Ani jeden z dokumentů se ale moc nepotkává s politikou uplatňovanou v naší zemi, a pokud se týká víceletého finančního rámce, pak ten představuje pro naše politiky další ránu. Vše totiž nasvědčuje tomu, že v průběhu uvedeného období se ČR stane takzvaným čistým plátcem do rozpočtu EU, jinými slovy budeme do EU odvádět více peněz, než z ní získáme. Vysvětlit občanům naší země, že je to spravedlivé, protože ČR od doby vstupu do EU zbohatla (i když si mnozí myslí opak), a to právě z peněz EU, nebude jednoduché, zvláště při sílících odstředivých (a populistických) tendencích, které jsou v ČR v souvislosti s členstvím v EU řadou politiků i samotnými občany šířeny. Lze tak jen připomenout, že za 15 let členství v Unii získala naše země oproti tomu, co zaplatila, navíc více než 800 miliard korun (a další peníze ještě získá), což jsou zhruba dvě třetiny celoročního rozpočtu ČR. Zatímco tedy dosud EU pomáhala nám, blíží se čas, kdy bude ČR pomáhat chudším členům EU. Lze ovšem také připomenout, že na členství v EU budou i tak výrazně vydělávat naši zemědělci a částečně i potravináři, což by snad mohl být argument k tomu, aby veřejnost pozici blížící se pozici naší země jako čistého plátce „zkousla“.
Přestože je dalším, téměř každodenním tématem v naší zemi sucho, které má být údajně „nejhorší za 500 let“, realita na tuzemských polích a loukách vypovídá o něčem jiném. V kuloárech se už velmi vážně mluví o tom, že při stávajícím vývoji počasí lze letos v ČR očekávat rekordní úrodu, podle některých názorů až k hranici 8 milionů tun obilovin, což by bylo zhruba o tři čtvrtě milionu tun více, než v docela dobrém sklizňovém roce 2019. K tomu je však třeba dodat, že zatímco vláha na většině území v ČR v pro rostliny důležité svrchní vrstvě do 40 centimetrů je, hladiny spodních vod se nezvyšují a jen tak nezvýší. Je také třeba počkat na vývoj počasí do sklizně, zatím se však zdá, že přísloví „studený máj, v stodole ráj“ by se letos mohlo naplnit. Což není zas tak dobrá zpráva pro naše pěstitele, protože ceny za zemědělské suroviny by mohly, možná i výrazněji, klesnout. To ovšem skoro nic neznamená pro ceny potravin, neboť cena zemědělské suroviny není v mnoha případech rozhodující. Zásadnějším faktorem je totiž spíše rostoucí cena lidské práce, rizika klimatických extrémů a ve všech možných ohledech, (zejména ale z hlediska ochrany životního prostředí), dynamicky se zpřísňující legislativa. Spotřebitelům by tak bylo vhodné srozumitelně vysvětlit, že si ve vyšších cenách potravin platí ochranu životního prostředí, což se ovšem neděje a místo toho se hledají viníci, kdo za zdražování může. Kupodivu to ale dominantně nejsou ani zemědělci, ani potravináři a ani obchodníci.
Snaha (zejména EU, a zejména v připravovaných strategiích) o udržitelné zemědělství, potravinářství i průmysl je přitom z generálního pohledu správná a pro budoucnost lidstva vlastně jediná možná. Jde ovšem o to, kde končí žádoucí snaha a kde již začíná byrokratická šikana nebo lobby aktivistů, oborových organizací a bohužel i některých vědců, kteří mají pocit, že příroda, životní prostředí či podnikání v zemědělství lze vtěsnat do vzorců, čísel, škatulek a závazných evidencí. Rozumná míra svobody podnikání je přitom tím nejlepším prostředkem k dosažení žádané udržitelnosti. A samozřejmě právě také osvěta spotřebitele a laické veřejnosti tak, aby si uvědomila, že nic není zadarmo a ochrana životního prostředí zvlášť. A zvlášť poté, co člověk svou činností narušil skoro všechno, co ještě nedávno v přírodě přirozeně fungovalo. Nyní nastává čas k placení těchto účtů.
To se ostatně týká i lesního hospodářství, které chce ministr zemědělství podpořit částkou sedmi miliard korun a příští měsíc o tom hodlá jednat a ministryní financí. Pokud by se to povedlo, šlo by o nejvyšší „lesnický rozpočet“ v historii ČR. Dlužno ovšem dodat, že také problémy s obnovou lesních porostů po kůrovcové kalamitě jsou v ČR historicky největší. Lesnictví by si přitom jistě vyšší než současnou podporu zasloužilo, takové mimoprodukční funkce lesů nejsou a v minulosti nikdy nebyly v naší zemi oceněny, přestože jde o veřejný zájem. Otázka tak především zní, na jaké účely a projekty bude případná vyšší podpora nasměrována.
Petr Havel