Problém se týká nevhodné struktury českého zemědělství, které se díky nadměrnému zornění potýká s velkými cenovými výkyvy komodit, nadprodukcí a nevhodnými dopady hospodaření na životní prostředí především ve formě opakujících se povodní. Obě strany se shodly na tom, že zornění v ČR je nutné snížit řádově o desítky procent a podpůrné prostředky směřovat zejména do méně příznivých oblastí za účelem motivace ke všem formám hospodaření na TTP. Tímto dojde k uvolnění prostoru pro produkci v příznivých oblastech a tudíž ke zlepšení cen zemědělských komodit.
Bohužel v méně příznivých oblastech současná nevhodná struktura národních doplňkových plateb udržuje intenzívní zemědělskou výrobu na orné půdě a blokuje nutnou extenzifikaci, zaměření na krajinotvorbu a výrobní postupy šetrné k životnímu prostředí.
Péče o krajinu, ekologické zemědělství a hospodaření na travních porostech se proto v zájmu jak produkčních tak neprodukčních oblastí musí stát tématem následujících let, aby mohlo dojít k efektivní proměně českého zemědělství a též ke změně vnímání práce zemědělců českou veřejností. K jistotě zemědělců v nepříznivých oblastech může aktuálně napomoci rychlá implementace Programu rozvoje venkova. Vzhledem k nebezpečí z prodlení a vzhledem k tomu, že současná verze PRV je výsledkem již několika kol veřejných diskusí, doporučili zástupci obou stran do tohoto dokumentu již zásadním způsobem nevstupovat a udělat vše pro jeho urychlené přijetí a zavedení do praxe.
Obě strany se shodly na tom, že vláda musí jasně deklarovat, že v méně příznivých oblastech a v přírodně cenných regionech se péče o krajinu stává veřejným zbožím, které zde nahrazuje klasické zemědělské komodity a intenzívní zemědělskou výrobu. Farmář pečuje o krajinu na objednávku společnosti, tvář a charakter krajiny nevzniká jen jako nějaký vedlejší produkt extenzívní zemědělské činnosti, ale cíleně, na základě jasně zaměřených podpůrných programů. Podpůrné programy směřující k extenzifikaci v méně příznivých oblastech musí jasně a dlouhodobě motivovat zemědělce tak, aby měl farmář jistotu, že si změnami ve struktuře výroby v budoucnu nezhorší svou důchodovou situaci.