Pryč s kulaky
Situace na venkově byla v padesátých letech krutá. Režim se snažil poštvat místní lidi proti sobě, sliboval jim půdu velkostatkářů - vesnických boháčů, kterou stejně nakonec spolkla družstva. Inscenoval často zpolitizované procesy, v nichž zničil životy tisícům sedláků. Jedním z nich byl i Jaroslav Šebek. Hospodařil na pětačtyřiceti hektarech. „Byl to nejvlivnější sedlák v Kyškovicích. Měl i potřebné stroje, které půjčoval ostatním, a tak v podstatě určoval běh zemědělských prací,“ vzpomíná jeho stejnojmenný vnuk. Ve stájích rodiny Šebků byli tři tažní voli, čtyři koně a několik krav. Kromě polí hospodařili i v ovocných sadech. Pak ale přišel červen roku 1952 a vesnický boháč Šebek, jak se mu začalo říkat, byl rovnou ze sadu odvezen do vězení. Ještě nevěděl, že svoji vesnici vidí naposledy v životě. „Byl odsouzen za to, že nesplnil stanovené dodávky. Ty ale byly tak vysoké, že splnit ani nešly,“ říká Jaroslav Šebek junior. Jeho děda dostal dva roky a musel pracovat na dolech v Jáchymově. „Naštěstí do toho nezamíchali politiku. To by dostal mnohem víc,“ dodal Jaroslav Šebek. Opřel se do něj i dobový tisk. Označil ho za člověka, který si přeje nový protektorát a novou válku. „Lidé, kteří jsou ochotni zaprodat všechno, jen aby jim zbyl jejich majetek, kteří jsou ochotni naučit se německy, jen aby jim Hitler nechal půdu, jak to prohlásil Šebek za protektorátu, kteří tíhnou jen k tomu, z čeho mohou vysát stokoruny, takoví lidé jsou přáteli smečky amerických vrahů v Koreji,“ píše v článku o sedlákovi dobový tisk.
Po jeho uvěznění zůstala na statku žena a dvě děti s babičkou. Před sebou měli fyzicky náročné letní práce včetně žní. Ty ještě museli zvládnout. Pak režim sedlákovu ženu nařkl, že není schopna zajistit chod hospodářství a rodinu vystěhoval. „Třiadvacátého října dostala dekret a o den později se rodina musela vystěhovat,“ vzpomíná na vyprávění svých předků Jaroslav Šebek. Z Podlesí u Šumperka nesměl žádný člen rodiny přijet zpět, jinak by dostal pokutu 25 tisíc československých korun. Jaroslav Šebek se do Kyškovic vrátil až po smrti. Práce na dolech mu tak podlomila zdraví, že umřel předčasně. Rodina musela ale dostat výjimku, aby se do obce mohla vrátit a otce pohřbít. Pak musela zpět.
Trapné role svědků
Jak vyplývá z dobových dokumentů, stěhování zemědělských rodin neprobíhalo vždy hladce. Například při stěhování rodiny sedláka Zdeňka Hloucha z Klučova na Třebíčsku přišli lidé, aby se podivným způsobem zastali rodiny zemědělce, který byl v té době odsouzen. Údaje lze vyčíst z dobových archiválií: „Celkem asi třicet lidí vykřikovalo: Hlouch byl potrestán, proto mu jeho majetek zabavte a jej vystěhujte, jeho manželka však trestána nebyla, a proto jí vystěhujte někam blíž. Přitom se občané shlukli a bránili v nakládání svršků. Sama Hlouchová však neměla námitek proti stěhování a sama říkala, že ti občané, kteří na místě nejvíce křičí, se postarali o zavření jejího manžela,“ píše se v dokumentu Okresního velitelství národní bezpečnosti v Třebíči z roku 1952. Zároveň z něj plyne, že policejní ani zásobovací odhláška nebyla a nemohla býti vyřízena, jelikož předseda MNV v Klučově úmyslně odešel, aby ji nemusel vystavit. Předseda MNV podle spisu také zařídil shluknutí lidí, když večer před odsunutím svolal schůzi, kde řekl občanům, že bude záležet čistě na nich, zda bude Hlouchová vystěhována.
Po revoluci ruiny
Hlouchovic statek měl podobný osud jako statek Šebků. Na gruntu začalo hospodařit JZD. „Neinvestovali do něj ani korunu a vše využívali tak, že v roce 1985 byl na demolici,“ líčí novodobou historii rodinného statku Jaroslav Šebek junior. S demolicí se začalo v roce 1989. Po revoluci se postupné bourání naštěstí podařilo zastavit a to, co zbylo, opravujeme dodnes,“ řekl Jaroslav Šebek. Náhradu za všechen zabavený majetek ale rodina nezískala ani sedmnáct let po revoluci. Soudí se o ni již třináct let a konec je v nedohlednu. Někdejší JZD je už šest let v konkurzu, Šebkovi absolvovali dlouhých osmnáct soudních stání marně. „Po revoluci vznikly gumové zákony. Chyběly sankce pro povinné osoby a zákon byl tak neúčinný,“ stěžuje si Jaroslav Šebek. V podobné situaci je v republice řada zemědělců, začínají se obracet na štrasburský soud. Odhadem nebyly vyrovnány majetkové vztahy až u tří set tisíc lidí. „Číslo je velké proto, že po smrti jednoho člověka přešla práva na více dědiců, někteří mají nárok jen na malý podíl a podobně,“ upřesnil Jaroslav Šebek. Řada lidí podle něj svůj boj již vzdala nebo jej ani nezačala.
Asociace soukromého zemědělství chce vrátit venkovu zpět jeho tvář, jedním z nástrojů je i soutěž Farma roku. Vyhlášení pátého ročníku soutěže se bude konat právě v Senátu na závěr veřejného slyšení. Má se ho zúčastnit například premiér Mirek Topolánek či ministryně zemědělství Milena Vicenová.
Petr Weikert, Nedělní svět, 29.10.2006
