V Evropě by se tak mimo jiné měly do roku 2030 vysadit tři miliardy stromů nebo by se mělo revitalizovat 25 000 kilometrů vodních toků, také by se ale mělo snížit o polovinu používání zemědělské chemie (konkrétně pesticidů) a na čtvrtině zemědělské půdy by se mělo hospodařit ekologicky. „Mělo by se“ ale ještě automaticky neznamená „stane se“, neboť vůči některým navrhovaným cílům lze očekávat výrazné námitky ze strany zemědělců, a to zdaleka nejen těch našich. Evropská Komise také proto avizuje, že všechny navrhované základní cíle musí projít analýzou dopadů právě na zemědělství.
Generální otázkou ovšem je, zdali je vhodné dosáhnout žádoucích efektů administrativně stanovenými cíli, nebo jestli není spíše lepší cestou podpora způsobu zemědělského hospodaření, například hospodaření na bázi rodinných farem. To se snažil ve vysílání Českého rozhlasu v reakci na plán Evropské Komise vysvětlit předseda Asociace soukromého zemědělství ČR (ASZ) Jaroslav Šebek a kdo chce, může si jej poslechnout. Není dlouhý (zhruba pět minut), zato je v něm řečeno vše podstatné. Celý pořad je možno poslechnout zde (od 50. minuty): ČRO Plus 20. 5. 2020
To nejdůležitější přitom je, že příroda a hospodaření v ní se prostě nedá vtěsnat do úřednických škatulek, protože každá lokalita potřebuje jiný typ péče, a kromě toho se také životní prostředí v čase mění (a v současné době velmi rychle), takže co platí jeden rok (nebo jeden měsíc), následují rok nebo měsíc platit nemusí.
Samozřejmě je žádoucí zvýšit pestrost krajiny, v ČR pak navíc zvýšit retenční schopnost krajiny, podporovat biodiverzitu nebo zkrátit cestu od zemědělce nebo výrobce potravin ke konečnému spotřebiteli, což je vlastně v praxi přirozená podpora soběstačnosti, o níž se dlouho a nepříliš účelně mluví, a také nejen v ČR. Naši politici to ale chápou po svém – soběstačnost chtějí stanovit úředně, zákonem stanoveným podílem tuzemských potravin v maloobchodních sítích. Alespoň tedy zemědělský výbor parlamentu. Na první pohled to přitom vypadá jako národní verze záměru EU, která chce také snížit závislost Evropy na dovozech zboží z mimoevropských zemí, a nejen potravin. I když je ale Evropa téměř modelovým příkladem byrokracie, čísel a závazných cílů, ani EU si nedovolí (protože by tím porušila podmínky volného obchodu v rámci Světové obchodní organizace – WTO) stanovovat podíly evropské produkce na evropském trhu. Pokud by se tak záměr našich poslanců stanovit závazný podíl tuzemské produkce na našem trhu prosadil, lze očekávat ze strany EU nějakou, jistě ne příjemnou reakci, protože v rámci EU jsme na společném trhu. Jistě že by bylo žádoucí, aby se podíl v ČR vyrobených potravin z v ČR vyprodukovaných surovin zvýšil – to je ale hlavně na spotřebiteli, který by měl vzít v preferencích při nákupu potravin mimo jiné i skutečnost, že se nákupem potravin z velkých vzdáleností podílí na zhoršování stavu životního prostředí.
To se naopak snaží zlepšovat sedláci z ASZ (ale i jiní, abychom nekřivdili) například v rámci programu Pestrá krajina. Uzávěrka letošního, v pořadí třetího ročníku se přitom blíží, zájemci o účast v něm mají čas na přihlášku do 31. května. Nejen uvedený program je přitom příklad, jak naplňovat výše zmiňované ambice evropské politiky v praxi i bez stanovených cílů a byrokracie. Na rozdíl od opětovně oživeného projektu na zdanění masa, ať už prostřednictvím DPH (návrh frakce CDU/CSU) nebo zvýšením spotřební daně (Zelení), což jsou verze aktuálně diskutované v Německu. Hlavně, že se o těchto krocích v době, kdy snahy o zdanění masa pronikly na veřejnost, mluvilo „jen jako o poradenském názoru“.
Pro praxi, i tu zemědělskou, bude ovšem daleko významnější konečná podoba zatím také jen diskutované novely vodního zákona, kterou už ovšem projednávají výbory našeho parlamentu. Například co se týče kompetencí komisí pro sucho. Ty by sice podle návrhu měly v plánech pro sucho pamatovat na zemědělskou prvovýrobu či na chov ryb, novela se ale bude zabývat také výraznou redukcí odběrů vody oproti současnému stavu. Zatímco nyní se sledují odběratelé, kteří využívají odběry nad 6 000 metrů krychlových ročně, v plánu je snížení hranice na 1 000 metrů krychlových ročně nebo nad 100 metrů krychlových za měsíc. Novelu by měli zemědělci, ale třeba i majitelé studní, závlah či bazénů a vlastně celá veřejnost bedlivě sledovat, neboť v době ochabnutí pozornosti díky všudypřítomnému koronaviru se může snadno stát, že se do novely prosadí regulace, které mohou paralyzovat celou řadu dnes běžných činností, k nimž je voda používána. Nakonec ale přece jen jedna trochu dobrá zpráva – v prvním čtvrtletí letošního roku se podle Ministerstva zemědělství snížil meziročně schodek agrárního zahraničního obchodu, a to o 11 procent na 11 miliard korun. Není to ale úplně srovnatelné srovnání – do bilance přece jen už promluvila koronakrize a také slábnoucí koruna (ta hlavně), a nic se údajně nezlepšilo ani v bilanci pro ČR důležitých komodit, jako je vepřové maso, ovoce a zelenina. Při již několikaletém trvalém trendu prohlubování schodku agroobchodu je to ale přece jen záblesk světla na konci obchodního tunelu…
Petr Havel