Jak vnímá ASZ z hlediska preference domácích dodavatelů nastavení veřejných zakázek? Umožňuje při zakázkách na stravovací služby ze strany škol, nemocnic apod. dostatečně využívat necenová kritéria jako délka dodavatelského řetězce, certifikované značky kvality, ekoznačky? Má ASZ v této oblasti nějaké zkušenosti, příklady dobré (či špatné) praxe?

Pokud je nám známo, snaha preferovat například v projektech „Mléko do škol“ nebo „Ovoce a zelenina do škol“ tuzemské produkty existuje. Nakolik je to také uplatňováno při zásobování nemocnic a dalších zařízení, nám ale není známo. Hlavním problémem přitom je, že cenová kritéria obecně převažují, dalším problémem je, že třeba v případě zeleniny a ovoce není celoročně k dispozici tuzemská produkce. V projektu „Ovoce a zelenina do škol“ tak často paradoxně dochází k situaci, kdy jsou žákům dotovány produkty ze zahraničí

Nemohla by českou zemědělskou produkci podpořit i delší doba garantované platnosti smluvní ceny za dodávky, než jsou tři měsíce uvedené v zákoně o významné tržní síle (například v řádu let, samozřejmě s garancí výpočtu ceny podle určitého vzorce)?

V některých komoditách a v případě některých dodavatelů se tak již děje, je ale třeba vědět, že do maloobchodních sítí zemědělští prvovýrobci dodávají jen minimální množství produkce – je to tedy především problém vztahů mezi zpracovateli a obchodníky. Prodloužení doby platnosti smluv by bylo teoreticky stabilizujícím faktorem, je však otázkou, zda by dodavatelé (zpracovatelé) přenesli tuto prodlouženou platnost také na zemědělce - producenty surovin. Také není, například z hlediska vývoje počasí, zřejmé, zdali by bylo případné dlouhodobé smluvní vztahy objektivně možné dodržet. Každopádně uvedená myšlenka spíše podporuje pozici zpracovatelů (potravinářů) než zemědělců (sedláků).

ASZ ČR ale obecně není příznivcem dalších a dalších regulací a podmínek zákonnou formou. Existující problémy tím nechceme zpochybňovat, ale nemyslíme si, že by toto byla cesta k jejich vyřešení. Většinou to totiž dopadá tak, že se vytvoří jiný způsob, jak tlačit nebo zvýhodňovat svou pozici před obchodním partnerem.

Nemá ASZ obavy, že s ohledem na návrh přísnější definice české potraviny v aktuálně projednávané novele zákona o potravinách v reálu nakonec českých potravin v obchodech ubude (například v případě vepřového - dovoz selat ze zahraničí apod.), nemluvě pokud by prošel pozměňovací návrh na povinný podíl českých potravin v obchodech?

Samozřejmě takové riziko existuje, především ale tento záměr (administrativně stanovený podíl českých potravin v českém maloobchodu) omezuje výběr potravin pro spotřebitele a je také impulzem ke zdražování potravin, neboť se takovým opatřením významně omezí konkurence na trhu. ASZ ČR podporuje myšlenku zvýšit soběstačnost (podíl tuzemských potravin na českém trhu), je však přesvědčena, že se tak musí stát na základě dobrovolného rozhodnutí spotřebitelů, a ne direktivním nařízením. Vzhledem k tomu, že je ČR součástí jednotného trhu EU, bylo by navíc takové nařízení ze strany EU zřejmě považováno za porušení zásad volného pohybu zboží, osob a kapitálu.

Navíc aktuální návrh na zvýšení podílu českých potravin v našich obchodech na 85 % považujeme za zcela absurdní a kontraproduktivní. K tomu je naše stanovisko zde: https://www.asz.cz/cs/aktualne-z-asz/85-ceskych-potravin-dobry-cil-ale-zcela-spatne-reseni.html

Zdroj: Ekonomickýdeník.cz