Podstatné jsou ovšem na verdiktu soudu dvě skutečnosti. Jednak že snahy zachovat právní stát v ČR existují a jsou občas i úspěšné, verdikt ale také svědčí o tom, že v průběhu pandemie koronaviru postupovali (a postupují) politici v ČR chaoticky – a chaos vždy představuje prostor pro protekcionismus, občas nechtěný, občas ale zcela cílený. A také se v něm ukazuje odtrženost politiků od reálné podnikatelské praxe. Ta má totiž tolik variant a specifik, že vtěsnat koronavirové regulace do úřednických škatulek je téměř nemožné, a v ČR dvojnásobně. Jestli tedy existuje pro podnikatele nějaká skutečně systémová pomoc, pak je to právě co nejrychlejší návrat do podnikání umožňujícího stavu. Také proto, že mnoha podnikatelům finanční pomoc nepřichází včas, ačkoli v době paralyzované ekonomiky platí, že kdo rychle dává, dvakrát dává. To se ovšem u nás moc nedaří.
Také proto zformulovalo pět nevládních organizací působících v zemědělství (Asociace soukromého zemědělství ČR, Českomoravský svaz zemědělských podnikatelů, Společnost mladých agrárníků, PRO-BIO Svaz ekologických zemědělců a Svaz marginálních oblastí) „Společné stanovisko nevládních zemědělských organizací k návrhu Ministerstva zemědělství ČR na rozdělení financí z vládní rozpočtové rezervy“, s požadavkem na přehodnocení „koronavirové“ finanční pomoci. Vadí jim především, že na peníze v rámci navýšení dotací v Programu rozvoje venkova dosáhnou jen někteří zemědělští podnikatelé, a navíc pozdě. Za skutečnou pomoc považují přitom zástupci uvedených organizací například „využití funkčního a osvědčeného režimu de minimis, který nepodléhá režimu schvalování v Evropské komisi a lze jej využít prostřednictvím Podpůrného a garančního rolnického a lesnického fondu (PGRLF) ke snížení úvěrového zatížení farem nebo jako přímou dotaci, a to navíc ve velmi krátké době, což je v současné situaci rozhodující“.
I když je jedním z problémů v zemědělství nedostatek sezónních pracovníků ze zahraničí, je to právě byrokracie a v posledních týdnech opět riziko sucha, které jsou pro obor možná ještě větší letošní (byrokracie ovšem dlouhodobě) hrozbou, než pandemie koronaviru. Podle Českého hydrometeorologického ústavu je letošní výchozí stav v bilanci vláhy pro zemědělství horší než loni i předloni, i když porosty hospodářských plodin, alespoň na první pohled, vypadají na mnoha místech ještě zatím dobře. To se však může změnit už za pár dnů, a to až tak, že sezónní pracovníci nebudou skoro potřeba. Opětovně je vhodné v této souvislosti zdůraznit, že odolnější vůči riziku sucha, ale i povodní nebo expanzi škůdců je pestrá a zemědělsky členěná krajina zahrnující větší či menší území schopná zadržovat vodu.
Nestane-li se naše krajina pestřejší, nepomůže jí ani novela vodního zákona, kterou měl tento týden na programu parlament. Ta totiž přinese spíše další kontroly a restrikce, vodu ale ne. Zemědělcům kromě toho nepomůže ani „protispekulantská“ úprava daně z nabytí nemovitostí, podle níž nebude platit daň z příjmu vlastník nemovitosti, pokud jí bude prodávat poté, co jí vlastnil 15 let. Jenže není nemovitost jako nemovitost, v případě prodeje zemědělské půdy jde o akt, který konzervuje trh s půdou, a to za situace, kdy i kvůli finanční tísni v době „pokoronavirové“ může řada vlastníků prodávat půdu právě v současné době, byť jí ještě 15 let nevlastní.
Na našich polích začala opět kvést řepka a lze tak očekávat řadu vyjádření týkající se nevhodné struktury plodin pěstovaných v ČR. Je ale třeba říci, že správně pěstovaná řepka (tedy ne pěstovaná na velkých nepřerušovaných půdních blocích) je pro půdu spíše přínosem, neboť kromě suroviny na řepkový olej a výrobu bionafty představuje také biomasu, která může půdu obohatit. Řepky je kromě toho letos o něco méně (byť to tak opticky nevypadá), část porostů také poškodily mrazy, a navíc lze letos (a možná i další roky) očekávat propad produkce olivového oleje, neboť olivovníky na jihu Evropy decimuje bakterie, která stromům brání v distribuci – vody. Řepka na potravinářské účely se tak může hodit více, než v předchozích letech. Naopak výroba bionafty (metylesteru řepkového oleje) by mohla výrazně klesnout, neboť se to při současných historicky nejnižších cenách ropy prakticky vůbec nevyplatí.
Vyplatí se ale chovat se lépe k životnímu prostředí. Při příležitosti Dne Země (22. dubna) proto vyzvalo BirdLife International, společenství ochranářských ornitologických organizací, otevřeným dopisem generálního tajemníka Organizace spojených národů (OSN) Antónia Guterrese, aby zařadil zdravé životní prostředí mezi základní lidská práva. K výzvě se jako partnerská organizace BirdLife International připojila i Česká společnost ornitologická. Nic proti tomu, ale s ochranou životního prostředí je to jako s tou nedostatkovou vodou. Ani jedno nezajistí zákonné deklarace, ale změna chování lidí...
Petr Havel