Jak pociťujete vliv karantény? Zaznamenali jste změny v odbytu?
Než byla uvalena na naši farmu karanténa, tržby v našem faremním obchůdku rostly. Zájem lidí o lokální výrobky byl velký… Bohužel jsem spadla do skupiny lidí, kteří se dostali do kontaktu s nemocným člověkem. Abych měla jistotu, přece jen jsem prodávala v obchůdku, nechala jsem si udělat testy. Doktorka mi dokonce říkala, že je to zbytečné, žádné příznaky jsem neměla. Testy však byly pozitivní.
To musel být pro vás šok…
Naštěstí rodina (čtrnáctiletá a dvanáctiletá dcera i manžel) jsou negativní.
Hlavní problém byl to, že nikdo nevěděl, jak můžeme fungovat na farmě dál. Já jsem musela do izolace a celá farma i manžel s dcerami do karantény, podobně jako zaměstnanci, ti museli zůstat doma zhruba 14 dní.
V současné době máme cca 300 masných krav, 150 prasat a 500 kusů drůbeže – ještě že nedojíme…
Zůstali jsme na to jen rodina. Dva dny jsem obvolávala úřady – MZe, krajskou hygienickou stanici, SVS, hygienu potravin, info linky…
Co jste se dozvěděli?
První informace byly, že musíme zůstat doma v karanténě, žádná výjimka pro farmu. Ale zvířata musí někdo nakrmit… Protože jsme byly první farma v této situaci, takoví průkopníci, tak si s námi nevěděli rady.
Dokonce nám radili, že máme požádat o pomoc mladé lidi – studenty –, aby nám na farmě pomohli. Je ale jaro, jarní práce se musí dělat v termínu a žádný student, jen tak bez řádného zaškolení, neumí řídit traktor, natož správně zorat a zaset.
To zní jako bezvýchodná situace…
Nakonec nám pomohl Marian Jurečka, pracoval dříve na MZe, rozumí potřebám zemědělství a má nějaké jméno. S námi se nikdo moc nechtěl bavit.
Rozhovory s úředníky končili většinou tím, že si musíme nějak pomoci, ale dodržet nařízenou karanténu. Hodně jsme se radili s farmou uzavřenou v Litovli.
Nakonec bylo odsouhlaseno hlavním hygienikem ČR, že farmy mají výjimku a mohou zajistit nezbytný provoz farmy. Bohužel v našem případě, bez zaměstnanců, je toho na manžela hodně. Proto teď musí maximálně pomoci i dcery.
Skoro týden trvalo, než se písemně legalizovala činnost, kterou jsme na farmě prováděli. Teď se může rodina pohybovat po pozemcích naší farmy a zajistit nezbytný chod. Vyskytly se ale i zapeklité situace, například když utekly naše krůty. Co dělat, když za nimi nemůžu za plot?
Jak jste teď na tom ekonomicky?
Ztráty zatím dáváme dohromady, ale vzhledem k uzavření krámku min na 5 týdnů, jen na tržbách přijdeme o minimálně 400 tisíc, což je pro naši rodinnou farmu dost. Izolace totiž trvá déle než karanténa. Musím mít dvakrát po sobě negativní výsledky a přitom do krámku nemám záskok, prodávám jenom já.
Navíc jsme měli i poražené maso na prodej, které muselo čekat na konec karantény, zrálo déle, nemohli jsme ho zpracovat a prodat a ztráty byly odhadem sto tisíc korun. Prozatím jsme museli zastavit porážky a výrobu masných výrobků – snažíme se zajistit hlavně krmení zvířat a polní práce. Než zase rozběhneme porážku, bude dalších 14 dní trvat, než maso vyzraje a bude se moci prodat.
Nejasné jsou mzdy pro zaměstnance, kteří čekají ve čtrnáctidenní karanténě doma. Zřejmě jim nebudeme schopni dát plnou mzdu. Postupně se začnou vracet a to bude velká úleva. A já se pustím do papírů a zjišťování, jak požádat o finanční pomoc od státu…
Tím, že v našem krámku prodáváme i výrobky spřátelených ekofarem – například mléčné výrobky od pana Šourka a Menčíkových ze Šonova – dostali se i oni do karantény. Bojujeme s tím nějak společně, radíme a podporujeme se. Uzavření našeho krámku je citelnou ztrátou i pro ně, protože teď mají menší odbyt.
Co vaši zákazníci? Jaké byly jejich reakce, když se dozvěděli, že jste onemocněla?
Myslím si, že horší než koronavirus je strach a panika. Proto jsem raději rovnou na náš Facebook napsala pravdu, aby se nešířily fámy. Velmi mě překvapila obrovská diskuze a podpora – většina komentářů byla pozitivních a podporujících… že se lidé těší, až to všechno skončí a budou nás moci navštívit, nakoupit a tím podpořit naší farmu.
Autorka: Andrea Hrabalová
Zdroj: Lovíme.bio