Zní to ovšem poněkud paradoxně za situace, kdy zejména Moravu tento týden zužují povodně, zdaleka nejen lokální. Tak úplný protimluv to ale není, protože vody, kterou nevidíme (podzemní voda) je skutečně málo a samozřejmě jí ani přívalové, ba ani po delší dobu trvající mírnější deště nedoplní. Ke všem již mnohokrát řečeným opatřením snižujícím rizika sucha lze v této souvislosti doplnit ještě jeden fakt, který zas tak často nezaznívá – totiž, že v období sucha mění půda svou strukturu, a výsledkem je, že podle zkušenosti „suchým hadrem podlahu nevytřeš“ nedokáže absorbovat vodu z dešťů v potřebné míře i z tohoto důvodu, a to i za situace, kdy zem obsahuje jak organickou hmotu, tak přirozeně se v ní vyskytující minerály, tedy je v pohledu schopnosti zadržovat vodu „v pořádku“. Jenže není.
Právě na akce spojené s prevencí rizik sucha odklepla v pondělí vláda ČR Ministerstvu zemědělství další miliardu, zejména na technická opatření, jako jsou například projekty na propojování vodárenských soustav. Což je, upřímně řečeno, správně, protože jen a pouze přírodě blízká opatření rizika sucha, zejména z pohledu zdrojů pitné vody, nevyřeší. Ačkoli to mnozí opakovaně veřejně tvrdí.
Jednou z cest je nicméně také návrh PRO-BIO Svazu ekologického zemědělství, který navrhuje převést půdu u vodních zdrojů pitné vody do ekologického režimu. Uchovat pitnou vodu v co nejlepší kondici je podle manažerky Svazu Kateřiny Urbánkové levnější, než ji poté od pesticidních látek čistit. S tím nelze než souhlasit s dodatkem, že v ČR je stále poměrně vysoké zornění zemědělské půdy, a to i té v okolí zdrojů pitné vody. Na růst ploch v režimu ekologického hospodaření tlačí také ve své strategii pro udržitelnost Evropská unie, a pokud obě tyto roviny propojíme, může ČR zároveň snížit úroveň kontaminace zdrojů vody a zároveň vyhovět požadavkům EU. Některé kroky prostě nejsou tak těžké, jak to často na první pohled vypadá.
V parlamentu proběhlo další kolo diskusí ohledně zákazu klecových chovů nosnic, přičemž zastánci zákazů opět prohráli. Neprošel totiž ani návrh, aby byly klecové chovy, včetně takzvaných „obohacených klecových systémů“ zakázány od roku 2027, ani návrh, aby to bylo již o dva roky dříve, ale ani návrh, aby zákaz platil od roku 2033. Jaká vejce se tak budou v našich maloobchodech, rozhodne především zákazník (jako ostatně vždy), otázkou ovšem je, zdali budou vejce z klecových chovů nakupovat od zemědělců sami obchodníci, neboť ti se již před časem nechali slyšet, že je prodávat nebudou.
Nabídky potravin se týká i další zpráva, podle níž připravuje Ministerstvo zemědělství (MZe) vyhlášku, která má zvýhodnit české výrobce při dodávkách potravin do školních jídelen, nemocnic nebo úřadů. To je skutečně cesta, jak tuzemské potraviny podporovat a preferovat, je však třeba připomenout, že se tak podle regulí EU musí stát na základě vypsaných výběrových řízení s tím, že od určitého objemu musí být výběrová řízení otevřena i pro evropské dodavatele. Pokud ale půjde o dodávky menšího objemu, lze využít necenových kritérií, která mohou - i podle EU, preferovat například produkty jen z určitého spádového území, v zásadě tedy lokální produkci. Lze tak jen doufat, že vyhláška bude napsána tak, aby parametrům jednotného evropského trhu vyhovovala. Ale možná to je.
Co je nicméně v Česku také možné, je změna postoje právě MZe při stanovování podmínek pomoci zemědělcům po koronavirové krizi. Jako podmínku podpory totiž MZe stanovilo doložit žádost o podporu pojištění plodin nebo hospodářských zvířat z loňského roku evokující nesmyslnou myšlenku, že by se snad bylo možné pojistit proti koronaviru. Jinak totiž nemá žádost o pojištění s pomocí po koronakrizi žádnou souvislost. Kromě toho ale také padla původní podmínka MZe na minimální příjem ze zemědělské prvovýroby, takže na podporu dosáhnou i nezemědělci a obecně průmysloví zemědělci, kteří žádost na podporu pojištění podávají. Ti menší se sice pojišťují, ale o podporu často nežádají, a za to, že tak šetří dotační prostředky, budou nyní „po zásluze potrestáni“.
Petr Havel