Ve výčtu by se dalo lehce a dlouho pokračovat, cílem článku je však upozornit na jinou „novinku“, která mnohé výše uvedené záležitosti zaručeně strčí do kapsy. Jde o nový zákon o pohonných hmotách a čerpacích stanicích č. 311/2006 Sb. Tento zákon, kromě jistě potřebných vymezení k zabezpečení náležitostí klasických benzínových pump, však obsahuje obzvláště vypečená ustanovení, jež dozajista připraví skutečné problémy nejen zemědělcům, ale i celé řadě dalších podnikatelů a autodopravců.

Kauza podnikové benzínky

Poslanecká sněmovna na jaře letošního roku s většinou sociálnědemokratických a komunistických poslanců schválila tehdejší vládní návrh, že „čerpací stanicí pohonných hmot se rozumí stavba nebo zařízení, z něhož se pohonná hmota prodává nebo vydává zpravidla do palivové nádrže vozidla“. S největší pravděpodobností tak bude za čerpací zařízení se spoustou souvisejících povinností považováno de facto cokoliv, co se na farmě strčí do nádrže traktoru. Jaké má takové opatření smysl? Příruční sklad pohonných hmot používá z logiky věci skoro každý, kdo má nějaká motorová vozidla pro své podnikání.

Provedl někdo z autorů zákona analýzu, kolik ekologických škod či ohrožení okolí (která by stála za řeč) se dosud díky dosavadním skladům nafty stala? Není náhodou běžný nákladní automobil na silnici převážející, byť ve schválené nádrži, i několik set litrů nafty nakonec mnohem rizikovější než klasický sud s naftou a s ruční pumpou v chládku garáže? Zákon nyní staví takové příruční „zařízení“ skoro na úroveň s klasickou čerpací stanicí, která denně protočí desítky tisíc litrů pohonných hmot. Provozovatel každého výdejního zařízení pohonných hmot tak musí splnit hromadu povinností, počínaje povolením stavebního úřadu, přes zajištění nepřetržité ostrahy a konče celoroční evidencí výdeje PHM, pod pohrůžkou likvidační pokuty až 20 milionů korun.

Úředníci, kteří tento návrh připravili, stejně jako zákonodárci, kteří takový do nebe volající nesmysl odhlasují, jen potvrzují, že žijí zcela mimo realitu. Jistě je natolik zahřál pocit, že „harmonizovali“ další zákon s předpisem EU a rádoby ekologii tak učinili zadost, že ani nepovažovali za nutné o tom včas informovat podnikatelskou veřejnost.

Samozřejmě není zájmem se jakkoli vyhýbat reálné odpovědnosti za znečištění životního prostředí únikem benzínu či nafty. Pokud někdo způsobí nějakou havárii nebo ohrozí lidi - v takovém případě, nechť je viník přísně potrestán. Pokud ale zemědělec produkuje čisté a zdravé potraviny a pokud je zřejmé, že nezamořuje životní prostředí, není důvod, dělat z lidí předem podvodníky a ukládat takové zbytečnosti.

Praktické důsledky

Nový zákon způsobí, že každý traktorista bude od nynějška pěkně každé ráno vyjíždět se svým traktorem k pumpě a cestou po silnici bude vesele a zbytečně pálit naftu, marnit čas svůj i ostatních, brzdit provoz, což jistě celkově přispěje k lepší ekologii a k dalšímu chaosu na již i tak přeplněných silnicích. O objemných strojích jako jsou sklízecí mlátičky či speciální zemní mechanizace snad raději ani nemluvě.

Zbývá ještě poslední možnost, proti té předchozí stejně atraktivní: zemědělec opět sáhne do své běžně nadité peněženky a vysolí několik desítek tisíc za nákup kýmsi schválené plastové nádrže s certifikátem. Větší zemědělec se také může pokusit získat pro svůj, jinak technicky dobře zajištěný sklad pohonných hmot s výdejním stojanem a utěsněnou nádrží jakousi certifikaci celé čerpací stanice. To je ale vzhledem k nastaveným podmínkám předem skoro vyloučená záležitost.

Pavoučí síť pro obtížný hmyz

Jen houšť a více takových předpisů, které normálně uvažujícím občanům berou dech a které denně přesvědčují o upřímných erárních snahách za každou cenu vytvořit inertní prostředí dokonale symetricky šťastných a hlavně unifikovaných eurojedinců snídajících koblihy v celofánu předtím, než vyrazí mezi kulaté rohy a bezdotykové baterie ve své provozovně, a podle instalovaného provozního, bezpečnostního a sanitačního řádu se budou ještě chvíli snažit před sebou valit svou neustále bobtnající hromádku zpoplatněných certifikátů, registrací a povolení. Po celý den budou také dál evidovat a archivovat dodržování HACCP - kritických bodů v systému, aby po večerech se zbytky sil ještě ulovili nějaké ty informace o dalších nových, ještě nesmyslnějších předpisech.

Nepodnikatelské veřejnosti či spotřebitelům se na druhou stranu dostává falešného zdání bezpečí pod deštníkem bruselských norem a jistot, zpravidla notně nadívané pikantnostmi z českých úřadů. Všechny politické strany v parlamentu mají ve svých volebních programech boj s korupcí jako prioritu. Poslaneckým hlasováním pro každý podobný nesmysl však korupční prostředí přímo podporují. Dopředu je totiž jasné, že jak na běžícím pásu schvalované povinnosti prostě plošně splnit nelze a tak poslouží spíše jako prostředek ke korupčnímu jednání, popřípadě k likvidaci těch neposlušných.

Pomocí razítek a metodických pokynů byla postupně vytvořena pavoučí síť nekonečných a i protichůdných požadavků, do které se obyčejný český podnikatel, který měl původně zájem žít svobodně a živit se vlastní činností, zachytí jako obtížný hmyz. Je postupně vystavován šikaně nezvolených, zato všeznalých úředníků, komisařů a kontrolorů (díky bohu jen některých). Z nutného procesu správy věcí veřejných a potřebné základní administrativy se život přesunul k byrokracii jako systému uplatňování moci. Třpytivým lícem této mince pak mají být možnosti získání dotací či podpor na zvyšování takto utlumené konkurenceschopnosti podniků. (A malá poznámka na okraj: z poznatků v rámci zájezdů ASZ po farmách - speciálně po řadě západních zemí a v USA nebylo nikde patrné, že by farmáři byli nuceni plnit podobné nesmysly).

Noví zájemci o zemědělské hospodaření tak mají s každým podobným zákonem zase o důvod víc, aby se raději vydali cestou na úřad práce. Požadavek na větší odpovědnost a profesionalitu zákonodárců a úředníků při posuzování potřebnosti každé další právní normy by měl být mnohem sledovanějším cílem nevládních odborných zemědělských organizací než například skutečnost, zda budou nějaké dotace dorovnány na 62 nebo 65 %. Měl by být napřímen zájem (nejen) zemědělské veřejnosti, aby takové regulérně a velmi slušně řečeno - zhovadilé zákony vůbec ani nespatřily světlo světa.

Ing. Jaroslav Šebek, tajemník ASZ ČR

Běžný sklad pohonných hmot na farmě na západním pobřeží USA, který byl zachycen v loňském roce. Kalifornští farmáři mohou být opravdu rádi, že nehospodaří v České republice, tento sklad by se našim úředníkům určitě nelíbil