lidí velmi blízké. Od nynějška budou mít už navždy takoví lidé snazší pozici. Společnost se tak zřejmě musí připravit na situaci, kdy něco ze současných regulací v nějaké podobě v budoucnosti v každodenním životě zůstane. Což je nejhorší možná zpráva za mnoho desítek posledních let.

Koronavirová pandemie je přitom jedním z očekávatelných negativních dopadů globalizace světa. Na riziko tohoto typu přitom poukazovali vědci a výzkumníci (stejně jako například na rizika sucha nebo nevhodné struktury lesních monokultur) mnoho let. Totální prostupnost světa je k tomu logickým předpokladem, a bylo tak jen otázkou času, kdy k něčemu takovému dojde. Jednou z oblastí, která ale může teoreticky z „koronavirového světa“ profitovat, je zemědělství. Otázkou samozřejmě je, jaké zemědělství a jakým způsobem. Je ale zcela zřejmé, že jíst a pít se bude pořád, neboť jinak by lidstvo vymřelo i bez koronavirů. Již v současné době má také zemědělství řadu výjimek z přijatých regulací, a zatím se i zdá, že by i tím mohla důležitost této profese v očích veřejnosti vzrůst. Do oboru by dokonce mohla proniknout část populace z řad studentů vyzývaných k zemědělským, lesnickým i potravinářským brigádám, pakliže ovšem pro ně nebude setkání s reálnou praxí odrazující. Což by měli mít na paměti všichni, jimž se brigádníci z řad studentů nebo jiných dobrovolníků přihlásí – pokud se přihlásí. Samotné setkání s životem na venkově, na statcích či alespoň dočasně užší kontakt s krajinou a životním prostředím je pro celou společnost žádoucí – řada problémů nejen v našem zemědělství souvisí se značným odtržením především městské populace od podnikání v tomto oboru a od přírody vůbec a tedy neschopností pochopit třeba tak zásadní věc, jako je přínos hospodářských zvířat pro krajinu.

I když to zatím nikdo přímo nevyslovil, je teď již prakticky jisté, že se start nového programového období a změny ve Společné zemědělské politice EU (SZP) neodloží o rok, ale o dva roky. Evropské instituce odkládají svá setkání, takže už tak složitá diskuse o konečné podobě inovované SZP se ještě více zkomplikuje a na čas zastaví. Ani to není moc dobrá zpráva, neboť plánované změny v budoucí SZP by měly být obecně více přínosné pro krajinu, byť za cenu nových, a někdy nesmyslných regulací. Kreativita politiků a různých spasitelů lidstva navíc získá současnou pandemií koronaviru jistě nějaké impulzy pro dnes ještě neznámá omezení, zákazy a opatření, která dopadnou i do podnikání v zemědělství. A podle všeho také vzroste závislost všech možných skupin populace – a právě i podnikatelů všeho druhu, na státu. Prostřednictvím plánovaných nových úvěrů, odkladů splátek, podpůrných programů či nových distribučních kanálů v rámci oživování ekonomiky bude mít stát v hrsti prakticky každého z nás. Svoboda v současném pojetí končí – i proto, že mnozí v praxi prokázali, že si jí nedovedou vážit a neumí s ní zacházet.

Petr Havel