První písemná zmínka o obci, kde dnes žije 260 obyvatel, je doložena roku 1495. A právě zde hospodaří rodina Tláskalových, starobylý selský rod, jehož předci hospodařili na stejném gruntu ještě před rokem 1750. Jako celá řada sedláků v naši zemi byli i prarodiče současného hospodáře komunisty vystěhováni a museli se dívat, jak je jejich hospodářství ničeno. Novodobá historie začala v roce 1991 navrácením 18 hektarů půdy, kdy na restituovaném zdevastovaném statku a polích začala rodina opět hospodařit.
Dnes Vladimír Tláskal s manželkou Jitkou a dvěma dcerami hospodaří na 340 hektarech zemědělské půdy, z toho je 24 hektarů trvalých travních porostů v 20 blocích, 315 hektarů orné půdy v 37 blocích včetně jednoho bloku medonosného úhoru. Travní porosty jsou nově založeny na erozí ohrožené orné půdě. Na orné půdě pěstují Tláskalovi obilniny, kukuřici, řepku, hořčici, kmín, mák, cukrovou řepu, ale také jílek a svazenku na semeno. Na louce se pasou ovečky a v sadu hrabe drůbež, o kterou se starají dcery Alice a Hedvika. Při sestavování osevních plánů myslí hospodář také na své včely, „…ony totiž potřebují, aby stále něco kvetlo“. Seje proto na polích 15 hektarů nektarodárných biopásů, které ještě doplňuje o další vlastní nedotační biopásy. „Aby například slunečnice takto krásně kvetla a dávala pyl co nejdéle a zároveň, aby byly přerušeny bloky jedné plodiny.“ Kromě medonosného úhoru, nektarodárných biopásů a políček slunečnic mají na farmě i myslivecká políčka s topinambury. Ve spolupráci s obcí vysadili a pečují také o menší aleje stromů na polních cestách.
Územím statku protéká řeka Metuje, na které byl v roce 1907 vybudován závlahový přeronový systém a řeka Metuje byla zregulována do nového koryta. Staré meandrové koryto řeky z 50. let s tůněmi se stalo smetištěm a postupně zanikalo. Některé z nich se hospodáři podařilo vyčistit a obnovit. Staré koryto a 30 let nefunkční závlahový systém zarůstají postupně stromovím a další břehovou zelení. Historickým vývojem krajiny a nefunkčního závlahového systému tak na řece Metuji vzniklo množství biokoridorů, mezí, alejí a zarostlých tůní. Na farmě Tláskalových je těchto, již udržovaných prvků na délku cca 15 km a představují při své čtyřmetrové šíři asi 6 ha z plochy farmy. Další zajímavostí je pěstování 25 hektarů selského lesa, který je v současné době rovněž sužován kůrovcovou kalamitou a hospodář se snaží umožnit přirozenou obnovu spolu s dosazováním listnatých stromů.
Několikaměsíční praxe na tradičním statku v Dolním Rakousku, zařízená otcem, se hospodáři vyplatila a dodnes si této zkušenosti velice cení a jak sám uvádí, stále z ní čerpá. Farma hospodaří v devíti katastrálních územích, ale základ má ve Slavětíně nad Metují, kde rodina obhospodařuje více než 130 ha půdy. Největší vzdálenost k pozemkům je 16 kilometrů. Hospodaření ve více katastrech a přejezdové vzdálenosti nejsou pro hospodáře problémem, farma je ekonomicky zdravá a stabilní a úspěšně navazuje na bohatou historii předků. Snahou rodiny Tláskalových je propojení zemědělství, lesnictví, péče o krajinu, myslivosti a volnočasových aktivit. „Chceme v naší vesnici žít, ne jenom bydlet,“ říká hospodář Vladimír Tláskal. Členové komise odjížděli z farmy s přesvědčením, že se rodině daří nemalé cíle naplňovat.
Z podkladů odborné komise programu Pestrá krajina zpracoval Stanislav Rampas