Think tank Jana Kubity: Co by měl stát dělat proti ničivému suchu

Sdílejte článek
Think tank Jana Kubity: Co by měl stát dělat proti ničivému suchu

Nenechme se zmást tím, že tři týdny prší a na několika místech máme povodně. Ve skutečnosti máme v Česku sucho, které tu nejspíš nebylo pět set let. Prší, ale půdě chybí podle odborníků asi tak rok deště. Zemědělci, vědci, ekologové to vědí už dlouho, politici zodpovědní za fungování státu si sucha všimli někdy před dvěma roky. Ale nezdá se, že by přicházeli s tak dramatickými změnami, jak dramatické jsou projevy sucha viditelné v krajině.


Proto jim zkusme poradit: Co by měl stát udělat, aby zmírnil ničivé dopady sucha?

Petr Sklenička

rektor České zemědělské univerzity

Stát má povinnost se připravovat na přírodní a jiné hrozby, zejména na ty předvídatelné. Sucho je extrém, který do určité míry lze předpovědět, díky čemuž jsme dostali čas se na něj připravit. V posledních letech stát začal konat více, ale stále to nestačí. Potřebujeme zrychlit tempo našich adaptačních opatření v krajině, protože v tuto chvíli je rychlost změny klimatu pořád o dost větší.

V této zemi se zatím téměř výhradně soustřeďujeme na roli státu v boji se suchem. To je ale politika velmi toporná. Měli bychom nastoupit cestu, kdy stát nejrůznějšími pobídkami, dotacemi, daňovými zvýhodněními a dalšími nástroji motivuje vlastníky a uživatele půdy i jiných nemovitostí, aby sami iniciovali a realizovali opatření proti suchu.

K tomu stát musí vydat metodické návody, jak to dělat, a veřejná správa na úrovni obcí, krajů a ministerstev tyto aktivity musí koordinovat.

Jen tak budeme schopni v krátké době výrazně zrychlit a zefektivnit náš boj se suchem.

Zdeněk Žalud

vědecký pracovník Ústavu výzkumu globální změny Akademie věd ČR a pedagog na Mendelově univerzitě v Brně

Státem podporovaná adaptační opatření by neměla být jen kolekce izolovaných aktivit, co zmírňují jednotlivé dopady změny klimatu, ale komplexní soubor zásahů, které zvyšují hodnotu ekosystémových služeb v krajině a kvalitu života všech organismů včetně člověka.

Pro něj je zásadní optimalizovat vyvážení produkčních (jídlo, dřevo, energie, voda apod.) a mimoprodukčních (biodiverzita, rekreace, vzdělávání apod.) funkcí krajiny.

Nezbytná opatření je nutné sjednotit do komplexní strategie, ve které se jejich realizace musí vzájemně doplňovat.

Zdůvodněním uceleného adaptačního přístupu je i fakt, že se strategie rea¬lizace musí lišit regionálně, tzn. se zohledněním charakteru území, nadmořské výšky, typu zemědělské činnosti, hydrologické bilance, klimatu apod.

Kdybych přece jen musel vybrat jedno prioritní opatření, kam by stát měl napřít svou pozornost, je to podpora intervencí směřujících ke zvýšení kvality zemědělské půdy, která především v intenzivně obhospodařovaných lokalitách často ztratila schopnost zadržet vodu.

Právě obnova a optimalizace této klíčové vlastnosti našich půd formou podpory správné aplikace vodozádržných a půdoochranných technologií patří z mého pohledu ke klíčovým adaptačním opatřením na změnu klimatu a jeho nejzávažnější dopad, což je výskyt sucha.

Pavel Zahradníček

vědecký pracovník Ústavu výzkumu globální změny Akademie věd ČR

Sucho nelze porazit, protože zde k našemu území patří neodmyslitelně. Bohužel co se mění, je jeho intenzita a četnost výskytu.

V minulosti bylo sucho většinou způsobeno pouze jedním živlem a tím byl nedostatek srážek. V současnosti se ale jako druhý element přidaly zcela zásadně teploty vzduchu, které zvyšují výpar z krajiny a jsou důvodem, proč nyní bojujeme se suchem častěji.

Toto období a hlavně roky 2015 a 2018 může stát vzít jako prototypy toho, co nás čeká v budoucnosti častěji, a tvořit adaptační opatření s ohledem na analýzu skutečných dopadů v těchto letech. Pokud chybí někomu voda ve studni už nyní, lze očekávat, že v budoucnu tato situace nastane častěji, a musí si tedy zajistit dostatečný přístup k pitné vodě.

Stát musí tato opatření dělat komplexně a promyšleně, tedy i na základě sofistikovaných výpočtů a modelů, aby jedno opatření nezhoršilo situaci jinde. Každý region má své specifické potřeby a univerzální řešení nesmí být aplikováno plošně.

Bedřich Moldan

ředitel Centra pro otázky životního prostředí, profesor Univerzity Karlovy v Praze

Současné sucho je z velké míry součástí dopadů globální klimatické krize. Ta je způsobena růstem skleníkového efektu zemské atmosféry v důsledku emisí CO2 a dalších plynů a má mnoho důsledků, nejen globální oteplování. U nás k nim patří mimořádné hydrometeorologické události, jako jsou častější bouře, přívalové lijáky, vlny horka, ale i širší a nepřímé důsledky, například zesílená kůrovcová kalamita.

Reakce na sucho má vycházet z pochopení komplexního charakteru problému, a to znamená potřebu skutečně komplexního řešení. To se musí zaměřit na příčiny i na velmi různorodé důsledky globální klimatické krize počínaje mitigačními (zmírňujícími) opatřeními namířenými na redukci emisí skleníkových plynů ze všech zdrojů včetně zemědělství, posílení přirozené absorpce CO2 vegetací a konče celým souborem adaptačních opatření, nejen těch přímo zaměřených na zvládání sucha.

Znamená to holistický pohled na širokou otázku hospodaření v krajině, zahrnující zemědělství, lesnictví, ochranu přírody i vodní hospodářství.

Pavel Drobil

bývalý ministr životního prostředí, podnikatel

Sledujeme-li počasí posledních dnů, někdy si příroda pomůže sama. Jen člověk nesmí být takový nadutý a zbytečně to přírodě ztěžovat.

Nicméně člověk už významně do přírody svou extenzivní činností zasáhl, a tak je třeba pomoci. A opět nevymýšlet kolo. Na polích platí, že pomohou menší lány, meze, obnova polních cest, vysazování stromků, keřů, zrušit některé meliorace, na loukách dělat tůňky pro zachytávání vody, rybníčky apod.

Z výše uvedeného tedy pramení i žádoucí aktivita státu. Podporovat zemědělství založené na rodinných farmách. Pokud dotační tituly, potom právě na obnovu krajiny a krajinného rázu, který sám přirozeně dokáže zachytávat a uchovávat vodu v krajině. Zapojit samosprávy a v rámci územního plánování preferovat a podporovat výstavbu hlavně v intravilánech obcí.

A samozřejmě podpořit úsporu pitné vody programy, které zvýhodní využívání užitkové a dešťové vody v domácnostech všude tam, kde neslouží k požívání a osobní hygieně.

Autor: Jan Kubita

Zdroj: Ihned.cz


Přečteno: 17x