Je však třeba dodat, že řádově menší problém mají a budou mít sedláci na rodinných farmách a obecně menší zemědělské podniky, neboť ty jsou zvyklé zajišťovat si všechny potřebné práce samy, prostřednictvím rodiny nebo lidí ze svého bezprostředního okolí. Pandemie koronaviru tak paradoxně odůvodňuje potřebu existence malých, menších a rodinných hospodářství více, než letité diskuse o míře zastropování zemědělských dotací pro průmyslové zemědělské podniky. Na rodinných a malých farmách je navíc výrazně nižší riziko těsného a intenzivního mezilidského kontaktu mezi více lidskými jedinci, a jde tak svým způsobem o „přirozenou karanténu“, kterou ani není třeba administrativně regulovat.

I přes inflaci katastrofických zpráv přilévají pověstného oleje do ohně některá vyjádření a opatření, které buď ještě více zkomplikují zemědělcům život, nebo je připraví o peníze, nebo je ještě více deptají. Jedním z takových příkladů zásadní snížené dotací na pastviny a plochy obhospodařované v režimech agroenvironmetálních závazků v případech, u kterých Agentura ochrany přírody a krajiny (AOPK) usoudila, že nejsou dostatečně pestré nebo se na nich nevyskytuje nějaký žádoucí hmyz, nebo z jiného, s hospodařícími zemědělci nijak nekonzultovaného důvodu. Opatření, které AOPK odůvodňuje požadavkem Evropské Komise, ovšem samozřejmě v důsledku povede kromě zhoršení ekonomické situace zemědělců v hospodářstvích, která jsou na těchto podporách závislá, také ke zhoršení stavu životního prostředí. Existují totiž v zásadě jen dvě možnosti, jak se touto situací vypořádat – buď zvýší na příslušných plochách zemědělci intenzitu živočišné výroby (na pastvách bude více zvířat), čímž dojde k přetížení pastev a úbytku druhové pestrosti na nich rostoucích bylin, nebo budou hospodáři rezignovat na nákladnější nadstandardní péči o tyto plochy a výsledkem hospodaření bude „ekologické seno“. Katastrofy obvykle oznamující portál Intersucho zase přišel tento týden s další prognózou budoucího nedostatku srážek, vycházející z předpovědi na příštích devět dní za situace, kdy jsou takzvaným zemědělským suchem aktuálně ohrožena podle hydrometeorologů jen dvě procenta zemědělské půdy. A kdy se nějaký objem dešťových srážek i v nejbližších dnech předpovídá, i když třeba nebudou zas tak intenzivní a nebude pršet všude. Opětovně je tak třeba zdůraznit, že člověk stále ještě neumí poručit větru a dešti, ani Intersucho. Ne že by byly dešťové srážky garantované, to samé ale platí i opačně. Negativní signály jsou ovšem to poslední, co zemědělci potřebují. Zvláště, když se i v souvislosti s pandemií koronaviru nabízí určitá šance na navýšení tuzemské produkce (nejen) zeleniny, mimo jiné proto, že v zemích, odkud se k nám tyto produkty dováží, jsou projevy pandemie oproti oficiálním údajům z ČR zatím mnohem horší a lze tak očekávat nejen propad tamní produkce (Itálie, Španělsko), ale i pokles důvěry českých spotřebitelů v zemědělské suroviny a potraviny z těchto lokalit. Byť se koronavir potravinami nepřenáší. Kromě toho se spekuluje o možném uzavření našich hranic pro export zemědělských surovin, což se snad nestane, neboť by tím přišla řada zemědělců o další peníze, zejména těch zemědělců, kteří vyvážejí mléko, obilí nebo živá zvířata do zahraničí, protože tam jim za tyto komodity zaplatí vyšší ceny. Pandemie koronaviru ovlivňuje mnohé, například i využití zemědělských plodin k průmyslovým účelům. Výrazně klesající ceny ropy v praxi znamenají, že klesají i ceny benzínu a nafty – tím se zužuje prostor pro výrobu biopaliv. V souvislosti s rostoucí poptávkou po lihu k výrobě dezinfekčních prostředků ale naopak roste a poroste poptávka po komoditách, které jsou k tomu vhodné, což je například cukrová řepa. Teoreticky by tak měli letos zemědělci v ČR snížit plochy řepky a zvýšit plochy cukrovky. Když je ovšem nebude pořád někdo strašit dalšími katastrofami a nároky, které sice mohou mít nějaké racionální zdůvodnění, ale také, zvláště v současné době, nemusí. 

Petr Havel