Nizozemský europoslanec svůj nápad popsal v parlamentních novinách The Parliament Magazine.
„Konzumujeme příliš mnoho živočišných produktů. Poptávka je tak vysoká, že narůstá potřeba intenzivního a průmyslového chovu zvířat – faremních továren,“ zdůvodnil.
Argumentoval i dovozem velkého množství sóji, v jehož důsledku dochází ve světě k masivnímu kácení lesů, a neúměrnou dotační podporou velkých farem. Regulace masa podle něj zajistí férovější ceny.
„Fakt hrozí zelený komunismus,“ varoval na Twitteru europoslanec Alexandr Vondra (ODS), který svého kolegu naopak už dříve chválil jako jednoho z nejschopnějších bruselských politiků. Představa, že se mu podaří návrh prosadit, není podle Vondry utopií. „Je velmi vlivný, úspěšný a všichni mu ustupují. Daří se mu prosadit skoro všechno včetně přísnějšího snížení emisí oxidu uhličitého o 55 procent,“ řekl Vondra.
Myšlenka omezení spotřeby masa není nová, mluvilo se o ní například v Číně, která zkonzumuje bezmála třetinu světové produkce. Evropská spotřeba masa nicméně nevybočuje z průměru.
Živnou půdu přesto kontroverzní nápad nachází i na kontinentu. Někteří politici chtěli prosadit omezení konzumace masa do Zelené dohody (mluvilo se i o jakési dani z masa), která je plánem udržitelného hospodaření, respektive do navazující strategie o biodiverzitě a strategie „Z vidlí na vidličku“ (Farm to Fork).
Maso jako exkluzivní zboží
Evropská komise cíl na omezení masa v dokumentech nezmiňuje, podle europoslance Vondry to však ještě nic neznamená. Právě na strategii „Z vidlí na vidličku“ se Bas Eickhout odvolává, když mluví o nutnosti omezit jedlíky masa.
Tato strategie, již ve středu představila Evropská komise, přitom naloží na bedra zemědělců ještě jedno mnohem těžší břemeno. Cílem je snížit do roku 2030 užívání pesticidů o polovinu, hnojiv nejméně o pětinu a zvětšit plochy určené pro ekologické zemědělství na 25 procent. A to třeba v případě Česka znamená dvojnásobné zvýšení bioprodukce.
Strategie o biodiverzitě má ambice zvýšit živočišnou rozmanitost na farmách tím, že vyčlení desetinu hospodářské půdy na krajinné prvky, jako jsou remízky, živé ploty, stromy, terasy, rybníky a další.
To jsou záměry. Navazující závazná legislativa teprve bude vznikat a vliv na ni bude mít Evropská rada a Evropský parlament.
Redukce o 30 procent by znamenala, že by v následujících deseti letech musela spotřeba masa v Unii klesnout zhruba ze 70 kilogramů na osobu ročně na 50 kilogramů. To by mělo dopad na producenty, obchod i na zákazníky. Maso by bylo exkluzivnějším zbožím, za které by museli připlácet.
Dopady by však byly mnohem širší. Podle ředitele Svazu chovatelů prasat Jana Stibala by se krok promítl do menší potřeby krmiv, nižší produkce rostlinné výroby i nižší produkce organické hmoty, která zlepšuje stav půdy.
„Zároveň by to znamenalo mnohem nižší potřebu pracovní síly v zemědělství a v navázaných sektorech, jako jsou jatka či mlékárny. Znamenalo by to snížení zaměstnanosti především ve venkovském prostoru a jeho chudnutí,“ řekl.
Podle Stibala je sice pravda, že v Evropě je velká nadvýroba potravin a neúměrná spotřeba, ale jednodušší řešení tohoto problému vidí v zásadní změně zemědělské politiky směrem k podpoře lokální výroby. Mezinárodní obchod se zemědělskými komoditami neustále roste a Evropa vyváží okolo 15 procent vepřového masa do třetích zemí.
Méně zvířat, méně vody
V podobném duchu mluví i šéf Agrární komory Zdeněk Jandejsek, který dlouhodobě volá po zvýšení živočišné výroby a tím zvyšování úrodnosti půdy a zlepšování schopnosti zadržovat vodu.
Upozorňuje, že dnes má ČR jen pětinu stavů hospodářských zvířat oproti zemím staré EU14. „Dochází k likvidaci drobtovité struktury půdy, kde vznikají obrovské problémy se životem hmyzu, larev, žížal, červů a dalších mikroorganismů; vše pak způsobuje nedostatek potravy pro ptactvo a narušení dalšího potravinového řetězce,“ shrnul.
Do větších problémů se půda může dostat i z pohledu střídání plodin. „Nebude chlévská mrva pro zeleninu, brambory a další technické plodiny. Střídat se pak budou pouze zhoršující plodiny, kterými jsou obiloviny a kukuřice. My potřebujeme opak, a tím je navyšování hospodářských zvířat, které potřebují vojtěšku, jetel, luskoviny. Ty v osevním postupu poutají dusík a tím je nižší potřeba průmyslových hnojiv, udržuje se drobtovitá struktura a v půdě je život,“ dodal.
Za nesmysl označil nařízené omezení konzumace masa také šéf Asociace soukromého zemědělství Jaroslav Šebek. „Každý se musí rozhodnout sám, zda bude, nebo nebude jíst maso. Nemělo by to být vůbec součástí takových strategií. Navíc živočišná výroba není žádným škůdcem životního prostředí nebo ovzduší, ale pomáhá v péči o krajinu a půdu,“ vyjádřil se.
Dobytek a klima
Po nižší konzumaci masa volají rovněž některé instituce včetně OSN. Podle zprávy Mezivládního panelu pro změnu klimatu čtvrtina emisí skleníkových plynů vzniká při využívání půdy včetně zemědělství.
Antipatie vůči chovatelům dobytka vyvolaly především informace o škodlivosti metanu, který krávy vyprodukují během trávení. Tento plyn totiž představuje pro životní prostředí mnohonásobně větší riziko než oxid uhličitý ve stejném množství.
Objevily se studie o vlivu chovu dobytka na globální oteplování. Proti nim však stojí jiné dokumenty, které tato rizika zpochybňují. Jedna z nejnovějších prací na toto téma od německého agrobiologa Albrechta Glatzleho tvrdí, že dopady chovu hospodářských zvířat na klima jsou v řadě studií zveličovány.
„Přestože se nejnovější odhady ročních globálních emisí metanu pocházejících od hospodářských zvířat zvýšily o 11 procent oproti předchozím odhadům, stále ještě nelze přisuzovat chovu zvířat zásadní podíl při posuzování koncentrací metanu v celosvětovém měřítku,“ uvedl.
Autor: Filip Horáček
Zdroj: Idnes.cz