Ani snaha Pirátů posílit soběstačnost ČR prostřednictvím dodávek pouze tuzemských potravin do škol, nemocnic a státních úřadů není tou pravou cestou, a také tato snaha je v rozporu s pravidly EU. Ta sice takovou možnost připouští, ovšem za podmínky vyhlášení veřejné soutěže, přičemž od určitého objemu vypsané zakázky musí být taková soutěž otevřena pro účastníky z celé EU. Takže opět – žádné nařizování a šití na míru předem vybranému subjektu.

Co ovšem možné je, a EU k tomu také již vydala příslušný manuál, je stanovit podmínky soutěží na dodávky potravin do vybraných zařízení také na základě necenových kritérií, což může být třeba maximální spádové území, ze kterého příslušné potraviny pocházejí (čili preference lokálních potravin), nebo environmentální aspekty (například podíl biopotravin), nebo aspekty zdravotní. V ČR je ovšem základním požadavkem všech možných výběrových řízení cena, což zvýhodňuje tu zahraniční a ondy průmyslové producenty potravin. Ačkoli se o tom moc neví, je přitom v současné době otevřen zákon o veřejných zakázkách, kam by bylo možné necenová kritéria (týkající se například dodávek potravin) zabudovat. Jinými slovy, legislativní iniciativu je třeba upřít poněkud jiným směrem, než se děje.

Ke kritériím ceny pak ještě jedna poznámka, týkající se pronájmů státní půdy hospodařícím zemědělcům. Ačkoli si stát může, například prostřednictvím pachtovních smluv, stanovit takové podmínky hospodaření, které zvyšují odolnost krajiny například vůči suchu, nevyužívá stát ani v tomto případě necenových kritérií. Také proto jsme v prevenci rizik sucha tam, kde jsme.  

Od pondělí 1. června vstoupilo oficiálně v platnost nařízení o maximální ploše 30 hektarů, na níž lze pěstovat jedinou hospodářskou plodinu (monokulturu). Pokud si ale někdo myslí, že se tím zcela změní struktura naší krajiny, je docela vedle. Zmiňovaných 30 hektarů v praxi představuje plochu dvou průměrných farem v EU (a několikanásobně plochu farem v některých zemích EU), takže opticky se tento krok, byť krok správným směrem, v krajině nepromítne. Zmiňovaných 30 hektarů je pořád hodně velká plocha.

Již před časem deklarovaný historický 300 miliardový (a nejnověji možná až půlbilionový) letošní schodek státního rozpočtu je jistě pro mnohé vítanou alternativou k někdejšímu „porcování medvěda“. Poté, co ministr zemědělství ohlásil snahu posílit resortní rozpočet na lesní hospodářství zhruba o sedm miliard korun a na vodní hospodářství a pozemkové úpravy až o 2,5 miliardy, přispěchal ministr životního prostředí s myšlenkou zvýšit rozpočet MŽP o pět miliard korun, „zejména na projekty proti suchu“. Všechny důvody (lesnictví, sucho, pozemkové úpravy) k navýšení mají sice svou logiku, jak ale nakonec budou peníze, které oba resorty nakonec „vybojují“ využity, by mělo být bedlivě veřejně sledováno.

Takové státní Lesy České republiky mají na prevenci rizik sucha v lesních porostech v rámci projektu „Vracíme vodu lesu“ na tři roky miliardu korun, a ačkoli se o tom veřejně moc neví, doposud za tyto peníze vznikly a vznikají stovky projektů v krajině, které zadržují vodu. Jen za rok existence programu bylo dokončeno 70 staveb (rekonstrukce vodních nádrží, budování tůní, meandrování drobných toků), na dalších 130 se tato opatření budují a dalších 150 míst je ve fázi projektů. Jedním z posledních dokončených projektů, který počátkem týdne prezentovalo vedení Lesů ČR spolu s ministrem zemědělství novinářům, je nádrž Ježkovec na Vysočině. 

Zatímco vodu v uvedené nádrži si již užívají tamní obojživelníci a vodní byliny, vodácké putovní tábory jsou zatím stále na koronavirovém indexu. Přestože jsou povoleny normální tábory, příměstské tábory nebo společenské akce až pro 500 lidí. „Důrazné nedoporučení“ pořádat putovní vodácké tábory pro děti je tak jedním z mnoha verdiktů, který demonstruje odtrženost vládní garnitury od reálného života. Paradoxní navíc je, že pojedou-li děti na vodu s rodiči a v partě, vůči ničemu se neproviňují….

Na závěr jedna dobrá, ba skvělá zpráva. Rodinná firma Jahodárna Vraňany, největší pěstitel jahod v ČR, opět prodloužila sezónu prodeje českých jahod českým zákazníkům a letos tak je a bude možné kupovat jahody z Vraňan od dubna do listopadu. V minulosti přitom trvala sezóna tuzemských jahod zhruba šest týdnů, nyní je to bezmála osm měsíců. Důvodem je široký sortiment pěstovaných odrůd a využití nových technologií – pěstování jahod ve fóliovnících. Každopádně dává Jahodárna Vraňany praktickou odpověď na to, jak zvyšovat soběstačnost ČR i v tak citlivé oblasti, jako je ovoce – a bez zákonů.

Petr Havel