Jak se opatření proti covidu-19 dotkly plzeňských farmářských trhů?

To nejdůležitější bylo, že jsme museli začít o měsíc později. První trhy se měly odehrát 21. března, ale museli jsme je přesunout na 25. dubna, což není taková katastrofa.

Ovšem při jejich konání jste museli provést řadu úprav. Které konkrétně?

Domluvili jsme se s městem a obvodem 3, že rozšíříme prostor tak, aby lidé i ve frontách mohli udržovat odstupy. Musí mít samozřejmě roušky. Prodejci jsou opatřeni ochrannými pomůckami. U některých stánků jsme přidali fresh fólii, která brání prvotnímu kontaktu s potravinou. To se týká většinou pekařů. Na stáncích je k dispozici desinfekce. Je to podobné jako v obchodech.

Přinesly tyto změny nějaké komplikace?

Pokud vím, nevyskytly se žádné problémy. Na dodržování dohlíží strážníci městské policie, nebylo ale potřeba, aby zasahovali. Řekl bych, že jde o standardní trh, jen ty fronty jsou kvůli rozestupům větší. Lidé v nich ale trpělivě čekají.

Zaznamenali jste, že by na první letošní trh přišlo větší množství lidí než obvykle?

Dorazilo jich opravdu dost. Nejen z hojné účasti, ale také z ohlasů na sociálních sítích bylo vidět, že jsou hodně natěšení. Farmářské trhy byly vlastně první společenskou akcí v Plzni v době koronakrize. Bylo to znát. Obrovský zájem byl i ze strany prodejců. Nebyl problém trh naplnit. Nestalo se nám, že by někdo nechtěl přijet. Spíše jsem některé musel odmítat.

Pro mnoho farmářů nastalo s příchodem pandemie těžké období. Jak se s ním podle vás regionální producenti vyrovnávají?

Bylo to opravdu složité. Všichni v podstatě přišli o přímý prodej. Pomohli jim farmářské obchody, dobře fungoval i prodej ze dvora. Tyhle věci budou pokračovat dál. Ale přímý kontakt se zákazníkem na trzích je nejlepší, ten nic nenahradí. Ti šikovnější začali zboží rozvážet nebo si založili e-shopy, to jim trochu pomohlo. To je možná i jedno z pozitiv téhle situace. Některým sedlákům, kteří se dlouho bránili využívání technologií, krize ukázala, že by se jim možná neměli vyhýbat. Některé to donutilo vyjít z jejich komfortní zóny a ukázaly se jim to nové možnosti. Museli začít přemýšlet. Vím o jedné farmě z Ústecka, která dříve o e-shopu neuvažovala. Kvůli epidemii ho spustili a rozjel se jim tak, že teď jezdí na naše trhy jen jednou za čtrnáct dní, protože by nestíhali.

Přesto, někteří ale zřejmě budou muset s živností skončit...

Kdo už uvažoval dříve, jestli to nemá zabalit, tak prostě zavřel. Ten kdo si živnost vypiplal a baví ho, se snaží najít nějakou cestu, jak pokračovat. Samozřejmě se může stát, že bude třeba rok dva bojovat a pak bude muset skončit, ale může si říct: Zkusil jsem to.

Koho krize postihla nejvíce?

Nejhůře na tom byli asi pěstitelé zeleniny, kteří žijí z prodeje sazenic. Půl roku sazenicím topí, a pak z toho třetinu roku profitují. Pro ně by další odsouvání znamenalo velké problémy. Ten konec dubna pro ně byl ještě ucházející. Bylo to pro ně za pět minut dvanáct. Nahrálo jim i počasí, kvůli němuž začali lidé sázet později.

Vy jste také kuchař. Jak podle vás koronavirová krize zahýbá obecně s gastronomickou scénou v Česku?

Spousta provozů může zavřít, to ovlivní hodně majitelů a zaměstnanců. Na druhou stranu v gastronomii byl před krizí velký problém se sháněním kvalitní pracovní síly. Nebyly kuchaři číšníci ani paní na mytí nádobí. Když zavře třeba dvacet procent restaurací, samozřejmě to bude bolet, ale přivede to nové lidi na trh práce a doufejme, že přežijí ty nejlepší podniky. Může to mít očistný charakter. Krize v roce 2008 třeba nastartovala větší zájem lidí o kvalitní jídlo. Nebylo to tak, že by od něj odcházeli, naopak. Řekl bych, že něco podobného nastane i nyní. Ti, co si zvykli na kvalitní potraviny, je budou vyžadovat stále, i když budou mít méně peněz a nejspíše se k nim připojí i další.

Každý týden se teď objevujete na televizní obrazovce v pořadu Gurmetlab. Jak tenhle projekt vznikl a jak se vám účinkování v něm líbí?

Díly byly natočené před tři čtvrtě rokem, nebyl dosud prostor je odvysílat, teď se našel. Chtěl jsem dělat nějaký pořad, který by nebyl pouze o vaření, ale také o vědě. Aby se v něm diváci dozvěděli například, co se děje s potravinou, když se vaří, dusí. Spojil jsem se s partou lidí kolem Herafilmu. Ti přišli s podobným konceptem, který se mi líbil. Každý ze šesti dílů je věnovaný nějaké surovině nebo technice. První byl o rybách, druhý o fermentaci – kvašení zeleniny, výrobě cideru.

Jak na pořad reagují vaši známí?

Mám pozitivní ohlasy od kolegů šéfkuchařů z vyhlášených podniků, kteří mi volali a psali, že je to po dlouhé době pořad o vaření, který je bavil. Lidé se dozví nejen recepty, ale i věci kolem. Není to jen o tom, že někde stojíme a krájíme.

Jak jste si užíval práci před kamerou?

Já nejsem herec, tak se snažím působit, jakoby tam kamera nebyla. Dostávám samozřejmě od režiséra pokyny, jak to mám zahrát, ale snažím se působit jako v normálním životě. Myslím, že kdybych začal hrát, bylo by poznat, že nejsem herec. Já už jsem před kamerou byl dříve, když jsme točili různé reportáže. Nebylo to pro mě úplně nic nového. Celé to bylo vtipné a zábavné.

Krize v roce 2008 nastartovala větší zájem lidí o kvalitní jídlo. Řekl bych, že něco podobného nastane i nyní.

Autor: Ladislav Vaindl

Zdroj: MF Dnes