Již za pár dní má být naplno spuštěna takzvaná chytrá karanténa, opatření, které může být úmyslně i neúmyslně zneužíváno a které může paralyzovat řadu aktivit a profesí. Jedním z mnoha příkladů mohou být lidé starající se a léčící hospodářská i takzvaná zájmová zvířata, tedy chovatelé zvířat nebo veterináři. Stejně jako kdokoli se mohou i oni dostat prostřednictvím „chytré karantény“ do dočasné izolace, například proto, že budou někým označeni, nebo přes mobil vystopováni jako lidé, kteří přišli do kontaktu s někým, kdo byl odhalen jako nakažený. Nejen, že se tak přitom v praxi nemuselo stát (zpovídaný nakažený si nemusí vzpomenout na svou stopu), princip chytré karantény také nerozlišuje, za jakých okolností mohlo ke kontaktu dojít, respektive, k jak „těsnému“ kontaktu došlo. Veterináři a chovatelé jsou však jen pomyslným vrcholem ledovce, jehož hmotu tvoří veškerá tuzemská veřejnost.
Také další, velmi nebezpečná myšlenka zvyšuje pozici státu a jeho vliv v takzvaných strategických podnicích, například v letectví, ale třeba i ve vodohospodářství, které bylo jako obor také zmíněno. I když je zajištění zdrojů a distribuce pitné vody nepochybně strategickou oblastí, posunují politická vyjádření na toto téma „o další level“ výše teze, navrhované v zatím odloženém zákonu týkajícího se ústavní ochrany vody. Nelze sice ZATÍM asi mluvit přímo o „zestátňování“, legalizace vstupu státu do strategických podniků je ale hodně riziková. O jiné formě ingerence státu do oblasti výroby potravin a obchodu s nimi velmi vážně uvažuje Bulharsko. Podle portálu Euractiv přikázala totiž bulharská vláda zahraničním řetězcům, aby ve svých supermarketech prodávaly bulharské potraviny. Plné znění dekretu zatím nebylo zveřejněno, prodejcům ale hrozí za jeho neplnění sankce v řádech desítek tisíc eur. Soběstačnost řeší i naše země, hlavně v produkci zeleniny a ovoce. Ministr zemědělství Miroslav Toman už také oznámil, že právě do této oblasti budou směřovat investice v Programu rozvoje venkova, přesto je třeba opětovně zopakovat – možné navýšení produkce tuzemské zeleniny a ovoce mají ve svých rukou především spotřebitelé v ČR, pokud budou zelenině a ovoci, které se u nás vypěstuje, dávat přednost před dováženým zbožím.
V legislativních aktivitách nepolevuje ani EU, tentokrát jde ale naopak o aktivity žádoucí. Rada EU totiž v minulých dnech odsouhlasila nařízení, které usnadňuje využívání vyčištěné městské odpadní vody pro zavlažování v zemědělství. K tomu se dosud ČR stavěla rezervovaně až odmítavě, přestože ve většině zemí EU se vyčištěná odpadní voda běžně používá, a to dokonce i při pěstování zeleniny, kterou pak i v ČR konzumujeme poté, co jí zakoupíme v obchodech. Rizika možné kontaminace jsou tak zanedbatelná nebo žádná, navíc by naši zemědělci možnost využívání takové odpadní vody velmi uvítali. Zejména v oblastech, kde je obvykle vody nedostatek. Doufejme tedy, že i ČR využívání odpadních vod povolí, i když jí k takovému kroku nic nezavazuje – EU totiž ponechává možnost využívat odpadní vodu na dobrovolném rozhodnutí členských zemí.
Další unijní verdikt je naopak na první pohled překvapivý – Evropská Komise totiž zrušila své rozhodnutí o pozastavení dotací pro Agrofert, takže ČR vzala zpět svou žalobu, kterou kvůli tomu podala k Evropskému soudnímu dvoru. ČR se ale bude s Komisí soudit dál, neboť ve hře je ještě pozastavení dotací na jeden projekt, a právě o tom se bude rozhodovat v nově koncipované žalobě. Smyslem má přitom být vyjasnění výkladu českého zákona o střetu zájmů v případě dotací vyplacených prostřednictvím Státního zemědělského intervenčního fondu. Ten loni v listopadu po analýze tuzemské legislativy oznámil, že se na něj nevztahují rozpočtová pravidla, tudíž ani paragraf o střetu zájmů. Kdyby takovou analýzu potvrdil i Evropský soudní dvůr, Agrofert by zřejmě a žádné dotace, minimálně o ty z minulosti, nepřišel.
O peníze však díky pandemii koronaviru přišli a přicházejí občané naší země včetně zemědělců, napříč svému zaměření a velikosti v ČR. Asociace soukromého zemědělství ČR i proto navrhla začlenit do všech možných státem vymýšlených kompenzací jednoduchou a jednorázovou podporu, na rozdíl od různých programů a projektů – totiž odstupňovanou platbu směrovanou, jednoduše řečeno – na lidi. A to v podnicích, které byly regulacemi evidentně poškozeny, tedy které se zabývají komoditami s velkým podílem rukodělné práce, agroturistikou nebo třeba prodávají své produkty na farmářských trzích nebo do restaurací – nejde tedy primárně o subjekty pěstující řepku nebo obilí, aby bylo jasno. I když se to tak u nás často nevnímá, bylo by vhodné uvědomit si, že investice do lidí vždy byla a stále je nejlepší možná investice.
Petr Havel