Rizika sucha nemohla samozřejmě ujít pozornosti politiků – ministr životního prostředí Richard Brabec proto ve středu 29. dubna přispěchal s výčtem aktivit, jimiž MŽP proti suchu bojuje, ministr zemědělství Miroslav Toman plánuje setkání na stejné téma na pondělí 4. května. Peněz se přitom zdá být dost, problém je spíše v tom, že efekt již vynaložených finančních prostředků, kterých ani v minulosti nebylo málo a počítají se v řádech desítek miliard korun, není zatím nijak viditelný. Jednak proto, že léty se vytvářející problém se zadržováním vody v naší krajině nelze vyřešit okamžitě a náprava bude trvat léta, jednak pouhé nalévání peněz do této nápravy nestačí. Revoluce se totiž musí odehrát především v hlavách a v přístupu lidí, nejen hospodařících zemědělců, ale i vlastníků půdy (a s nimiž vytrvale nikdo systémově nejedná) a veškeré veřejnosti při využívání zdrojů vody k zajištění vlastního pohodlí. Ne že bychom se neměli mýt, pokud si ale uvědomíme, že v ČR je zřejmě největší množství zahradních bazénů na počet obyvatel na světě, je hned vidět jedna z mnoha rezerv a přístup, jaký společnost k vodě stále má.

Kombinace dopadů pandemie koronaviru a rizik letošního sucha už také ústí do kroků a ochranných mechanismů, které avizuje řada zemí – například Rusko. To hodlá dramaticky snížit export pšenice a zřejmě i dalších komodit, což vytváří tlak na růst cen obilí a v důsledku i chleba. Opačný problém zase řeší naši producenti mléka, kde naopak dochází k poklesu cen také proto, že se snížily možnosti exportu českého mléka do zahraničí (mimochodem důkaz, že v produkci mléka je ČR přebytková, ale do ČR se naopak dováží ze zahraničí zpracované mlékárenské výrobky, zejména pak sýry), takže stát vypsal tendr na dodání, skladování a ochraňování 900 tun odtučněného a 900 tun plnotučného sušeného mléka. V tomto případě ale nejde v praxi o zajištění zásob mléka na horší časy, jak by si někdo mohl myslet, ale o podporu cen mléka. Jak to nakonec dopadne s další pomocí zemědělcům v jiných komoditách se ještě uvidí, zejména, jestli se nějak projeví v zelinářství a ovocnářství, což jsou aktuálně, ale i dlouhodobě, nejvíce (nejen suchem) ohrožené komodity. I když přitom leckdo považuje za viníka nízké soběstačnosti ČR v produkci zeleniny a ovoce nadnárodní maloobchodní řetězce, měli a mají zásadní řešení ve (opět) svých hlavách a peněženkách naši spotřebitelé. Pokud by byli ochotni vydat za čerstvou produkci více peněz nebo si dokonce pro ni zajet přímo za pěstiteli, mohl by stát ušetřit nějaké peníze a producenti by naopak mohli za přímý prodej více peněz získat.

Petr Havel